Turkish Delight
Sensualist, The
Režie:
Paul VerhoevenScénář:
Gerard SoetemanKamera:
Jan de BontHudba:
Rogier van OtterlooHrají:
Monique van de Ven, Rutger Hauer, Tonny Huurdeman, Wim van den Brink, Hans Boskamp, Dolf de Vries, Manfred de Graaf, Dick Scheffer, Marjol Flore (více)Obsahy(1)
V „nejlepším holandském filmu století“ zaktivizoval Verhoeven svoje oblíbené téma lidské sexuality a jejího zkoumání. Bouřlivák a promiskuitní sochař Eric Vonka (Rutger Hauer) potkává po četných avantýrách tu pravou, krásnou Olgu. Po krátkým čase se berou a v sérii retrospektiv sledujeme jejich vztah. Jak mezi „milenci“ postupně vzrůstají neshody, přiživované matkou Olgy, mění se i nálada filmu z extrémní otevřenosti do příběhu o ztrátě iluzí. (Shadwell)
(více)Recenze (84)
Veľmi pôsobivá, energická a vzhľadom na dátum vzniku i - dovolím si povedať - nadčasová záležitosť. Nečudo, že bola vyhlásená za holandskú snímku dvadsiateho storočia. Vizuálne impozantné, s nádychom slobody, bohémstva, živelnosti. A taktiež akejsi značne sympatickej hravosti a spontánnosti. No skrátka prudko pozerateľná záležitosť i teraz, po vyše štyridsiatich rokoch (až sa človeku nechce veriť, že to bolo natočené tak dávno - takýmto filmovým klenotom však zub času nemá ako uškodiť). Dokonca ani tá nahota a sexualita, ktoré boli mimochodom zakomponované v pomerne dosť veľkej miere, nepôsobia koniec koncov nijako prehnane či rušivo, ako som sa spočiatku čiastočne obával (nakoľko v niektorých snímkach sú vyložene "zneužívané" a nemá to žiadny zmysel, ba priam to svojou samoúčelnosťou odpudzuje - tu tomu tak našťastie nebolo). Raz darmo, Verhoeven je v tomto smere špecialista, patrí to k jeho osobitému rukopisu a mne nezostáva nič iné než konštatovať, že sa mu opäť raz podarilo ma priam dokonale očariť. Hoc tu možno absentuje rozvinutejšia psychológia postáv, kedy by sa dalo vytvoriť si k jednotlivým protagonistom o niečo bližší vzťah (kvôli čomu možno i samotný záver filmu nevyznieva až tak silno), ale toto je ďalší faktor, na ktorý som si u Verhoevena už tak akosi zvykol, a absolútne mi to neprekáža. Skvelo to totižto vynahrádza v iných veciach, nuž a ani sa mi nechce uveriť, koľko scén odtiaľto vo mne zarezonovalo až natoľko, že mi v pamäti zostanú ešte pekne dlhú dobu. Čo ešte nesmiem opomenúť, to sú brilantné herecké výkony, kde najmä Rutger Hauer podal priam brilantný výkon a so svojou rolou sochára Erica sa dokonale zžil - nuž a keď som len pred pár dňami písal, že jeho herecký prejav v Flesh+Blood na mňa pôsobil až priam kultovým dojmom, tak tu to platí snáď ešte väčšmi (ešte pár takýchto pôsobivých výkonov, a už naozaj seriózne začnem uvažovať nad jeho zaradením medzi moju osobnú topku). Aby som to ale uzavrel - po všetkých stránkach vynikajúca (a nadčasová) záležitosť, ktorú rozhodne odporúčam. 100% ()
Paul Verohoeven už na začátku kariéry ukazoval, že je staré prase :D. V jeho filmech se objevilo tolik koz, kolik snad u žádného jiného režiséra klasických filmů. Teda alespoň těch Áčkových. Nic proti ničemu, já mám kozy rád a rád se na ně podívám. Paul asi taky :D. Jinak jeho víceméně prvotina mě docela zaujala svým kontroverzním příběhem a výborným výkonem Rutgera Hauera. Připomínám rok vzniku 1973. V tomto období se vše tak měnilo. Třeba ještě na začátku druhé poloviny 60. let bylo naprosto nemyslitelné obdobné scény natočit. ()
(Verhoeven zaktivoval téma lidské sexuality a jejího zkoumání). Zapomeň na tu pseudointelektuální omáčku. Týpek si užívá života a pak se zamiluje, nicméně nestandartně pojato, což odlišuje film od ostatních. ()
Ve sve dobe tento snimek musel hodne sokovat. Dnes uz tak ne, ale najdou se tu nektere sceny, ktere asi budou sokovat stale (viz. scena zkoumani stolice ). Oba dva ustredni hrdinove (Monique van de Ven a Rutger Hauer) hraji vyborne. Je fakt, ze toto nekonvenci drama asi nikdy nezestarne. ()
Verhoeven je velmi dobrý a hlavně originální režisér, pokud udrží své, někdy až excesivní, sexuální choutky na uzdě. To, že zbožńuje ženy natolik, že je schopen pojídat jejich lejna, polykat jejich moč i plodovou vodu, ho sice "ctí", ale mělo by to zůstat za zavřenými dveřmi, neb jde o velmi privátní záležitost. Já, a myslím, že i většina žen, bych takovéhle "zbožńování" určitě odmítla. Sice nám umělec předvádí tyto svoje sexuální záliby "jen" slovně nebo symbolicky, ale i tak je to celé přes čáru. Vedle "ženského faktoru" je tady i několik dalších nechutností z jiného soudku a pěstí na oko je snaha povznést celou tuhle hrůzu na vyšší uměleckou úroveń vložením vážných témat, jako jsou - nemoc, utrpení, smrt...Koho zajímá zády ke kameře masturbující Rutger Hauer + záběr na jeho obličej snažící se navodit dojem slasti vyvrcholení? Mě teda ne! Soudný/odvážný režisér bud´ točí masturbaci full-frontal (viz.Ken Park) anebo žádnou. Fingovaná mužská masturbace je jedna z nejsměšnějších, nejhloupějších a nejzbytečnějších sex-praktik předváděných ve filmech...Mužské obecenstvo si má na čem zgustnout, neb ženská nahota je v obrazu téměř permanentně. My ženy bud´me rádi za několik full-frontal rychlovek celkem pohledného Rutgera Hauera v první polovině filmu, pak už je s mužskou nahotou šlus...Velmi se mi líbili "šílení" rodiče hlavní představitelky, ale můj WC-dojem z filmu to nemohlo změnit...Ne, díky, no more! ()
Promiskuitního Rutgera Hauera vidím poprvé a nestačím se divit, co všechno je ochotný provádět, ale u pana Verhovna se to dá pochopit. Bavilo mě to, bylo to slušné drama se špetkou zvráceného humoru, který konvenční společnost hned zavrhne. Lidi, chce to trochu nadhledu. To, co není "normální" u nás, může být naprosto běžné kousek vedle. Konzervativci, kterým ze všeho nejvíc záleží na reputaci, by se neměli na tohle dívat, jinak jim vypadnou oči. ()
Lacině a extrémně amatérsky vypadající chlívárna o pičusech a jejich rebelském životě. Verhoevenovi však odpouštím, každý musel nějak začínat. Holt se to ne vždy povede. ()
Verhoevenovská romance. Turkish fruit nemá tak silný příběh jako Keetje Tippel ani promyšlený způsob vyprávění Čtvrtého muže a je imho z této trojce neslabší. Což ale neznamená, že nejde o výborný film. Míra nahoty sice působí přehnaně, ale odráží realitu, ze začátku vztahu je normální "nedokázat se nabažit" druhého. Líbí se mi, jak film zobrazuje Ericův vztah k ženskému tělu. Respektive, sex lze prožít jako ohraničenou akci, ať už jen příjemnou samu o sobě, nebo jako nástroj emocionální exprese. Hlavní postava naopak prožívá konstantní fascinaci ženským tělem, přičemž ho nefetišizuje. Vlastně nevím o jiném filmu, kde by tahle distinkce byla tak explicitně vyjádřena. Jde o něco, co není sociálně sdílenou informací protože to přesahuje běžný diskurz, nikoliv však běžnou zkušenost. A alespoň už vím, jak chutnají ústřice. ()
Napřed Tě to šokuje, pak znechutí, že to máš chuť vypnout, ale když to neuděláš, přijde ta síla - syrové a fascinující... ()
Může romanťárna začínat scénou, ve které je muž umlácen k smrti a ženě prostřelena hlava? Proč by ne, pokud ji navíc točí holandský úchyl Paul Verhoeven, který se snaží pobuřovat v každé druhé scéně. Takže nic pro puritány, my ostatní dostaneme film plný nahoty, sexu a trošku ujetého vztahu. Turecký med je ale hlavně příběhem o lásce a o tom, že život je moc krátký a proto bychom si měli užívat každou jeho chvíli, protože nikdy nevíme, kdy skončí. A také příběhem o jedné pevné stolici. ()
Nizozemský romantický drama ze 70tých. Rutger Hauer jako nevázanej nekonformní promiskuitní umělec s lehkýma sklonama k násilí, kterej potkává svoji životní lásku. Následuje sled dramatických a občas komických nebo tragikomických situací, chvílema hereckou bezprostředností připomínaje Formanovy filmy. Dodnes jeden z nejlepších Verhovenových filmů, a to i přes silnou konkurenci jeho pozdějších trháků jako Základní instinkt, Total Recall, nebo Hvězdná pěchota. ()
Vizuálne podmanivý film podfarbený hudbou slávneho belgického harmonikára Tootsa Thielemansa (interpret známej melódie z filmu Midnight Cowboy). Sfilmovať knižku Jana Wolkersa bola teda riadne ťažká úloha. Jednak bolo zrejmé, že adaptácia Wolkersovej silno erotickej knihy sa nezaobíde bez kontroverzie a taktiež bolo otázne, ako sa bude vyvíjať jeho besný, sentiment obchádzajúci jazyk piplajúci sa v rôznych naturáliách vyzerať na filmovom plátne. Paul Verhoeven zvládol túto úlohu s bravúrou. Zatiaľ čo Wolkers sa orientuje pochopiteľne väčšmi na slovo, Verhoeven sa sústreďuje na obraznosť. Tento fakt možno vidieť na konci filmu (SPOILER) v scéne s parochňou. V knižke hlavný protagonista (teda Wolkers, kedže sa jedná celkom nezakamuflovane o autobiografické dielo) necháva mŕtvej Olge parochňu na hlave, pretože badal, akú z nej mala radosť, no vo filme by tento záver nevyznel dostatočne dramaticky a tak Erik Vonk (áno, v knižke nie je meno protagonistu uvedené, azda nechceli použiť priamo Jan Wolkers...) necháva krabicu s parochňou na smetnom koši a v poslednom zábere môžeme vidieť ako ju lisuje smetiarske auto a tak sa vlastne symbolicky zobrazuje aj koniec jednej veľkej vášnivej lásky. Silná a odvážna záležitosť a dôstojná adaptácia Wolkersovej strhujúco intímnej knihy. ()
Při sledování tohoto filmu nelze si nevzpomenout na francouzsky 37°2 Le matin (1986), který pojednává o podobné tematice a je natočený podobnými výrazovými prostředky. Francouzský vyhrává na celé čáře, jelikož v průběhu děje nepadá pod uměleckou úroveň, kdežto tento je především přehlídkou laciné (a většinou zbytečné) režisérské exhibice a sentimentality. Chtíč nelomcoval jen hlavním hrdinou, ale obávám se, že i samotnými tvůrci. V rámci žánru za 3. ()
Vidět Rutgera v celé své kráse? Pro mě zcela zásadní a nezapomenutelné. ()
Naturalistický a upřímný - takový je turecký med. ()
takový mechanický pomeranč na holandský způsob. 5/5 ()
Uzasny film, ktory naozaj nestarne, ani som si neuvedomil za film uz ma 35 rokov. Naozaj najlepsi holandsky film aky som videl, takze pravom dostal ocenenie Najlepsi film storocia. Vo filme je vsetko - erotika, humor, drama, akcia ... Rutgerov prvý film a podava tu perfektny vykon, Monica Van de Ven mi moc nesadla, mohli vybrar inu herecku. Proste Verhoeven a Hauer nemozu sklamat, mohli by spolu natocit dalsi holandsky film, ale to sa asi nestane ... ()
Nejlepší na tom je, že tenhle kousek není šokézní samoúčelně. Umělci prostě už takoví bývají :) Herecky exkluzivní, režijně brilantní a hlavně zatraceně intenzivní podívaná. ()
Veľmi zvláštna love-story. Perverzná, humorná, ale aj dramatická. A Rutger Hauer to zahral vynikajúco. Dodatok po spánku: Kontroverzný film to určite bol, ale práve preto, že Verhoeven proste ukázal všetko, ako to v živote chodí hneď priamo na podnose, zaspoilerujem: skúmanie stolice za účelom zistenia, či milovaná osoba nemá rakovinu, nahota hore aj dole + sex, zlízanie plodovej vody psom, detail na serúceho psa, atď atď... A to sa mi páčilo na tomto filme, že sa nesnažil byť týmito zábermi odpudzujúci a chlípny, ale naopak reálny. V tomto stúpol o stupienok vyššie, ale štyri hviezdičky nechávam, lebo parkrát som mal dojem, že Verhoeven sa až príliš sústredil na všetko naokolo, len nie na to podstatné v danom momente. ()
Nedoufala jsem už, že tento film kdy uvidím, ale stalo se a byla jsem opravdu hodně zklamaná. To, že jsem si film pustila k večeři, to byla moje vlastní blbost, když Paula Verhoevena znám. Ale to by tak nevadilo, stejně jsem čuně, které si klidně čte u jídla Kulhánka nebo si pouští dr. House, kde se každou chvíli blije krev. Co mi vadilo hodně, že jsem měla neutuchající pocit, že hlavní hrdina je totální debil, protože jaksi nemám pochopení pro to, když někdo má potřebu neustále něco ničit. (Proto se mi taky upřimně nelíbily Chytilové Sedmikrásky). Rutger Hauer nesporně má charisma, ovšem Klausi Kinskému v tomto nesahá ani po kotníky, leč zcela zjevně si na něho v tomto kuse hraje. Na Kinském jsem ujížděla dostatečně dlouho, abych měla nakoukanou jeho pohybovou kulturu a manýry a Hauer ho velmi snaživě kopíruje. Prostě se mi to až tak nelíbilo, že jsem to v půlce vzdala, i když jsem Verhoevenův fanoušek. Odpad nedávám proto, že jsem neviděla druhou půlku filmu a může se tam skrývat třeba něco dobrého, proto dávám dvě hvězdy. ()