Jackie Brown

Perfektní tarantinovský námět, který je excelentním způsobem zpracován a hudba posouvá tento snímek ještě mnohem a mnohem dál! Stejně jako Pulp Fiction, Od soumraku do úsvitu a Kill Bill si Jackie Brown vždy rád zopakuju...Samuel L. Jackson a Uma Thurman - to jsou jména, na která když Quentin vsadí, tak nikdy neprodělá...ostatně to neprodělá ani v případě Travolty či Madsena...zkrátka tento režisér má pro výběr herců, aranžmá scén a soundtracky cit. ........Už v hlavě slyším tóny The Delfonics a mám chuť si Jackie Brownovic pustit :) (30.07.2010)

Čakať od toho niečo na spôsob PULP FICTION alebo KILL BILL je nezmysel. Proste sa jeden výnimočný režisér po obrovskom úspechu rozhodol, že si sfilmuje knihu svojho obľúbeného spisovateľa. Opäť tu máme comeback prachom zapadnutej hviezdy, opäť tú máme skvelé herecké výkony (QT holt vyžmýka z každého maximum a zdá sa, že všetci sa pri tom ešte sakramentsky bavia) a nejakú tú hlášku. A tiež pár veľmi silných scén - smrte niektorých postáv (pôsobivé sú hlavne preto, že všetky postavy sú natoľko sympatické, že jednoducho nejde si ich neobľúbiť). V čom ale vidím problém je, že u Tarantina som si (a zrejme nielen ja) zvykol na maximálne pohodlie. PULP FICTION je chronologické puzzle, ktoré do seba zapadne bez toho, aby ste museli vyvinúť nejakú "extra" snahu. A navyše sa na konci (aspoň pri prvom zhliadnutí) cítite ako v nebi. To iste platí aj o KILL BILL... kým tu sa treba sústrediť, inak vám záver preletí jedným "uchom" dnu a druhým von. Ak ale máte radi retro-kriminálky alebo ste proste die-hard fan Tarantina (a rozchodíte, že Quentin je tentokrát možno oveľa vážnejší, ako sa patrí), sklamanie zrejme nehrozí. (24.02.2005)

O Jackie Brown jsem vždycky slýchával jako o té "jiné a nejslabší tarantinovce". Nyní jsem film konečně zhlédnul a abych pravdu řekl, tak s výše uvedenou škatulkou nemůžu souhlasit. Jackie Brown rozhodně není nějak extra netypický zástupce Tarantinovy tvorby. Nahláškovaný konverzační (dialogy však jsou o poznání méně vybroušené než třeba v PF nebo KB2) heist movie v hlavních rolích se zapadlou černošskou hvězdou a Samuelem L. Jacksonem, drogami, nadávkami, nečekanými vraždami - to je pro Tarantina netypické? Kdepak, Jackie Brown se liší maximálně tím, že je v porovnání se zbytkem Quentinovy filmografie relativně umírněná, což je dáno žánrem. A že se jedná o jeho nejslabší film? Nevím, on slabé filmy netočí a z těch kvalitních se těžko vybere jeden, který by ostatní jasně porážely. (12.09.2010)

Po Gaunerech Tarantinův nejzajímavější a nejdospělejší film. Tentokrát totiž cinefilní exhibice odsunul stranou a soustředil se především na vztahy mezi postavami, které pod jeho ukázněnou režií skutečně dýchají a cítí. Výsledkem je překrásný snímek o stárnutí, o únavě životem a o poslední šanci, které je třeba se chytnout a nepustit. A závěrečná scéna loučení je asi tím nejsilnějším, co dosud Tarantino natočil... (14.06.2005)

I díky téhle černošské letušce si Quentin Tarantino vydobyl pozici nadprůměrného a neskutečně respektovaného tvůrce. Trvalo to, ale přesto jsem se k hutnému vyprávění po letech vrátil. Dospívání je otázkou několika let a Tarantino mohl ubrat ze svého zběsilého stylu a nahradit vše skvěle rozehranými postavami. Nostalgicky pomalý snímek vyšťoural další uvadající hvězdy – Roberta Forstera, Pam Grier (někdejší hvězda násilných produkcí) nebo z dnešního pohledu i Michaela Keatona. Nejvíce konvenční „tarantinovka“ nám předkládá příběh pletichářské letušky, která se vychytrale vykroutí z pašujících podvodů, vyhne se kriminálu, pomůže dopadnout jednoho kriminálníka.. a ještě na tom zbohatne!! Tarantino leckoho zklamal, úplně nové příznivce si zrovna tak i získal!! 70%. (09.06.2009)