Jackie Brown

Můj nejoblíbenější "Tarantino", ve kterém jsem uviděla skvělou Pam Grier poprvé od "kurvy s žiletkou" z Pevnosti apačů v Bronxu (1981). Tarantina mám vůbec ráda za tu schopnost reinkarnovat herce dávno uklizené v propadlišti filmových dějin a tady je to ještě "Kaskadér" Robert Foster. No a právě pro tyto dva - jejich debaty, poslouchání muziky, křehké dvoření se jeden druhému - (prostě pro to, co odlehčuje akční složku) se mi film moc líbí. Za zvlášť příjemnou považuji i tu část, kdy elegantní Jackie v černém kostýmu provádí v kabince výměnu tašek a tato akce je opakována v několika různých "provedeních", aniž by to bylo otravné! (02.02.2005)

Je to jiné než všechno ostatní od Quentina... Je to na škodu? Podle mě ne... Tohle není, ani nemělo být další Pulp Fiction a myslím, že to je dobře, protože druhé Pulp Fiction už prostě nikdo natočit nemůže. Takže výsledek - výborná krimi s několika originálními nápady (bez nich snad Tarantino ani netočí :-)), dobrým příběhem a spádem, kdy 2,5 hodiny filmu utečou, jako by nic... (18.08.2006)

Quentin trošku slevil od svého minulého snímku Pulp Fiction, ale co si budeme vykládat Pulp Fiction už nikdy znovu nenatočí. A je jen dobře, že si tento fakt uvědomil. Jackie Brown je hodně nadprůměrný film opět z prostředí organizovaného zločinu. Celému filmu vládne Samuel L. Jackson, který sem tam utrousí nějakou tu hlášku. De Niro téměř nemluví. V nej scéně odstřelí na parkovišti otravnou Bridget Fondovou. Celým filmem se line vynikající hudba neboli spíše písničky. Tarantino potvrdil že pokud jde o soundtrack je nepřekonatelný. 80% (10.05.2007)

Z hlediska filmových hodnot, které jsou pro mě důležité, znamená Jackie Brownová skutečný vrchol Tarantinovy tvroby a po ní už následoval nezadržitelný úpadek, po pravdě řečeno, kvalita jeho filmů se řítila dolů jako stíhačka zasažená v letu raketou. Není to film lacině efektní a nejspíš zklame vyznavače divoké akce a násilí doplněné bizarním humorem a šokujícími hláškami. Je to film umírněný, přes žánrový rámec klasické kriminálky je zaměřený především na lidské vztahy, fakticky jde o silný milostný příběh dvou stárnoucích lidí, kteří mají před sebou možná poslední šanci začít znovu a líp. Tarantino buduje pomalu a trpělivě filmovou atmosféru až k napínavému finále. Věnuje pozornost dialogům, kde se sice objevují nezbytné "cool" hlášky, ale v rozumné míře a tam, kde to scénář vyžaduje. Těmhle postavám se dá věřit. Nejzralejší Tarantinův film s řadou zajímavých hereckých kreací a možná i nejodvážnější, protože představuje zradu tradiční fanouškovské obce. Není náhodou, že s tímhle kouskem přišel po svém slavném oskarovém majstrštyku Pulp Fiction, kdy cítil, že i takový přemet jeho publikum ustojí. Celkový dojem: 90 %. (23.06.2006)

Quentin vytáhl z archivu zašlou Pam Grier a rozpomněl se na černošský exploatace z let 70tých aneb vypořádávaní se s otroctvím v USA na prahu milénia. Oživil vzpomínky i výběrem herců, kteří odkazují sami na sebe, a postavil do jedné roviny cool herce s cool dialogy a vedle toho necool herce s necool dialogy. Druhé převažuje, ratifikujíc motto: S dospělostí končí hravost. (04.04.2008)