Otevřená srdce

Vždycky, když vidím u popisu filmu: žánr - romantické drama, tak fakt dostanu strach, co bude následovat. Tedy né, že bych nebyla něžná duše, která si blahem poslintá blůzku, jen co se na plátně objeví Colin Farrell či jinej děsně pěknej herec s vypracovaným břišním svalstvem. Ale opravdu se nechci podporovat v těch fantasmagoriích, co se mi pak před usnutím honí hlavou – já s Colinem na řetízkáči, já s Colinem jíme ze stejnýho talíře hranolky, nebo vrchol všeho, já spolu s Colinem hrajeme Dostihy a sázky (jasně vyhrávám, Farrellovi krachuje stáj a musí dávat fant). U dánských filmů podobnýho ražení můžu bejt nicméně naprosto v klídku, protože místní tvůrci maj bezva schopnost všechnu lásku schovat pod takovej nános utrpení, že by tam nic romantickýho nevyčenichal ani sám komisař Rex. No, po takovýmhle bijáku mívám sice pocit, že člověka nemůže v životě potkat nic pěknýho, ale to jsou věci, který za pomocí Jamesona řeším tak nějak každej večer. (16.06.2015)

Dáni mi zas dali zabrať. Zvláštne ako súčasne milujem, no zároveň aj neznášam, keď so mnou film dokáže robiť, čo sa mu zachce. Zametať s mojimi pocitmi, zmiasť ma, zneistiť alebo rovno rozbiť na pár kúskov. Keď to bolí aj reálne, nie len vo filme. Snažila som sa pochopiť konanie všetkých postáv, no aj tak som sa neubránila tomu, že som po celý čas k nejakej z nich pociťovala hnev. Najprv to bola Marie, pretože zrazila Joachima a v jednej prekliatej sekunde mu tým zmenila celý život. Nemohla proste práve šoférovať po inej ceste?... prečo sa Joachim tak uzavrel a snažil sa dostať Cecilie čo najďalej od seba? Nemal o ňu aspoň skúsiť bojovať? A potom prišiel rad na Cecilie, keď celá zmetená v novej životnej situácii, na ktorú nebola pripravená a pravdepodobne ešte ani vyzretá, začala hľadať pochopenie u vydatého Nielsena. A nakoniec som zúrila aj na neho, pretože jej nie len podľahol, on sa dokonca zamiloval. Dočerta s tými pocitmi, ktoré nás stále ovládajú. Dočerta s láskou a nešťastnými náhodami, ktoré sa nikdy nepýtajú, kedy je vhodné prísť. Možno nazvať lásku niečím pozitívnym, keď dokáže narobiť toľko zla? Je láska čistá alebo skôr sebecká? (16.01.2016)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)

Syrově drsný pohled do nejintimnějších vztahů, kdy jedna vnější tragédie rozpoutá řadu dalších, ale tentokrát vnitřních. Trhají se stará pouta a navazují nová s osudovostí antické tragédie, protože i když to všem zúčastněným přináší hlavně bolest, není úniku. Žádná z postav není zlá, dokonce jsou všechny sympatické, přesto rozpoutají vztahovou bouři, která zničí dosud šťastně fungující svazky. ___ Nelíbivý koncept Dogma (žádné okázalé svícení, make - up, vycizelovoaná kamera) dokumentárně zaznamenává příběh, jakých se dějí tisíce a přesto je každý z nich jedinečný a neskutečně zraňující. /26. 11. 12./ (26.11.2012)

Excelentní! Tak v tomhle filmu je to životní průser par excellence!!! Sledovat to je hrozná podívaná! Během pár minut vás tenhle film protahá trnovou korunou xkrát tam a zpět. Ta bolest z toho filmu vás nepustí pěknejch pár dní! Herecký výkony jsou na hranici možností!!! Vidět tenhle film v kině tak povstání a zatleskám!!! (07.03.2013)