Elling

Když jsem film zapnul, vypadalo to, že ho za chvíli vypnu. Další film o mentálně postižených. Další film, který se sveze na hloupoučkém mustru retardovaný si hraje s neretardovaným. Ale chyba lávky. Po dvaceti minutách jsem otevřel ústa úžasem a nezavřel je do závěrečných titulků. Precizně zahrané role, okouzlující příběh, nádherná Skandinávie. Dechberoucí film. (09.07.2010)

Super norská komedie, dva asociálové se dostávaj do normálního světa z léčebny a tam začíná jejich složitý sžívání s okolním světem. Celý je to podaný trochu komorně, ale fakt vtipně, ale ne zas až tak moc, aby to působilo jako přímo komedie, prostě to vyplývá z děje a je se fakt čemu smát, obzvlášť jednoduchej Kjell je bezvadnej, nikdy se nemeje, neví kdy si naposled měnil spodky a neví jak se chovat, ale ze všeho má strašnou radost, navíc i jeho protějšek Eling umí do filmů vnést určitou zábavnost, i když jeho postava je trošku složitější, ale zase se všeho bojí a neumí ani zvednout sluchátko telefonu. Elling je vlastně zábavnej pohled na celkem složitou situaci a daří se to tomu fakt na výbornou (16.06.2009)

Milá příjemná norská komedie o dvojici bývalých chovanců psychiatrického ústavu, která je plná úsměvných momentů při adaptaci této dvojice na normální život a na činnosti, které nám přijdou naprosto normální (telefonování, nakupování). Hlavní dvojici výborně doplňují jejich noví přátele. Celkově jsem se příjemně pobavila. 75% (07.03.2013)

Elling (Per Christian Ellefsen) a Kjell Bjarne (Sven Nordin) spolu bydlí v jednom pokoji v psychiatrickém ústavu. Elling celý život prožil ve stínu své matky, a bez ní se neumí zaobstarat, zatímco Kjell Bjarne, působí násilnickým dojmem a jeho jedinou touhou je pořádně si vrznout (ale i to zná jen z Ellingových příběhů). Vláda se ale rozhodne učinit pokus o sociální integraci, a přidělí Ellingovi a Kjellu Bjarnemu byt v centru města. Oba muži se rázem musí překonat spoustu překážek a naučit se starat sami o sebe... V krátké době už podruhé jsem byl velmi mile překvapen norskou kinematografii - naposledy to byl film Kámoš - , a nyní Elling. Film, který vlastně nenese hluboký příběh, ale jen takové příjemné nahlédnutí do života těch, kteří úplně normální životy nežijí. Režie Pettera Næsse, ale hlavně herecké výkony obou hlavních představitelů, přináší na obrazovku nádhernou podívanou, které je jen málo co vytknout - snad jen částečnou "uřvanost" filmu, a taky poslední desetiminutovku, kdy se rejžovi podařilo vymáčknou slzu i s takovýho starýho cynika jako jsem já.. (13.05.2013)

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)