Čtvrtý muž

Paul Verhoeven často rád šokuje otevřenou nahotou a sexem na plátně, nevyhýbá se tomu ani zde. O cosi víc mě ale možná rozladilo, když se pak během pár tuctových romantických pasáží (ať už v kadeřnictví nebo večer na pláži) dočasně z filmu vytrácí veškerá silná, bizarní a napínavá atmosféra. V těchto naštěstí ne dlouhých částech se Verhoevenovi nepovedlo přikovat mě stejnou měrou oproti zbytku snímku... no bodejť! Když nám pan režisér nechává spolu rozjímat dvě postavy, z nichž obě mi byly totálně nesympatické... dyť on je naprostý úchyl a pro mě odporně „nezajímavý“ muž... a s ní, nakolik se může chlubit svůdným pohledem, to teprve není v pořádku. To si byli vážně souzeni! Nicméně přes jistou pachuť a občas i nějaký ten aspekt, který mi nesedl, jsem si tuhle procházku mysteriózním vyprávěním brakového příběhu vypadlého jakoby z černé kroniky, k tomu s neotřele uměleckým hávem odvíjející se od postavy spisovatele, nejednou i hodně vychutnával. Ve Čtvrtém muži na mě čekala mimo jiné úžasně promyšlená tajuplná hra s indicemi, prostřihy, symboly a jejich pozdějším vypointováním a nejedním překvapením, což já vždycky rád. Už úvodní scény včetně titulků připraví diváka na cosi znepokojivého a tajemného. Scéna jízdy vlakem oplývá silnou atmosférou a precizně vhází diváka do lehce surreální atmosféry vrcholící stále víc přechodem do prostředí červeného hotelu. Hodně se mi líbily i scény autentických jízd kabrioletem zabíraných z různých uhlů pohledů, „mozaika v mozaice“ skrze promítaná rodinná videa s postavami z mladosti na plátně či poetické pohřební prostřihy. Kolem kontroverzního nizozemského režiséra Verhoevena stále přešlapuji hodně opatrně, ale již potřetí ze tří viděných filmů (před tím Keetje Tippel a kdysi Oranžský voják) mu dávám 4* a něco mi říká, že se ještě párkrát setkáme. [75%] (28.04.2023)

Ako tieto uchylarciny nemusim, tak od tejto som nemohol odtrhnut oci (ok, pri etude pre noznicky a pindura som si ich zakryl :) ). Verhoeven je totiz okrem psychopata fakt fantasticky reziser a rozpravac. Super forma, elegantne mrkanie na Hitcha, paradni herci, viacvrstevny pribeh. Je to ako keby niekto nafetovaneho Cronenberga pustil z retaze. 8/10 (12.01.2019)

Christine is young, beautiful and rich. Her three husbands all died tragically. It's time for Christine to find her fourth man. Čtvrtý muž je posledním snímkem Paula Verhoevena, než začal natáčet hollywoodské filmy (Maso a krev, Robocop, Total Recall, Základní instinkt, Showgirls, Hvězdná pěchota, Muž bez stínu)... a snímkem ve své nejednoznačnosti a problematičnosti co do žánru vskutku geniální (ten film se jenom tváří, že je to nervydrásající thriller, ve skutečnosti to je černá komedie par excellence). Příběh o ženě vamp, jejíž manželé umírají při nešťastných nehodách, a o homosexuálovi, kterého svede (čtvrtý muž - homosexuál) a který s ní zůstává dál kvůli tomu, že má brzy přicestovat její velice pohledný přítel (žeby nakonec on byl čtvrtý muž po třech mrtvých manželích?), je jednak stylistickou poctou filmům noir (název Čtvrtý muž odkazuje na snímek Carola Reeda Třetí muž) a narativní hrou s divákem, jako tomu bývá zvykem u mistra Alfreda Hitchcocka (jehož filmy jsou zde okatě citovány, od Psycha po Ptáky a ještě dál). Hustá thrillerová atmosféra, podpořená bolestivým střihem a až lucidní kamerou Jana de Bonta, se zde mísí s přebujelou pokleslostí (skutečně přípravka na Základní instinkt: soulož a zrcadlo, motiv voyerství a bisexuality... akorát femme fatale se sekáčkem na led vystřídala femme fatale s nůžkami) a záměrně lacinou symbolikou (rámování scénou s pavoukem, provokativní náboženské aluze campovější než v Robocopovi...). Verhoevenovský herec Jeroen Krabbé (Spetters, Oranžský voják) zde podává asi svůj zatím nejlepší herecký výkon muže, u nějž dokáže věrohodně ztvárnit dvě stránky (tu, kterou vystavuje před svými posluchači - zdánlivě sebevědomého a šarmantního show-mana, a tu, která je plná pochyb a freudovských snových vizí - vrcholem je kastrace), Renée Soutendjik si svůj part náramně užívá a její přehrávání má svůj důvod. Sice Čtvrtý muž nedokáže divákovi "vyšukat mozek z hlavy" jako Základní instinkt, i tak jsem si ale při sledování říkal, jako kdyby film natočil De Palma nakažený Verhoevenovým obskurním smyslem pro humor a erotično... což je asi ta největši pocta, jakou se dá hitchcockovskému filmu vzdát. (24.03.2007)

Neo-noir mindfuck, aký si Verhoeven v takejto forme mohol dovoliť snáď iba doma. Množstvo symbolov a metafor, od tých najjednoduchších prirovnaní (pavúk) až po tie komplikovanejšie (vyzliekanie Krista v kostole). Subjektivizovaný náhľad do prežívania jednej nie zrovna vyrovnanej osobnosti, v excelentnom stvárnení Jeroena Krabbého, mimochodom s otrasným osemdesiatkovým účesom, a to aj po kvázi profesionálnom zástrihu svojej zamestnávateľky. Dej je síce viac menej predvídateľný, na konci ale pripraví jedno-dve prekvapenia. Ide ale najmä o to, ako vyzreto a sebavedomo je v podstate béčkový námet nakrútený a potešia aj postmoderné odkazy, ktoré sú správnym spôsobom upgradeované (masturbácia pri sledovaní milencov cez kľúčovú dierku nepochybne odkazuje na "cudnú" scénu Batesovho pozorovania svojej budúcej obete). (11.08.2019)

Hitchcockovsky laděný (ale jinak typicky úchylný a osobitý) "holandský" Verhoeven, u nějž jsem zpočátku skoro vůbec netušil, o co vlastně ve filmu půjde. Bohužel, když už to někdy kolem poloviny zjistíme, dějově už pak nemá Čtvrtý muž šanci výrazně překvapit. Nicméně díky těm uhrančivě znepokojivým a perverzním snovým scénám a halucinacím si tahle záležitost (mírně) nadprůměrné hodnocení zaslouží. ;) 70 % (02.08.2016)