Otevřená srdce

Tenhle dost krutý film o tom, co se může stát, když se lidé dostanou do krajní životní situace, je doslova napěchovaný emocemi. Z čistě filmařského hlediska jde jistě o dokonalý film.Přesto se po jeho shlédnutí cítím trošku zmaten. Především jsem nepobral pár docela zásadních reakcí některých protagonistů tohoto snímku. Jakoby jeho autorka schválně nechala některé posuny v ději odehrát mimo filmové plátno. Člověk se tak například úplně nedozví, proč se Joachim rozhodne povolat Cecilii zpět k sobě a ne zcela pak chápe i důvody jejich konečného rozchodu. Stejně není moc srozumitelná ta opilecká scéna Nielse v Cecíliině bytě. Celkově bych řekl, že ta poslední čtvrtina filmu je slabší. Jako by dánská režisérka cílila na silné scény spojené s odhalením Nielsovi nevěry a jeho rozhodnutím odejít od rodiny a pak ji trošku došel dech. Samotný závěr filmu, v němž Niels hovoří s Cecilií mi přišel takový nemastný, neslaný. (15.07.2019)

Otevřená srdce jak trefný název pro tohle drama plné emocí. Kdyby se Marie v autě nedohadovala se Stine. Kdyby Joachim od sebe neodháněl Cecilii. Kdyby Marie neříkala Nielsovi ať zavolá Cecilii. Kdyby Niels nedal Cecilii jablko,svůj úsměv a vizitku. Kdyby osamělá neštastná Cecilie stále nevolala Nielsovi. Kdyby, kdyby, kdyby..... Citům člověk neporučí a chuť bolestný reality bývá občas hodně hořká pro všechny. (30.04.2013)

Susanne Bier každým svým snímkem jednoznačně hlásá, že patří mezi přední režiséry ze severu a špičkové režisérky ve světě. Její snímky jsou vždy hlubokou sondou do pocitů hlavních hrdinů, kteří jsou postaveni proti životní zkoušce. Obrovskou výhodou je, že je vždy ponecháno na divákovi, jaké bude ponaučení. Tvůrci nevytváří obraz jednoznačných protipólů, kde máte nalajnováno, kdo je morální a není. Proto mě tak šíleně baví. Další výhodou je, že nikdy nečekejte klasickou otřepanou kameru a výpravu jak ze žurnálu, kvůli tomu se prostě tyhle snímky podle dánského manifestu netočej. Co bych ovšem v tomto případě vytkla je poněkud opomíjená postava hlavní hrdinky, kterou vlastně do samotného finále příliš neprokouknete, neb vám k tomu scénář prostě nedá prostor. A pro mě osobně je tohle chybka na kráse jinak slušného díla. (13.10.2013)

Pri Otvorených srdciach a ich pomerne otrepanej zápletke rýchlo zabudnete, že sledujete Dogmu a možno si ani nevšimnete prítomnosť nediegetickej hudby v dvoch scénach. Ide o utlmenú melodrámu ako z partesu, takže dôležitejšie je skôr ako, než čo. V podaní Bier neustále sa dokolečka opakujúce vzťahové vzorce známe zo života pôsobia autenticky a postavy, ktoré by nám nemali byť sympatické, sa nám postupne dostávajú pod kožu. Trier by asi nakoniec všetkým predostrel tragický koniec, Vinterberg by asi vytiahol staré traumy z detstva, Bier si vystačí len so súčasnosťou a drámou bez emocionálne vyhroteného konca. (12.11.2023)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)