Výbuch

Středoškolská (skoro) romance, v níž (za nezjištěných) příčin) vybuchují (skoro) maturanti. A v popředí stojí jedna vnadná blondýnka, co by ráda podnikla jeden pořádný (roz)krok do své dospělosti. Brian Duffield je znám svými scenáristickými zakázkami, ovšem výlet do oblasti režie učinil až s tímto kouskem, který by klidně mohl zapadnout mezi sérii Nezvratný osud. Kdyby se mu ale chtělo. A jelikož se mu nechce, hlavně absentuje jakákoliv sestavená teze, co má za následek katastrofické řídnutí řad omladiny, tudíž je zvolen jiný směr i přístup. Komediální romance, prvky scifi i hororu, to není žádné novum. Nicméně se dá na tomto mixu žánrů vystavět solidní podívaná, která má inteligentní až bizarní nástin. A hlavně vnadná Katherine Langford v titulní roli exceluje. Pravda, hraje středoškolačku a ve skutečnosti už není náctiletá, rozhodně však umí podržet svého režiséra. Z jeho režie je víceméně cítit začátečnická neobroušenost i nezkušenost, film v žádném případě nedisponuje závratným tempem a speciálními efekty, co by si zasloužily superlativy, rozhodně však byl podán patřičný důkaz o tom, že koexistence nesourodých žánrů ma v sobě kus neotřelosti a vzácné tolerance. Tak snad se duo Katherine Langford a Brian Duffield ještě (nesexuálně) spojí i napříště a ukojí diváky svérázným dílkem. 8/10 (14.12.2020)

Pohodově obsazené a dejme tomu dvě třetinz celkem úsměvné, ačkoliv smích se v mém případě nedostavil ani jednou. Nicméně celou dobu jsem měl pocit, že téma by zasloužilo vážnější zpracování ať už jako psychologické drama, nebo klasický horor, přičemž romantickou linku bych klidně nechal. Komediální rovina mi k tomu prostě neseděla. A totoéž se dá říct o poslední cca třetině. Film sice přešel do kýženého vážnějšího módu, ale režii to moc nejde. Celkově průměr, který nenadchne a neurazí. 50% (13.05.2021)

Mal som predstavu, že dostanem cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch, ale tá rýchlo prehrala svoj boj s citlivou (či skôr chápavou) sondážou do emocionálneho života mládeže (ak sa dá nazvať citlivým prístup s pozadím kamarátov a spolužiakov miznúcich v gejzíroch krvi). Autor (či už filmu alebo predlohy - kniha od Aarona Starmera) sa zrejme potreboval vyrovnať s touto fázou života a vytvoril na pozadí bizarného nápadu stredoškolský film (knihu) v tom najlepšom slova zmysle, v hlavnej úlohe s tými, čo ešte málo kalkulujú, no o to viac cítia - a svojim citom veria. Všetko to okolo slúži len k riešeniu základnej mládežníckej otázky - Čo so životom ? - teda otázky, ktorú tí, čo už viacej kalkulujú a menej cítia, respektíve svojim citom menej veria a menej sa nimi riadia (rozumej: dospelí) už nikdy potom nepociťujú tak pálčivo. Ja osobne som pochybnosti ohľadom tejto otázky uspokojivo nevyriešil dodnes - a preto ma tento príbeh o úprimnosti, nevinnosti, irónií a láske, o ich skaze a predovšetkým o prchavých, vzácnych okamihoch, ktoré môžu byť v ktoromkoľvek okamihu posledné, hlboko zasiahol. O to viac, že som čakal cynickú zábavu o vybuchujúcich stredoškolákoch. A pre úplnosť nutno doložiť, že línia explodujúcich tiel bola absolútne nezvládnutá, bez vývoja a bez nápadu - okrem samotného nápadu. Iba zábavné pozadie, respektíve prostriedok pre srdcervúci príbeh o mladej láske a strate, komentovaný s citom a humorom a fenomenálne odzbrojujúco zahraný. To u mňa jednoznačne víťazí, hoci sa takému žánru s ohľadom na svoju precitlivelosť voči mladosti vyhýbam. Práve preto - že bez tej absurdne lákavej premisy a menu Briana Duffielda, ktorého scenáre sa mi náramne pozdávajú, by som sa k SPONTANEOUS a k tej emocionálnej búrke, určenej zrejme úplne iným ročníkom, asi len tak nedostal... (27.03.2021)

Bye bye happiness, I think I’m gonna die. Perfektný film do súčasnej pandemickej neistoty. A doslova súhlasím s tým, čo napísal užívateľ lamps; Prvá polovica je originálna, s funkčnou chémiou medzi postavami, klasicky sympatickou Langfordkou a nábehom na kultový status. Ešte okolo konca prvej hodiny som si hovoril, že o takých 5 až 10 rokov možno... Potom ale scenárista nedokáže uspokojivo uzavrieť to čo vytvoril a tak tu máme ďalšiu variáciu na teenagerské traumy, čo síce v tomto poňatí stále originálne je, zároveň ale How I Live now a I’m Not Ok With This už sme tu mali. Škoda toho potenciálu. 65% (26.10.2020)

Zpočátku jsem měl dojem, že sleduji film, který bych mohl vcelku vysoko hodnotit, s postupem času se ale ukázalo, že je sympaticky cynická hlavní hrdinka spíše jen pozérkou, směsice žánrů taky dvakrát nepomohla a v závěru došlo i na patos a pravé americké hodnoty, takže jsem musel oželet i třetí hvězdičku, s níž jsem už téměř najisto počítal. (04.07.2021)