Pěstní právo svobody

Od začátku se film drží předvídatelného schématu, ale přesto se mu daří tnout do živého (zbohatnutí prosťáčka, snobská gay komunita, která se svou distancí od heterosexuálů dostala do pasti izolace a nevěr) a nabídnout zajímavé postřehy. Na rozdíl od Marie Braunové by ale tomuto snímku slušilo zkrácení zhruba o čtvrtinu. (10.01.2015)

Už od úvodních tónů veselé karnevalové hudby, odehrávající se na pestrém pouťovém parku plném lidí, není pochyb o Fassbinderově cíli v tomto filmu: ukázat šílenství a zkaženost světa v celé jeho hektické šíři. Tato rozšířená metafora plynule ustupuje příběhu, protože Klaus, Foxův manažer a přítel, je zatčen, my se setkáváme s Foxovou opilou sestrou, Fox se setkává s Maxem, Fox vyhrává v loterii a získává své známé přátele. Všechny tyto události se dějí v rychlém sledu, ale když se děj trochu zpomalí, Fox má nového milence: Eugena, uhlazeného podvodníka s vysokým obočím. Fox si to v tu chvíli neuvědomuje, ale když pronese slova „Není nikoho, koho by nebylo možné získat“, Eugen naprosto souhlasí, i když mlčky. ♣ Ironie USA názvu Fox a jeho přátelé je dvojí. Jeho staří přátelé, ti, kteří se poflakují v baru, který navštěvuje, ti, kteří jsou při zemi a opravdoví, jsou titíž, pro které už nemá žádné využití. Jeho noví přátelé, ti, kteří jsou dobře kultivovaní, ti, kteří si z něj za jeho zády dělají legraci a kritizují ho do očí, ti, kteří ho ošidí o každou korunu, kterou má, jsou ti, od kterých se nemůže dostat. Životy Foxových přátel z obou stran se zamotají dohromady, když všichni sledují, jak Fox klesá níž a níž a nedělá nic, aby mu pomohl. Fox and His Friends je pro tento film dostatečně dobrý název, ale původní název Faustrecht der Freiheit (česky Pěstní právo svobody) je mnohem výmluvnější. Fox chce být šťastný a štěstí je svoboda, ale je příliš zranitelný a důvěřivý, než aby dosáhl štěstí ve světě, ve kterém žije. Ve světě, kde nikdo není důvěryhodný, a co je horší, všichni jsou amorální a sobečtí. Postavy v tomto filmu jsou všechny zapojeny do metaforického pěstního souboje, kde přežijí jen silní, kde se na vrchol dostanou jen ti, kteří jsou ochotni lstít, podvádět, trikovat a krást. ♣ Stejně jako v životě není v tomto filmu nikdo úplně sympatický, jakmile ho poznáte. Fox je nejsympatičtější postava, ale i on má pochybnou morálku. Tento aspekt filmu je zdůrazněn v prvním rozhovoru Foxe a Eugena, kde Fox prohlašuje, že na světě existují tři typy lidí: Ti, kteří jsou čistí, ti, kteří se myjí, a ti, kteří páchnou, bez ohledu na to, jak moc se myjí. Dále říká, že to druhé je v pořádku, protože někteří lidé mají rádi trochu smradu. Tato deklarace lidskosti shrnuje to, co se Fassbinder snaží říci v tomto filmu a mnoha dalších. ♣ Zpočátku se zdá, že si Fassbinder nemyslí o lidské povaze nic dobrého. Že lidé jsou špatní a Fox, světem unavená oběť, je výjimkou z pravidla. Ale pokud je Fox výjimkou, nemohly by existovat i jiné výjimky? Fox rozhodně není jediný svého druhu. Koneckonců, není to příliš výjimečný člověk. Nakonec zde máme hořkosladké poselství, že člověk může být šťastný, ale musí za to bojovat svým životem. Fox jde ještě o krok dál a obětuje svůj život pro štěstí. Nebo spíše kvůli nedostatku štěstí v životě. (30.12.2022)