Les Charlots contre Dracula
Les Charlots kontra Drakula
Obsahy(1)
Hrabě Drákula potřebuje najít ženu, která je k nerozeznání podobná jeho matce, aby mu mohla podat prokletou lavičku, pomocí které se stene upírem. A čirou náhodou se jedna taková dívka nachází v Paříži v povedeném obchodě se starožitnostmi a je zasnoubena s Philem, jedním z legendárních Bažantů. Poté, co ji najatý Drákulův poskok unese, musí kamarádi nasednout na vlak do Transylvánie a prožít pár svých obvyklých katastrof. (Morien)
(více)Recenze (35)
Bažanti počtvrté a nutno dodat,že už ne tak povedení a v takové formě jako dřív.Samozřejmě zestárli,což by nevadilo,ale jejich nápady a gagy už nepůsobí tak svěže,ale spíš křečovitě.A režisér Desagnat se také moc nesnaží.Celkově je to lehce podprůměrná komedie,kde se pár dobrých vtipů najde,ale ke které se člověk už nevrátí,takže dávám 40% a beru to jako snahu z Charlotů ještě něco vyždímat. ()
Nebýt hraběte a jeho sluhy Igora, dal bych o hvězdičku méně (mimochodem ani jeden z nich není výše uveden pod „Hrají: ….“). Zde jsou Charloti už jen 3 a je na nich vidět, že jim je o 10 let víc (od prvního filmu). Jean-Guy Fechner už s nimi nedělal ani jejich předchozí film (Les Charlots en delire, 1979), protože se Charloti pohádali s jeho bratrem, který jim do té doby dělal manažera. Fechner stál za svým bratrem a tak se s nimi rozešel. Ku podivu mi to však přišlo lepší, než jejich první film. ()
No lepší už to asi nebude. Coby fanda hororového žánru jsem byl docela zvědavý, jak se s tímto tématem zbývající trio Les Charlots popere, ale žádná velká sláva to nebyla. Nicméně úplná katastrofa se nekonala. Dokonce to z počátku vypadalo docela slibně. Pár vtipných situací by se tu našlo, párkrát jsem se i zasmál, ale jen do doby, než se přesuneme na hrad. „Drákulův“ potomek byl vyloženě na ránu (absolutně nesympatický), humoru ubylo, ale zase jsem se pobavil pohledem na rakve ve sklepení, kde byli jmenovky (Lee, Lugosi). Bohužel nejlepší léta Bažantů jsou už nenávratně v trapu. 45% ()
Legendární čtyřčlenná kapela Les Charlots jede tentokrát jen ve třech, ale i kdyby byli kompletní, stejně by to nevedlo k lepšímu výsledku. Rozhodli se napsat si vlastní scénář a vzhlédli se v upírských filmech, ale opět se ukázalo, že jsou perfektní jenom když je diriguje schopný režisér a tím nepříliš známý Jean - Pierre Desagnat není a s uhozeným scénářem se mnoho vylepšovat nedalo. Populární partička z Francie zkrátka postupně přestala být vtipná a na sklonku své kariéry přišla s komediemi které se kvalitativně nijak od sebe nelišily. Tady se s nimi ocitneme v Transylvánii na zámku hraběte Drákuly, který se má stát po podání zázračného lektvaru opět upírem, ale legrace to není nijak nápaditá a nápaditá parodie už vůbec ne i přes výskyt narážky na herce v minulosti ztvárnující postavu bájného upíra. Vtipy se dají spočítat na prstech jedné ruky, a jsou vesměs trapné, naivní a uhozené. Oproti tomu chvílemi na zámku panovala příjemná starobylá atmosféra, kterou bych připodobnil ke klasickým hororovým dílům o upírech. Nejhorší byl asi nablblý konec a tak se Les Charlots tenhle film moc nepovedl, ale pro doplnění jejich filmografie se to vyplatí vidět. 40% ()
O víkendu jsem si k uklízení pustil první díl Bažantů a říkal jsem si, že jsem vlastně neviděl třeba tenhle, kde zbrojí proti Drákulovi. No, takže jsem naladil a zjistil, že už se vlastně vůbec nedivim, proč jsem to neviděl. Opakované vtipy v tomto případě působí jak v křeči. A fakt, že známé postavy dabují jiní lidé tomu taky dvakrát nepomůžou. Nesměju se, není to vtipné, naopak mě mrzí, co se s Bažanty následně stalo a jak zásadní pro ně byl režisér. ()
Zajímavosti (3)
- Ve francouzských kinech vidělo film jen něco málo přes půl miliónu diváků, což byl ve srovnání s jinými tehdejšími filmy i dávnými triumfy Les Charlots komerční neúspěch. (argenson)
- Pro natáčení exteriérů Draculova hradu bylo původně vybráno Rakousko, nakonec ale produkce zvolila levnější prostředí na domácí půdě a natáčelo se na hradě Château de Dourdan nedaleko od Paříže. (argenson)
- V sekvenci jízdy vlakem proběhlo několik záběrů na slavný železniční most Viaduc de Garabit, jehož jméno zde ostatně i zazní ("Skočili jsme z nejvyššího mostu v Evropě navrženého Eiffelem".) Tento most využívali filmaři vícekrát, například ve slavném filmu Přejezd Kassandra (1976). (argenson)
Reklama