Bažanti kontra Dracula

Co naplat. Neklape to a neklape. Podobně jako i u ostatních pozdějších filmů z Bažanty se až moc ukazuje jak se jejich humor založený na improvizaci a situační komice vyčerpal. Přitom podobně jako v případě Polibků z Hongkongu je tu k dispozici celkem solidní námět ze kterého ovšem trojice vytáhne jenom pár obstojných vtipů ve vlaku a ještě ten s tím oběšencem se povedl jinak křeč. Kluci se při natáčení evidentně dobře bavili. Divák je na tom hůř. Ocením ještě tu ulítlou a úchylnou hudbu. Jinak slabota.35% (04.01.2015)

Tak u tohohle jsem vážně usínal...tenhle snímek působí papundeklově a nezáživně, není třeba dodávat, že záměr tvůrců to asi nebyl...příjemně civilní sympatičtí chlapíci se někam ztratili a tahle jejich pozdně-parodická křeč nestojí za nic...problém bude v tom, že tohle se už nemůže stát...kdežto u jejich dřívějších příběhů jste takový pocit neměli... (15.08.2003)

Nebýt hraběte a jeho sluhy Igora, dal bych o hvězdičku méně (mimochodem ani jeden z nich není výše uveden pod „Hrají: ….“). Zde jsou Charloti už jen 3 a je na nich vidět, že jim je o 10 let víc (od prvního filmu). Jean-Guy Fechner už s nimi nedělal ani jejich předchozí film (Les Charlots en delire, 1979), protože se Charloti pohádali s jeho bratrem, který jim do té doby dělal manažera. Fechner stál za svým bratrem a tak se s nimi rozešel. Ku podivu mi to však přišlo lepší, než jejich první film. (27.07.2012)

Ať už jdou Bažanti do boje na stadion nebo na Drákulu, je to stále stejné… asi jako náš Kameňák - jeden gag střídá druhý, mnohdy bez ladu a skladu. Jsou to většinou kraviny, které nemají za úkol, dle mého soudu, nic jiného, než nás za minimum peněz maximálně pobavit a to se někdy méně, někdy více daří popravdě (a pokud budete upřímní, nezbude Vám, než se mnou souhlasit) znám spoustu mnohem, mnohem dražších filmů, které jsou (řekněme to slušně) mnohem, mnohem horší. (07.05.2012)

Legendární čtyřčlenná kapela Les Charlots jede tentokrát jen ve třech, ale i kdyby byli kompletní, stejně by to nevedlo k lepšímu výsledku. Rozhodli se napsat si vlastní scénář a vzhlédli se v upírských filmech, ale opět se ukázalo, že jsou perfektní jenom když je diriguje schopný režisér a tím nepříliš známý Jean - Pierre Desagnat není a s uhozeným scénářem se mnoho vylepšovat nedalo. Populární partička z Francie zkrátka postupně přestala být vtipná a na sklonku své kariéry přišla s komediemi které se kvalitativně nijak od sebe nelišily. Tady se s nimi ocitneme v Transylvánii na zámku hraběte Drákuly, který se má stát po podání zázračného lektvaru opět upírem, ale legrace to není nijak nápaditá a nápaditá parodie už vůbec ne i přes výskyt narážky na herce v minulosti ztvárnující postavu bájného upíra. Vtipy se dají spočítat na prstech jedné ruky, a jsou vesměs trapné, naivní a uhozené. Oproti tomu chvílemi na zámku panovala příjemná starobylá atmosféra, kterou bych připodobnil ke klasickým hororovým dílům o upírech. Nejhorší byl asi nablblý konec a tak se Les Charlots tenhle film moc nepovedl, ale pro doplnění jejich filmografie se to vyplatí vidět. 40% (20.03.2012)