Turks fruit

Věděl jsem, že Verhoeven je známý prasák a čuňák, netušil jsem však, že byl v počátcích své tvorby navíc ještě mírně zvrácené hovado. Turecký med již od počátku šokuje neskrývanou huňatou promiskuitou, aby se proměnil v příběh pravé lásky, ve filmu ne tak často tímto způsobem zobrazované. Naštěstí se jedná o evropský film, protože v Americe bychom o to vše (zajímavé) byli značně ochuzeni. (14.05.2012)

Vyhlášeno nejlepším nizozemským filmem 20. století. Je to v podstatě takový milý romatický příběh. Rutger Hauer hraje ne moc úspěšného sochaře, který klátí skoro každý den jinou sukni, až automobilová nehoda ho svede s dívkou, která se stane jeho femme fatale. Po nějakém čase ho opustí kvůli jinému, takže začne zase v depresi klátit co potká, aby po nějakém čase ji opět potkal, ale tohle další setkání už nebude mít šťastný konec. Ale Verhoeven se nezapře, takže uvidíme dost ženských full frontalů, Hauer se taky prochází po place bez spoďárů, dočkáme se zvracení u stolu, prohrabování se v hovnech v záchodové míse a peprných hlášek ve stylu „Vylížu ti ty tvoje ho*na z prd…“, prostě ideální film na romantický večer 😊 8/10 (21.01.2017)

Olympiáda ve vylučování. Vylučuje tady totiž naprosto všechno. Těhotné nevěsty vylučují plodovou vodu, kterou následně vylízávají psi. Ti vylučují na chodníky města, které vylučuje černý odpad do moře, na jehož pobřeží rostou krásné květiny, které zase vylučují červy a hmyz. Jediné, co tu není vyloučeno, že možnost nálezu koňského oka v gastronomické specialitě luxusní restaurace. Zrcadla jsou pokrytá zvratky a hovna jsou rudá po červené řepě. Verhoeven urvanej ze řetězu mi tu připomíná kombinaci beatnických non-konformistů se sedmdesátkovými explotacemi (ty zejména díky divoké ruční kameře) a je to strašná zábava. Jakkoli jsou tam všichni (naprosto vědomě) na přejetí válcovačkou. Zaujalo mě, že tohle klišé rozervaného narcistního umělce se za těch pár let příliš nezměnilo, protože spousta kluků, co znám z AVU jsou přesně takovýhle vocasové obklopující se přerostlejma dětma, na kterých se pak realizujou. (16.03.2021)

Scénář: Gerard Soeteman .. Staré prase Paul Verhoeven ještě s mladistvým nábojem a kontroverzní razancí. Po krátké úvodní sekvenci, protkaná několika brutálními vraždami, jsem dostal neblahý pocit, zda nepůjde o evropský předobraz Henryho. Byl to však omyl. Turks Fruit není o vraždění. Naopak je plný zadků, hoven, penisů, červů, prsou či zvratků a s tím souvisejících (ne)přirozeně znechucujících situací. Avšak má také obstojný příběh dvou mladých lidí - sexem posedlého sochaře a jedné roztomilé, lehce šílející zrzečky - v kolotoči svobodomyslných situací. Vykreslen je sice veskrze povrchně, ale minimálně po tělesné stránce funkčně. Tady mohl Verhoeven více zapracovat, protože dějové vyústění pak není i přes svoji podstatu tolik působivé. Co nezvládl on naštěstí dohání herci, zvláště výtečný bohém Rutger Hauer má jednoznačné plus, za otevřené podání své postavy. (26.11.2007)

Vášnivá love-story dvou spontánních asociálů podaná vrcholně pravdivým a odvážným způsobem. První role Rutgera Hauera, jehož excentrické herectví připomíná Klause Kinského a jehož andělský zjev ostře konstrastuje s jeho démonickým chováním. Absolutní nepodřízenost rovná se absolutní svoboda – to platí jak pro postavy, tak pro tvůrce filmu. Buřičská gesta a buřičské činy ve jménu lásky, fuck off autority, fuck off pravidla – Turks Fruit mohl být libertinskou oslavou l´amour fou. Ovšem nebýt toho tak drásavě smutného konce, který zpětně celý příběh přehodnocuje a zanechává pocit hořkosti a beznaděje. (07.11.2006)