Reklama

Reklama

Blíženci

  • Japonsko Sōseiji (více)
Trailer

Obsahy(1)

Autorský snímek mezinárodně proslulého japonského režiséra Shinyi Tsukamota vznikl podle populárního mysteriozního románu Edogawy Rampa, jehož jméno (pseudonym) je v japonštině slovní hříčkou a vyslovuje se podobně jako jméno Edgara Allana Poea. Tsukamoto, který se doma i v zahraničí prosadil kultovními nezávislými technothrillery, natočil film jako svou první produkci pro velké studio. Kromě režie na filmu pracoval i jako scénárista, kameraman a střihač.

Příběh dvou bratrů - dvojčat, kteří byli v dětství odděleni a z nichž jeden je úspěšný lékař a druhý přichází jako tajemný přízrak z nedaleké chudinské čtvrti, se odehrává v Tokiu v roce 1910. Jukio Dajtokudži žije v domě s rodiči a s partnerkou Rin, která trpí amnézií a neví nic o své minulosti. Zvrat do poklidného rodinného života přinese záhadný muž Sutekiči, jenž se v domě tajně objevuje již delší dobu. Ten přivodí nejprve smrt rodičů a posléze odstraní Jukia a zaujme jeho místo v práci i v rodině. Jak se ukáže, nešťastná Rin neutrpěla ztrátu paměti, před svým mužem jen skrývala velké tajemství. Námět, sám o sobě poněkud pokleslý, posloužil Shinyu Tsukamotovi k originální filmové hádance, v níž se minulost postav i pravý stav věcí vynořují postupně z přízračné atmosféry. Snímek začíná jako tradiční japonský duchařský příběh, avšak ani následné racionální, realistické vyústění okolností nepřináší úplné vysvětlení: ve hře je ještě podivné chování zúčastněných (Sutekiči stále vystupuje jako Jukio i před Rin, která dávno odhalila záměnu, v Jukiovi zůstává po jeho vítězství duše jeho zločineckého bratra).

Tsukamoto pracuje s expresivními výrazovými prostředky, mezi něž patří mj. silná divadelní stylizace kostýmů, retrospektivní struktura vyprávění či výrazná dramatická role hudby, jež ve vypjatých scénách často nahrazuje ruchy. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (29)

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Sôseiji je zvláštní a divokou kombinací dramatu s klasickou Tsukamotovskou zběsilou jízdou. A znovu funguje. Dvojčata. Slum x vážená lekařská rodina, roztrhané hadry x uhlazeý oblek, bahno x čistá tvář, atd.. Sôseiji je film kontrastů, které přesně pasují a napovídají nám, co se snažil "básník" sdělit. Rozdoně se však musím podívat ještě minimálně jednou, protože dílo Shinyi Tsukamoty je založeno na detailech a není možné je vždy dokonale pobrat hned napoprvé. Celkovou atmosféru a vyznění opět dokresluje vynikající hudba Chu Ishikawy. Slabší čtyři. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Historický kontext vôbec nie je taký funkčný ako som čakal. Cukamotové témy sú tu ale obsiahnuté. Expresívne herectvo, vyprázdnenosť priestoru, roztrasená až šialená kamera a aj motív dvojníctva ako protipól Jing a Jang. Dobra a zla. Ale neviem či to bolo farebnosťou, alebo už samotným vykrádaním vlastných tém, že ma to nedokázalo nejako ohúriť. Cukamoto je stále veľmi výrazný tvorca, ale jeho predchádzajúci snímky aj napriek šialenosti dbali na detaily a výstavbu. Ústredná zápletka jednoduchá a priame lineárne rozprávanie sa do jeho tvorby nehodí. Hororové prvky tam nie sú takmer žiadne. Veľmi divné, ale v zásade aj veľmi neuspokojivé. Stále ale zapamätateľné. ()

Reklama

Skip 

všechny recenze uživatele

Japonská podivnost, která sklouzávala až k ubohosti, a to především ve scénách, kdy se časem vracíme do chudinské čtvrti, v níž pobíhají šílená individua v neskutečných hadrech a šílených "účesech". Zpočátku to vypadalo na zajímavý film, ale pak došlo ke zlomu, kdy byli herci vyloženě otravní. Naštěstí to nebylo moc dlouhé. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Japonci jsou divní (úchylní) a Shinya Tsukamoto je jeden z režisérů, který toto tvrzení dokládá. Dokáže perfektně navodit atmosféru, parádně pracuje s barvami, se zvukem, hudbou. Jediné, co se mi nelíbilo, byly dialogy. Jak postavy delší dobu mluvily, přestávaly mne zajímat. Zvláštní kousek, který rozhodně není pro každého. ()

jitrnic 

všechny recenze uživatele

Magořina, která chvílemi nabývá smyslu, náhle ho zase pozbývá, herci tu hrají uměřeně, tu začnou přehrávat jako šílení, pár scén je jak vystřižených z Jamamby, to všechno podbarvují podivné chorály... Mám rád japonské bizarnosti, i tuhle jsem pro jednou zvládl, ale dívat se na ní znovu a zkoumat, jestli mi něco neuteklo, určitě nebudu. ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama