poster

Čtvrtý muž (neoficiální název)

  • Nizozemsko

    De vierde man

  • anglický

    The Fourth Man

Mysteriózní / Drama / Thriller

Nizozemsko, 1983, 105 min

Režie:

Paul Verhoeven

Předloha:

Gerard Reve (kniha)

Scénář:

Gerard Soeteman

Kamera:

Jan de Bont

Hudba:

Loek Dikker

Producenti:

Rob Houwer

Zvuk:

Ad Roest
(další profese)
  • Bluntman
    *****

    Christine is young, beautiful and rich. Her three husbands all died tragically. It's time for Christine to find her fourth man. Čtvrtý muž je posledním snímkem Paula Verhoevena, než začal natáčet hollywoodské filmy (Maso a krev, Robocop, Total Recall, Základní instinkt, Showgirls, Hvězdná pěchota, Muž bez stínu)... a snímkem ve své nejednoznačnosti a problematičnosti co do žánru vskutku geniální (ten film se jenom tváří, že je to nervydrásající thriller, ve skutečnosti to je černá komedie par excellence). Příběh o ženě vamp, jejíž manželé umírají při nešťastných nehodách, a o homosexuálovi, kterého svede (čtvrtý muž - homosexuál) a který s ní zůstává dál kvůli tomu, že má brzy přicestovat její velice pohledný přítel (žeby nakonec on byl čtvrtý muž po třech mrtvých manželích?), je jednak stylistickou poctou filmům noir (název Čtvrtý muž odkazuje na snímek Carola Reeda Třetí muž) a narativní hrou s divákem, jako tomu bývá zvykem u mistra Alfreda Hitchcocka (jehož filmy jsou zde okatě citovány, od Psycha po Ptáky a ještě dál). Hustá thrillerová atmosféra, podpořená bolestivým střihem a až lucidní kamerou Jana de Bonta, se zde mísí s přebujelou pokleslostí (skutečně přípravka na Základní instinkt: soulož a zrcadlo, motiv voyerství a bisexuality... akorát femme fatale se sekáčkem na led vystřídala femme fatale s nůžkami) a záměrně lacinou symbolikou (rámování scénou s pavoukem, provokativní náboženské aluze campovější než v Robocopovi...). Verhoevenovský herec Jeroen Krabbé (Spetters, Oranžský voják) zde podává asi svůj zatím nejlepší herecký výkon muže, u nějž dokáže věrohodně ztvárnit dvě stránky (tu, kterou vystavuje před svými posluchači - zdánlivě sebevědomého a šarmantního show-mana, a tu, která je plná pochyb a freudovských snových vizí - vrcholem je kastrace), Renée Soutendjik si svůj part náramně užívá a její přehrávání má svůj důvod. Sice Čtvrtý muž nedokáže divákovi "vyšukat mozek z hlavy" jako Základní instinkt, i tak jsem si ale při sledování říkal, jako kdyby film natočil De Palma nakažený Verhoevenovým obskurním smyslem pro humor a erotično... což je asi ta největši pocta, jakou se dá hitchcockovskému filmu vzdát.(24.3.2007)

  • H34D
    ***

    Paul Verhoeven tentokrát tajemně. Poprvé zkouší svůj smysl pro násilí a nechutnosti plně podřídit atmosféře - temné, noirem napuštěné atosféře, která si v první polovině pěkně přichystává půdu pro případný fikce/skutečnost mindfuck. Bohužel v polovině druhé se film odkloní, trošku prozkoumá sexualitu hlavní postavy a pak jen dostojí svému názvu "Čtvrtý muž", aniž by s divákem jakkoliv zametl, nebo jej nad očekávání uspokojil. Musím říct, že to na mě působí jako zklamání, nač tedy ty úvodní živé představy zasahující do reality? Možná se režisér chtěl raději věnovat postavám, resp. postavě, než dějovému konstruktu, jako správný krok to však nevnímám... 6/10(23.9.2012)

  • Sarkastic
    ****

    „Je ve velmi špatném stavu…“ – „Mrtev?“ – „Ano.“ Verhoevenovu holandskou verzi Základního instinktu dělí od té hollywoodské 9 let. Srovnání není úplně jednoduché, De Vierde man sice mnohé předznamenává, ale zároveň je silně svůj (což předznamenávají už tolik říkající úvodní titulky). Diváka totiž ani tolik neprovokuje režisérovými libůstkami, tedy nahotou a krví, jako spíš otázkou žánru. V holandském snímku se totiž ve velmi zvláštním poměru střídá thriller s černou komedií, která ještě navíc místy chytá lehce sebeparodický charakter (to, co se na první pohled může zdát jako lacině amatérské/nezvládnuté, ve skutečnosti pomrkává po divákovi, třeba takové scény s traverzou, lvem či „vyklouznutím“). A pak jsou tu ty divákovy pochyby vyvolávané spisovatelovými představami a sny, ve kterých ho jeho podvědomí spolu s postižením prací ve vizualizované podobě Panny Marie drasticky varuje (je však před čím?). Ale ten náboženský motiv, nahlížen škodolibou optikou, mě kupodivu bavil (stejně jako vyloženě kacířská scéna s „ukřižovaným“). Aby toho nebylo málo, nechybí zde také různé podoby sexuality, které se však cestou do USA přetavily pro zámořské diváky v „přijatelnější“ podobu (např. scénu, jak Michael Douglas olizuje jinému štramákovi ehm, nejen ucho, by asi americké publikum tak úplně nevítalo). Všechny ty detaily hlavní dějové linky do sebe sice postupně zapadnou (klíč, prasata, domácí filmy), ale za cenu rozptýlení thrillerové atmosféry. Přiznávám, že napoprvé jsem nebyl na tuhle žánrovou podívanou zcela připravený, a přestože jsem nespustil oči z obrazovky, nepodařilo se mi film vychutnat natolik, aby to bylo na plný počet. Proto dávám prozatím silné 4* a uvidím po další projekci (o kterou si tenhle film přímo říká). P.S. Jo a Gerard je „bi“, Christine „hetero“, toliko ke zdejšímu nepřesnému obsahu. „Krásný způsob jak zemřít.“ – „Je něco, jako krásná smrt?“ – „Umřít v posteli, tomu říkám krásné.“(8.8.2015)

  • kaylin
    ****

    Paul Verhoeven není tak explicitní jako David Cronenberg, ale přesto dokáže vyhmátnout podstatu člověka a jeho temnou stránku s takovou děsivou krásou, až se vám na to ani nechce koukat. Tohle je přesně ten případ, který je krásně syrový a také brutální, kdy v závěru si láskyplně povzdechnete nad tím, jak krásně to připomíná italské giallo.(16.12.2015)

  • Anderton
    ****

    Neo-noir mindfuck, aký si Verhoeven v takejto forme mohol dovoliť snáď iba doma. Množstvo symbolov a metafor, od tých najjednoduchších prirovnaní (pavúk) až po tie komplikovanejšie (vyzliekanie Krista v kostole). Subjektivizovaný náhľad do prežívania jednej nie zrovna vyrovnanej osobnosti, v excelentnom stvárnení Jeroena Krabbého, mimochodom s otrasným osemdesiatkovým účesom, a to aj po kvázi profesionálnom zástrihu svojej zamestnávateľky. Dej je síce viac menej predvídateľný, na konci ale pripraví jedno-dve prekvapenia. Ide ale najmä o to, ako vyzreto a sebavedomo je v podstate béčkový námet nakrútený a potešia aj postmoderné odkazy, ktoré sú správnym spôsobom upgradeované (masturbácia pri sledovaní milencov cez kľúčovú dierku nepochybne odkazuje na "cudnú" scénu Batesovho pozorovania svojej budúcej obete).(11.8.2019)