Otevřená srdce

Pri Otvorených srdciach a ich pomerne otrepanej zápletke rýchlo zabudnete, že sledujete Dogmu a možno si ani nevšimnete prítomnosť nediegetickej hudby v dvoch scénach. Ide o utlmenú melodrámu ako z partesu, takže dôležitejšie je skôr ako, než čo. V podaní Bier neustále sa dokolečka opakujúce vzťahové vzorce známe zo života pôsobia autenticky a postavy, ktoré by nám nemali byť sympatické, sa nám postupne dostávajú pod kožu. Trier by asi nakoniec všetkým predostrel tragický koniec, Vinterberg by asi vytiahol staré traumy z detstva, Bier si vystačí len so súčasnosťou a drámou bez emocionálne vyhroteného konca. (12.11.2023)

Nebudu lhát. Když mi v prvních vteřinách filmu naskočí certifikát Dogmy 95, spíše než nadšení to ve mně vyvolá jisté pochybnosti. Film bez umělého osvětlení? S ruční kamerou? Bez doprovodné hudby? Ve formátu 4:3? Všechny mé obavy se ale do deseti minut rozplynuly. Elsker dig for evigt není po technické stránce o nic horší než jakékoliv jiné drama. Jen působí opravdověji. Upřímněji. Méně vyumělkovaně. Více realisticky. První, co mě při sledování napadlo, bylo, jak rozdílně postavy jednají a jak odlišně se příběh vyvíjí v porovnání s tématicky podobně orientovanými snímky natočených ve Spojených státech. Pak mi došlo, že Dánové vlastně jen zbavili děj černobílého vidění. I docela kladná, sympatická postava se zkrátka k jiné podobně kladné, sympatické postavě může zachovat nehezky, i něco tak pozitivního jako láska může vést k obrovskému utrpení, i ten nejkratší moment našeho života může zhatit několikaleté plány. Málokterý film mě ve dvě v noci strhl tak, aby se mi i po probuzení stal zvláštní drogou, která zaměstnává můj mozek a naprosto mi zabraňuje přemýšlet o čemkoliv jiném. Jeden z mých nejintenzivnějších filmových zážitků za poslední měsíce, který ukazuje, že pro silný, strhující příběh není potřeba tragické úmrtí, složitý příběh nebo doprovodný soundtrack. Občas prostě stačí obyčejná scénáristická upřímnost, lidsky působící hrdinové a fenomenální herecké výkony. (13.07.2012)

Kdepak, Otevřená srdce zklamala, respektive nenadchla. Úvodní děj slibuje více než je nám nakonec servírováno. Čekal jsem hutnou zápletku vygradovanou, jak už to u Dogmatu bývá, nějakou destrukcí, ale v podstatě sledujeme jen bezcílné hledání sebe sama v podání Madse Mikkelsena a jeho bokovky Sonji Richter. (09.03.2012)

Opat slusna reziserka Susanne Bier /Spalene Vzpominky, Den Eneste Ene/, tentokrat je film o tom, ako sa zmenia bezne zabehane dni, ked do nich vstupi tragicka udalost. Film stoji hlavne na hereckych vykonoch, tie su na urovni od Mykkelsena a Sonje Rychter, ale snazili sa aj ostatni herci. Rozhovory su normalne, nic extra, mozno akurat v strede sklznu do vatovo przadnych plkov, ale to je vec tolerancie. celkovo spolu s Spalenymi vzpominkami asi najlepsi film od Susanne Bier : 85 % (20.12.2016)

Dáni mi zas dali zabrať. Zvláštne ako súčasne milujem, no zároveň aj neznášam, keď so mnou film dokáže robiť, čo sa mu zachce. Zametať s mojimi pocitmi, zmiasť ma, zneistiť alebo rovno rozbiť na pár kúskov. Keď to bolí aj reálne, nie len vo filme. Snažila som sa pochopiť konanie všetkých postáv, no aj tak som sa neubránila tomu, že som po celý čas k nejakej z nich pociťovala hnev. Najprv to bola Marie, pretože zrazila Joachima a v jednej prekliatej sekunde mu tým zmenila celý život. Nemohla proste práve šoférovať po inej ceste?... prečo sa Joachim tak uzavrel a snažil sa dostať Cecilie čo najďalej od seba? Nemal o ňu aspoň skúsiť bojovať? A potom prišiel rad na Cecilie, keď celá zmetená v novej životnej situácii, na ktorú nebola pripravená a pravdepodobne ešte ani vyzretá, začala hľadať pochopenie u vydatého Nielsena. A nakoniec som zúrila aj na neho, pretože jej nie len podľahol, on sa dokonca zamiloval. Dočerta s tými pocitmi, ktoré nás stále ovládajú. Dočerta s láskou a nešťastnými náhodami, ktoré sa nikdy nepýtajú, kedy je vhodné prísť. Možno nazvať lásku niečím pozitívnym, keď dokáže narobiť toľko zla? Je láska čistá alebo skôr sebecká? (16.01.2016)