Wilbur se chce zabít

Ačkoli mám podobné filmy obvykle ráda, téhle švédské trojce jsem její příběh nevěřila ani minutu. Wilbur se zpočátku jeví jako postižený, jeho reakce na polibek připomínají autistu, přesto je o vztah s ním ze strany atraktivních a dá se říci i inteligentních žen takový zájem, že by řada tzv. normálních mužů závistí olízla všech deset. Člověk by řekl, že by to třeba mohla být nadsázka, ale té se vší silou vzpírá podivně tklivý happyend, který může uspokojit leda tak masochistu. Zkrátka a dobře největší chybou filmu Wilbur se chce zabít je to, že se mu to nepovedlo, :-( (16.11.2014)

Po smrti rodičů se bratři Harbour a Wilbur protloukají životem, jak to jen jde. Harbour, díky starosti o rodinné knihkupectví i svého bratra Wilbura, trpícího touhou ukončit svůj život, tak nemá čas ani sám na sebe. To se ale změní, když v nemocnici potká mladou svobodnou matku Alici. Když se i po příchodu Alice i Wilbur sklidní a vše začíná vypadat dobře, zasáhne tuto nesourodou rodinku další tragédii - u Harboura je odhalena rakovina slinivky, a zůstává mu jen pár měsíců života ... Stoprocetně se zde mohu podepsat pod Adrianův komentář - spíše než film jako celek na mne působily jeho fragmenty, z nichž některé byly více než dokonalé (rodinná večeře za přítomnosti sestřičky z nemocnice, která vše o Harbourově nemoci nechtíc proflákne). Ač byl záměr autorů ze mne vytáhnout trochu sentimentu, toto se jim moc nepovedlo - a zhruba od půlky filmu mi bylo jasné jak to dopadne (a taky že jo, jak nečekané).... (17.06.2010)

Mělo by tady být asi uvedeno, že se jedná o film sladký, romantický a dojemný. Já se jim vyhýbám, protože mne zpravidla dost nudí, ale nechci filmu hodnocením škodit, neboť jsem jej viděla omylem ... A tak jej hodnotím pouze v rámci žánru "romantický", protože ani dramatický, ani komický mi nepřišel, zato mi připadal dlouhý. Prvních padesát minut - tedy doba, než se něco lehce dramatického stalo - se táhla jako nudle. Tedy prvních 50 minut za tři, zbytek za čtyři. Tedy slabší čtyři. (29.07.2014)

Lone už v Italštině pro začátečníky ukázala, že umí zahrát na strunu našich emocí. Tady se jí to povedlo zrovna tak v bizarním příběhu o dvou bratrech s odlišnými pohledy na svět, Wilburovi, notorickém sebevrahovi a Harbourovi, který mu vždycky přiběhl včas na pomoc. A po dlouhé době jsem skutečně se všemi soucítila a celou dobu jsem i když každému trochu jinak, držela svoje obrazné palečky. A přesto že to byl spíš smutně dojemný příběh, tak byl prokládán i těmi úsměvnějšími momenty v tom správném poměru. Osobně jsem byla nadšená z Shirley Henderson, protože tady hrála diametrálně jinou postavu, než v naposledy s ní viděné skvělé komedii Zkrocení zlé ženy. A oba bráškové v podání Jamieho Sivese a Adriana Rawlinse byla taky moc povedená a sympatická volba. "Je dobré, že se lidi najdou, když nikoho nemají." (02.10.2015)

Všechny postavy tohoto filmu se chovají, jakoby právě zdrhly z blázince. Zdravotní sestra umanutě se snažící sbalit pacienta psychiatrie, bratři kecající o prodeji antikvariátu, který nikdy neprodají, svobodná matka žijící v jakési prapodivné dickensovské noční můře totální chudoby a vyloučení ze společnosti...... Komedie nebo dramatu v tom není ani žibec. /15. 11. 13./ (15.11.2013)