Reklama

Reklama

Blíženci

  • Japonsko Sōseiji (více)
Trailer

Obsahy(1)

Autorský snímek mezinárodně proslulého japonského režiséra Shinyi Tsukamota vznikl podle populárního mysteriozního románu Edogawy Rampa, jehož jméno (pseudonym) je v japonštině slovní hříčkou a vyslovuje se podobně jako jméno Edgara Allana Poea. Tsukamoto, který se doma i v zahraničí prosadil kultovními nezávislými technothrillery, natočil film jako svou první produkci pro velké studio. Kromě režie na filmu pracoval i jako scénárista, kameraman a střihač.

Příběh dvou bratrů - dvojčat, kteří byli v dětství odděleni a z nichž jeden je úspěšný lékař a druhý přichází jako tajemný přízrak z nedaleké chudinské čtvrti, se odehrává v Tokiu v roce 1910. Jukio Dajtokudži žije v domě s rodiči a s partnerkou Rin, která trpí amnézií a neví nic o své minulosti. Zvrat do poklidného rodinného života přinese záhadný muž Sutekiči, jenž se v domě tajně objevuje již delší dobu. Ten přivodí nejprve smrt rodičů a posléze odstraní Jukia a zaujme jeho místo v práci i v rodině. Jak se ukáže, nešťastná Rin neutrpěla ztrátu paměti, před svým mužem jen skrývala velké tajemství. Námět, sám o sobě poněkud pokleslý, posloužil Shinyu Tsukamotovi k originální filmové hádance, v níž se minulost postav i pravý stav věcí vynořují postupně z přízračné atmosféry. Snímek začíná jako tradiční japonský duchařský příběh, avšak ani následné racionální, realistické vyústění okolností nepřináší úplné vysvětlení: ve hře je ještě podivné chování zúčastněných (Sutekiči stále vystupuje jako Jukio i před Rin, která dávno odhalila záměnu, v Jukiovi zůstává po jeho vítězství duše jeho zločineckého bratra).

Tsukamoto pracuje s expresivními výrazovými prostředky, mezi něž patří mj. silná divadelní stylizace kostýmů, retrospektivní struktura vyprávění či výrazná dramatická role hudby, jež ve vypjatých scénách často nahrazuje ruchy. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (28)

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Z počátku mě Blíženci naprosto neoslovili, ale po určitém čase, někdy ve třetině začal snímek dostávat správné obrysy a jeho výplň byla nakonec velmi zajímavá. Avšak nic to nezměnilo na mém pocitu z podivného filmu, který to myslel "zajímavě" ale prostě mi nesedl. Svou poetiku, ale také smysl Blíženci mají, i když jsem očekával plynulejší a zajímavější film. V druhé půlce však překvapila i atmosféra, která mě v první půlce naprosto minula. Hodně osobitý a "jiný" film. ()

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Zpočátku velmi zábavná podivnost s krásně barevně laděnými záběry, zajímavým ústředním hudebním motivem a interesantním obličejem představitelky Rin. S přibývajícími minutami však snímek začíná být chvílemi trochu zdlouhavý. Celkově je to lehce úchylně podaná naivní moralitka mj. o tom, že i "chudáci jsou přeci lidé". . . Tentokrát mě japonská teatrálnost neoslovila tolik, kolik by bylo záhodno - snad příště. (3,5*) ()

Reklama

FrodoF 

všechny recenze uživatele

Příběh je sice mírně klišovitý, ale přesto mě film dostal. Hlavně ty scény se studnou měli dobrou atmosféru, v začátku jsem se trochu nechytal, protože ty japonci mi přijdou všichni stejný, ale po té pointě (bohužel prozrazené už v půlce filmu) jsem se opravdu začal dobře bavit. Další kvalitní asijský snímek v čt, jen více takových! ()

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Sôseiji je zvláštní a divokou kombinací dramatu s klasickou Tsukamotovskou zběsilou jízdou. A znovu funguje. Dvojčata. Slum x vážená lekařská rodina, roztrhané hadry x uhlazeý oblek, bahno x čistá tvář, atd.. Sôseiji je film kontrastů, které přesně pasují a napovídají nám, co se snažil "básník" sdělit. Rozdoně se však musím podívat ještě minimálně jednou, protože dílo Shinyi Tsukamoty je založeno na detailech a není možné je vždy dokonale pobrat hned napoprvé. Celkovou atmosféru a vyznění opět dokresluje vynikající hudba Chu Ishikawy. Slabší čtyři. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Když si nesprávný muž vybere nesprávnou ženu… Film začíná znepokojujícími výkřiky, které dávají ve spojitosti se záběrem na rozkládající se mršinu (nechtějme vědět čí) tušit, že pokud si z následujícího něco odneseme, nebudou to pěkné sny. Blíženci začínají jako typický horor. Podivný dům, v něm podivní lidé s podivným tajemstvím. Prvotní děsivost snímku spočívá v tom, že nemáme nejmenší šajnu, co se to tu ksakru děje. Režisér si nás podává s až sadistickou rozkoší. Hojně využívá „potácivé“ kamery, emocemi nabité hudby, různých „odstínů“ tmy a všechno to stříhá dohromady k pozvracení zvráceným způsobem. Děj mě nedokázal zcela pohltit, ale připadal mi příliš zvláštní na to, abych si mohl dovolit – byť jen na okamžik – někam odběhnout. První hororová část kvalitativně s přehledem strká do kapsy část druhou, méně zajímavou a tedy i nudnější. V druhé polovině totiž dochází ke zlomu a před námi se náhle začne odvíjet bizarní romance s nejasným cílem. Ostatně nejasným jako myšlenka celého filmu. Že by pomsta? Masahiro Motoki svou dvojroli zvládl na jedničku – těžko uvěřit, že je to celou dobu ten samý herec a jeho závěrečné „usmíření se sebou samým“ (nebo jak to nazvat) je mrazivě dokonalé. 70% ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama