Zítra se bude tančit všude

V roce vzniku tohohle filmu jsem maturovala a představte si, že tento film bylo nutno povinně navštívit, takže celá třída nebo dvě maturitní třídy zaplnily téměř prázdný kinosál. Hrůza !!! To se nešlo ani nudit. Chroustali jsme bonbony (křupky tenkrát nebyly) nebo jablka, ale kdybyste mě zabili, tak nevím oč tam šlo. Hrálo se a zpívalo. Ale děj ? No kvůli vzpomínce dávám 1*. Za víc to fakt nestálo. (08.10.2007)

No jo, tančilo se tam všude, i zpívalo a jásalo. Viděl jsem to. Ale bohužel sám z tohoto filmu jásat nedokážu. Můžu tak maximálně vystoupit z davu s tím, že jsem v pozadí vnímal opravdu pěknou myšlenku oslavit mír tancem a zpěvem, ukázat ostatním národům své lidové tradice a zvyky a bojovat proti válce. Jako dokument své doby to (i díky ukázkám národního folkloru) v sobě hodnotu má, ač nebudu tajit, že coby příslušník mladé generace jsem se u toho víc nudil, než bavil. Některé záběry jsou pěkně symoblické, třeba ten úvodní na Karlův most, kde vedle sebe v objetí prochází lidi vícero národů včetně černocha, Koréjčanky a muslima v plášti. To vše by bylo hezké, kdyby film nepodtrhovala ona přidaná budovatelská hodnota s oslavou soudruhů Stalina, Gottwalda a spol. (ano, i když z celých 104 minut tohle dohromady netvoří víc než minut pět, možná šest). Na podobné filmy se lze dnes jen stěží dívat objektivně, ale není to jediná výhrada z mé strany. Pateticky pronášené řečičky s neutíchajícím optimismem (dokonce i během řešení konfliktů) snižují celkový dojem ještě níž, stejně jako slabší forma, kde celek víc než komplexní příběh připomíná spíše pásmo kulturních vystoupení doplněných o pár situací "ze zákulisí". Takže zbývá mi s přihmouřením očí ocenit jen tu možnost nahlížení na téma kolem založení folklórního souboru po válce a jeho úspěšných vystoupení napříč Evropou (a v kontextu bohužel i jeho zneužití pro politickou propagandu). A také doufat, že se k němu někdo ze současných filmařů s patřičným kritickým odstupem ještě vrátí, minimálně tak působivě, jak to bylo nedávno u Poláků v podobě Studené války. (11.02.2020)

Nejen Američani mají svůj úsměv, ale i my ho měli a to socialistický a důstojně svazácký, ale jinak v něm není rozdílu. Film, který spíš připomíná přestylizovanou a ultradlouhou reklamu na zubní pastu a bílé zuby. Komunistické je to až hanba, ale postava věčného opilce Jeníčka je nezapomenutelná. Holt teenage film pro svazáky. Akorát místo Mádla slušně zaskočil Nesvadba. (03.10.2006)

No, já nevím. Viděla jsem to dvakrát a klidně se na to podívám znovu... Je to normální propaganda. Ale jak už jsem psala u Osvobození Prahy, je celá řada filmů, které jsou taky agitka (Ivan Hrozný, Kriminálka Las Vegas, Skála) a nikomu to nevadí. Obsahuje celou řadu půvabných scén: Nad fotkou válečných hrůz."Takhle chce Ruda, aby to u nás vypadalo." "A podívej, jak je tu krásně, a co teprve na konci čtvrté, páté pětiletky." .... Jo, pak to bude vypadat jako na té fotce... (27.07.2009)

Tento film prohloubil některé mé averze do extrémů a tak mohu jasně říct - nenávidim lidové tance, lidové zpěvy a thymolinové úsměvy. Když se totiž na vás z každé strany valí ta nejnechutnější propaganda podpořená "hity", mezi kterými neustále vyčnívá (nerad to přiznávám, docela chytlavá) píseň Zítra se bude tančit všude (jaká náhoda, že se slovem "všude" se rýmuje "vlajky rudé"), do toho se stále tlemí Miloš Nesvadba a dvě hodiny se povídá o krásách práce a toho "našeho" socialismu, je taková reakce celkem přirozená. (02.10.2006)