Turks fruit

Nemôžem súhlasiť s množstvom komentárov, ktoré film označujú za odťažitý a neschopný emocionálneho pôsobenia. Už dávno som nevidel taký hlboko dojímavý film plný nehy a autentických emócií. Koho sa Turecký med nedotkne, asi nebol nikdy zamilovaný. Verhoevenovi sa pomocou umeleckej narácie a dynamického (často sebareflexívneho) štýlu darí vykresliť všetky polohy a nuánsy vášnivej lásky. Či už je to nekonečná vzájomná spriaznenosť milencov alebo pocit neznesiteľnej žiarlivosti. Prirodzenosť vo vzťahu milencov posilňujú momenty, keď je Eric k Olge krutý, násilnícky, majetnícky a drzí, ktoré zdánlivo do "príbehu o láske" nepatria. Práve vykresleným týchto momentov dodáva režisér inak konvenčnej lovestory šťavu a darí sa mu komplexne nazrieť ich vzťah. Preto nepôsobia samoúčelne ani exploatačné čísla sexu, násilia a nechutností. A neexploatujú sa len pudlíkové bobky! Najväčší exploatát je postava nadržanej, žiarlivej matky s jej monštróznym predkusom. Scéna, keď sťahuje zo svojej dcéry mrdajúceho Erika, je vrcholom šialenstva..................Film mi svojou bláznivosťou a témou pripomínal Jakubiskových Vtáčkov, siroty a bláznov. Je zaujímavé, že oba tieto ľahko anarchistické snímky zaujímajú často prvé miesto v rebríčkoch kvality vo svojich krajinách. Podobne ako vo Vtáčkoch aj v Tureckom mede sa buduje melancholická nálada užitím jedného tklivého hudobného motívu, ktorý funguje na vyvolanie deja vú prežitých krásnych chvíľ v mysli hlavného hrdinu a zároveň v pamäti diváka. (04.09.2013)

Věděl jsem, že Verhoeven je známý prasák a čuňák, netušil jsem však, že byl v počátcích své tvorby navíc ještě mírně zvrácené hovado. Turecký med již od počátku šokuje neskrývanou huňatou promiskuitou, aby se proměnil v příběh pravé lásky, ve filmu ne tak často tímto způsobem zobrazované. Naštěstí se jedná o evropský film, protože v Americe bychom o to vše (zajímavé) byli značně ochuzeni. (14.05.2012)

Olympiáda ve vylučování. Vylučuje tady totiž naprosto všechno. Těhotné nevěsty vylučují plodovou vodu, kterou následně vylízávají psi. Ti vylučují na chodníky města, které vylučuje černý odpad do moře, na jehož pobřeží rostou krásné květiny, které zase vylučují červy a hmyz. Jediné, co tu není vyloučeno, že možnost nálezu koňského oka v gastronomické specialitě luxusní restaurace. Zrcadla jsou pokrytá zvratky a hovna jsou rudá po červené řepě. Verhoeven urvanej ze řetězu mi tu připomíná kombinaci beatnických non-konformistů se sedmdesátkovými explotacemi (ty zejména díky divoké ruční kameře) a je to strašná zábava. Jakkoli jsou tam všichni (naprosto vědomě) na přejetí válcovačkou. Zaujalo mě, že tohle klišé rozervaného narcistního umělce se za těch pár let příliš nezměnilo, protože spousta kluků, co znám z AVU jsou přesně takovýhle vocasové obklopující se přerostlejma dětma, na kterých se pak realizujou. (16.03.2021)

Vášnivá love-story dvou spontánních asociálů podaná vrcholně pravdivým a odvážným způsobem. První role Rutgera Hauera, jehož excentrické herectví připomíná Klause Kinského a jehož andělský zjev ostře konstrastuje s jeho démonickým chováním. Absolutní nepodřízenost rovná se absolutní svoboda – to platí jak pro postavy, tak pro tvůrce filmu. Buřičská gesta a buřičské činy ve jménu lásky, fuck off autority, fuck off pravidla – Turks Fruit mohl být libertinskou oslavou l´amour fou. Ovšem nebýt toho tak drásavě smutného konce, který zpětně celý příběh přehodnocuje a zanechává pocit hořkosti a beznaděje. (07.11.2006)

Jak hodnotit tohle otevřené, náladové a místy lehce kontroverzní "něco"? Popravdě řečeno - dosti rozporuplně. Na jednu stranu film zobrazuje živelný vztah dvou nespoutaných lidí (Eric - sympaťák, u něhož se člověku může zdát, že stále myslí jen na to jedno - a Olga - s přibývajícími minutami čím dál víc nesympatická hysterka), kteří si umějí užívat života a jeden druhého - na stranu druhou je zde však patrná jakási citová odtažitost - jejich vztah je převážně tělesný, třebaže je poznat, že spolu téměř dokonale "souznějí" ve všech směrech (tedy alespoň nějaký čas) - jenže chybí tak trochu "hlubší pohled", aby je člověk mohl politovat nebo se s nimi radovat - vše je na povrchu, odtažité, nenechá nahlédnout do nitra. Je sice jasné, že Olga je Ericova životní láska a on ji miluje tak, jak jen lze někoho milovat (např. krásná a všeříkající scéna na začátku jejich vztahu, kdy si on potichu sedne k posteli a pozoruje ji, spící) - avšak snímek celkově opravdu působí spíše chladně (i přes chvilky štěstí třeba na pláži), člověk ho pozoruje tak trochu z uctivé vzdálenosti. Takže závěr, třebaže velmi smutný, tak nějak prošumí. Pocit zhnusení z lidské povahy, tělesnosti a pomíjivosti ale zůstane. (29.01.2007)