Režie:
Valérie LemercierKamera:
Laurent DaillandHrají:
Valérie Lemercier, Carole Weyers, Véronique Baylaucq, Sylvain Marcel, Martine Fontaine, Danielle Fichaud, Alain Zouvi (více)Obsahy(2)
Filmová fikce volně inspirována životem pěvecké superhvězdy Céline Dion. Quebec, 60. léta 20. století. Sylvette a Anglomard se radují ze svého čtrnáctého dítěte, holčičky Aline. Ve skromné rodině všichni žijí hudbou. Když pak hudební producent Guy Claude objeví Aline a její jedinečný hlas, vyvstane mu v hlavě jediný cíl – udělat z Aline nejlepší zpěvačku na světě. Podporována rodinou i Guy-Claudem, se kterým ji pojí více než přátelské city, se mladá pěvkyně vydává na neobyčejnou životní cestu. (Bioscop)
(více)Videa (11)
Recenze (14)
Slušný průměr, ale jedna hvězda musí dolů, za to, že si autorka myslela, že má na to odehrát jednu postavu v období cca 45 let sama, což je zejména v první půlhodině filmu, kdy je Celine 5 - 18 let, do očí bijící a na hranici trapnosti. Druhá půlka filmu je celkem fajn a má pár silnějších momentů, ač nepatřím mezi fanoušky zpěvačky. ()
Jsem fanynka Celiné, poslouchám jí skoro každý den. O jejím osobním životě toho ale moc nevím, takže jsem věděla, že se na film musím podívat. Věřím, že Valérie Lemercier to myslela dobře, chtěla prostě vzdát hold skvělé zpěvačce, která měla zajímavý život a kariéru. První chyba ve filmu ale nastává, když 58 letá herečka ztvárňuje 12-ti letou holčičkou. Promiňte ale to bylo příšerný. Nerozumím tomu, proč nenašli nějakou mladou holčičku, která by to zvládla zahrát a byla by tam trocha podoby. Další, co mi vadilo byl lip sync. I já bych to zvládla lépe a přirozeněji než Valérie. Nevěřila jsem jí ani jednu písničku, že by to měla zpívat ona. Nicméně pohyby, gesta měla naučené skvěle. Chvílemi byl film trochu uspěchaný, ale to nejdůležitější o Celiné to divákovi alespoň trochu prozradí. ()
Frankofonni hudebni pribeh, nezny problem superhvezdy. Film je to podivny, ale zaroven podivne zabavny. Spousta nevysvetlitelnych umeleckych rozhodnuti. Film chce rict tolik veci, ale jako by neumel mluvit a je omezen filmovym casem. Neni to totiz klasicky zivotopis,jak si predstavujete. Do psychologie hlavni postavy nikdo nepronikne. ()
Síce netuším, prečo sa to nemohlo volať Céline a všetko to muselo byť len v štýle "celý príbeh je len náhodne rovnaký s realitou", ale keď si to odmyslím, tak to bol vcelku vydarený film. Céline som mal vždy za takú trochu pyšnú paničku, takže mnohé zistenia o jej detstve, dospievaní a jej súkromí ma vcelku prekvapili. Film ma bavil od začiatku až do samého konca, malo to vynikajúcu atmosféru, s množstvom zlomových momentov, nechýbal dôvtip, dráma, radosť i slzy - proste od všetkého trošku, aj keď miestami boli tie "skoky" v živote až príliš veľké (hlavne ku koncu). Valérie Lemercier to "skomponovala" veľmi šikovne, akurát sa nemusela napasovať ešte aj do postavy Céline (teda Aline) ako dievčatka. ()
Pekné pesničky, pekné hlasy. Ale životopisný film to nie je ani zďaleka. Pesničky totiž príbeh života utláčajú dozadu. Celé je to skôr o hudbe a speve. Dramaticky výborne podané, cítiť bolo umenie i pátos. Ale o živote to až tak nebolo. Ale je naozaj veľkým prešľapom, že Valerie Lemercier sa nechopila len réžie, scenára i hereckej roly, ale že sama seba obsadila aj do úlohy dvanásťročného dievčaťa. To už nie je že pritiahnuté za vlasy, ale pritiahnuté aj za chlpy v nose. ()
Reklama