Squandered Sunday
Režie:
Drahomíra VihanováHudba:
Jiří ŠustHrají:
Ivan Palúch, Míla Myslíková, Otakar Žebrák, Petr Skarke, Irena Boleslavská, Vladislav Dražďák, Jan Vostrčil, Alexandra Haškovcová, Marcela Nohýnková (více)Obsahy(1)
Jeden zmarněný den, jeden zmarněný život... Nadporučík Arnošt tráví veškerý svůj čas v pevnostním městě Josefov. Do rodné vesnice se vrátí jen na krátko, kvůli matčině pohřbu. Jednoho krásného nedělního dne se jako obvykle probudí na špinavé ubytovně bez peněz, jen s kocovinou a s nejasnými vzpomínkami na včerejší pitku. A také na svou příležitostnou milenku, hospodskou číšnici Marii. Ta by si ráda vzala Arnošta za muže, i když on je k ní většinou hrubý a nespravedlivý. Arnošt během dne vykoná krátkou inspekci vojenského skladu, kde načapá dvě dívky, které se v hlídaném objektu opalují. Při sepisování úplně zbytečného protokolu si na dívkách nečekaně vyleje vlastní frustrace a zlost. Večer pije na účet nešťastné Marie, se kterou se znova surově pohádá. V pokoji na ubytovně ho čeká kytička řeřich od holčičky, na kterou byl hodný, ale také služební pistole… Celovečerní hraný debut režisérky Drahomíry Vihanové je nezúčastněným „záznamem“ jednoho dne ze života průměrného muže na konci šedesátých let minulého století, obrazem jeho fyzického i morálního úpadku, který je způsoben především bezvýchodnou společenskou situací, v níž se nachází. Snímek vznikl podle novely Jiřího Křenka, která byla odměněna v armádní literární soutěži. Filmová verze se však pro svůj dekadentní a pesimistický pohled na svět a na socialistickou armádu dostala do kin až dvacet let po svém vzniku. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (65)
Zabitá neděle? Doslova. Každý máme i vlivem okolností na výběr, co z nás necháme v sobě vyrůst, zda dáme přednost přežívání nebo životu. Tak se vlečou minuty jedné horké letní neděle, během které sledujeme vojáčka Arnošta v koloběhu rutinních a zbytečných činností zpestřovaných stejně nesmyslnými pitkami, vzpomínkami na už neexistující "doma" (zemřelá matka, dívka / láska) a setkáními s malou Ingrid, která odhalují, že pod všemi nánosy špíny, prázdnoty a zvyku je ještě schopen cítit a hrát si. Krom závěrečné hádky se servírkou, kde na sebe vykřičí, jak si vlastně stojí, mne nejvíc dostal celkem nepatrný, možná i nedůležitý detail - snové záběry v prosluněném poli, kterým střídavě běží tři podoby jeho vnitřního bytí / citu: děvčátko Ingrid, dívka snů a minulosti a Myslíková s krýglem piva - začátek ve hře a poezii a konec ve velmi hmatatelné próze, nádherně a jednoduše beze slov sečteno a podtrženo; esence růstu od dětství po dospělost. Zapomeneme-li se, není naděje. ()
Tendle film má pořád tu samou sílu jak v době vzniku - formálně nezestárnul vůbec, a obsahově má taky stálou platnost. Pocity nudy, prázdnoty, hnusu a zbytečnosti bude mít člověk vždy, jedno v jaký době. Přesto to natočit takhle na tvrdo v tý době, to chtělo pěknou kuráž a drzost, a zároveň to bylo nutný. ()
To, že spousta filmů zmizela na dvě desetiletí do trezoru, je samozřejmě obludné, ale některé kousky bych asi dalších dvacet let nijak nepostrádala: jakkoliv dílo velmi dobře chápu, a uměla bych ocenit kameru i atmosféru odcizení a prázdnoty, do Zabité neděle jsem opravdu nedorostla. Ještě, že na Ivana Palúcha se během toho utrpení dalo dívat, udržet pozornost už ne. A mám-li být upřímná, problém dodívat jsem od Vihanové měla i obě její porevoluční pseudodramata. ()
Sdělení je jasné, ani není dovoleno se splést, vzhledem k tomu, z jak plakátových, schematických obrazů je ta drobná koláž sešitá. Kdyby dílko zobrazovalo banalitu až trapnou, bylo by nesnesitelné, ale mohlo by být skvělé, tohle je mnohem více jen trapně banální zobrazení, mix provařených klišé, ještě zdůrazněných únavnou doslovností vnitřního i vnějšího monologu ("Ten čas se ale vleče." - "Jsi sama. Leze ti to na mozek. Bojíš se, že z toho zešílíš. ... Jenomže já nejsem ten, kdo ti od toho pomůže."). ***** Nepodařený mix odvozený z poetiky povídek Hrabala a Kundery, kdy z obou poloh se tu zúročuje to horší, takže nevzniká celek ani existenciálně chytrý, ani existenciálně půvabný, ale jen didakticky a průhledně kritický, z notoricky známých pozic. Plus je to říznuté mdlým odvarem z vykradených Chytilové Sedmikrásek. Žádný vtip ani překvapení, jen pedagogická nuda a otrocké meldování. Navíc ve mně neodbytně narůstal dojem, že onen vynášený střih režisérce sloužil jako zástěrka pro neschopnost plynule vyprávět. ***** Nemůžu se zbavit myšlenky, oč hůře musí tento malofilmeček dopadnout třeba ve srovnání se stejně nízkorozpočtovou, černobílou, letně ospalou a kritickou skicou na stejné téma a s podobnou stopáží, totiž s filmem Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak, natočeným v ČSSR roku 1972. Ten sice poukazuje na stejné věci, ale je to neotřelý výjev, o to sžíravější, oč je citlivější v nuancích a původnosti postaviček (byť zároveň zcela typových) i v jejich svízelném polapení v netečném prostoru a čase, v situaci, která ruinuje jejich potenciál i charakter a nutí je, aby si v tom zmarněném osudu byli navzájem více či méně důstojnými či zcela bezectnými svědky, souputníky, spolutrpiteli i spolupachateli. Vedle tohoto výtečného, byť stejně miniaturního dílka mi hysterický a odvozený počin Vihanové připadá neumětelský a školácký jako slohovka netalentovaného žáka. *~ ()
Pohřeb. Smrt matky. Do obvyklého kolotoče žen, chlastu, vojenské rutiny a neschopnosti nastavit si alespoň nějaké kotvící body, přišla tato událost, která zcela otřásla existenciální jistotu člověka, jehož "jistotou" byla vždy jen nejistota Pokud dříve nebyl schopen navázat žádný záchranný vztah, pak nyní tato neschopnost dostává morbidní dimenzi. Pro každého člověka, muže především, je život bez matky složitý, je mnohem víc vydán životu a světu napospas, nemá již komu si postěžovat a kam se skrýt. V dnešní době, jak víme, příbývá dětí, které nejsou ochotny opustit matky ani v dospělosti (zde i v Japonsku např.), nedovedou se o sebe postarat fyzicky, ani, a především, duševně. Nejenom v tom, ale i ve vlastním zpracováním; maximální možná redukce, naznačení možností a jejich odmítnutí, patří film Drahomíry Vihanové spíš k nadčasovým událostem (alespoń pro 21. tisíciletí), rozhodně to není film typický pro vojenské prostředí, přestože první zárodky se mohly objevit právě tam. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (4)
- Ve scéně, kdy se obě dívky opalují, má jedna plavky a druhá je nahá. V dalším záběru je tomu však naopak. (M.B)
- Režisérka Drahomíra Vihanová chtěla do filmu obsadit zpěvačky - sestry Marthu a Tenu Elefteriadu, které účast ve filmu odmítly. „Scénář obsahoval jednu scénu, o které nám bylo po přečtení jasné, že tohle není nic pro nás. Šlo o polštářovou bitku dvou polonahých dívek nahoře bez, která se měla odehrávat v hotelovém pokoji. A i když režisérka Vihanová argumentovala tím, že pokoj bude osvětlen jen spoře houpající se pouliční lampou, která sem tam hodí do pokoje štych světla, pro nás, cudné Řekyně, to bylo jasné ne,“ vzpomínala na promarněnou příležitost Martha Elefteriadu. [Zdroj: Martha Elefteriadu, Tena Elefteriadu - Martha & Tena dvojhlasně] (Willy Kufalt)
- Děj celého filmu se odehrává v Josefově ve Východních Čechách, který se nachází nedaleko Hradce Králové. Josefov je od r. 1949 součástí Jaroměře. Jedná se o pevnost postavenou mezi lety 1780 a 1786 za panování císaře Josefa II. na rakousko-uherském trůnu, což byl úctyhodný výkon, zvážíme-li velikost a důmyslnost celé stavby s rozsáhlým podzemním systémem. Ve filmu jsou záběry převážně na vnitřní část pevnosti - městskou zástavbu, částečně na hradební valy. Okružní a další ulice, po kterých se nadporučík prochází, jsou ve filmu ještě prašné, bez současného asfaltového povrchu. Kostel na Nebevstoupení Páně se nachází v samém centru pevnosti na náměstí, a to včetně kříže a pamětní desky viděné ve filmu. (8mm)
Reklama