Zítra se bude tančit všude

Tento film prohloubil některé mé averze do extrémů a tak mohu jasně říct - nenávidim lidové tance, lidové zpěvy a thymolinové úsměvy. Když se totiž na vás z každé strany valí ta nejnechutnější propaganda podpořená "hity", mezi kterými neustále vyčnívá (nerad to přiznávám, docela chytlavá) píseň Zítra se bude tančit všude (jaká náhoda, že se slovem "všude" se rýmuje "vlajky rudé"), do toho se stále tlemí Miloš Nesvadba a dvě hodiny se povídá o krásách práce a toho "našeho" socialismu, je taková reakce celkem přirozená. (02.10.2006)

Hle, smazána propast mezi lidem a vědou, pražským budovatelstvím a klidem nádherných valašských kopců, navzdory chacharovi Trumanovi a jeho báječně dekadentnímu spojenci Rudovi, ztvárněnému Adamírou. Lidový tanec a píseň katalyzátorem vítězství pokroku. Obyčejný příběh, který přináší právě jen dobová schémata (pro někoho nepřekonatelná), ale udržuje si jistý standard vyprávění, urážející spíše naivitou než ponurým budovatelstvím, občasnými dobovými hity než lidovými i umělými písničkami v podání mládežnických folkloristů (21.01.2014)

Krutě socialistická agitka, u které jsem se nechtěně bavil méně, než jsem čekal, což mě dvojnásobně zklamalo. Z mého jediného oblíbence Rudy, který nepřijal laické řeči svazácké kariéristky Aleny a chtěl dělat tance tak, jak se má, se vyklubal sabotážník, západní imperialista, provokatér a dokonce fašista, z počátku neústupného Pavla zase kamarádozrádce, tím pádem už nezbyla žádná postava, která by mě něčím neštvala (kvůli skvělému hlasu se mi zalíbila ještě Rozárka, ale jakmile začala pálit za ultra slizkým Lojzou, kterému by i Vetřelec mohl závidět, přestala mě zajímat i ta). Jinak je krásné, že Čechoslováci nemuseli řešit žádné jazykové bariéry a když přece, tak si vystačili s opakováním křestních jmen a tlemením se na sebe. Na druhou stranu, být správným budovatelem socialismu, nadával bych minimálně nad přítomností amerických vlajek v závěru filmu. A když si připočtu ještě líčení Valašska jako krásné krajiny se zaostalostí na úrovni opic, zbude mi pouhá hvězdička jako ocenění tohoto velmi pozitivního snímku (za těch pár humorných scén, bez úsměvu prosím). (09.12.2012)

Road movie o cestě k nové kultuře, novému folklóru, novému člověku. Na svou dobu poměrně odvážný pokus o vytvoření socrealistického muzikálu čistě na bázi folklórních tanečně-pěveckých vystoupení. Scénáristé i režisér ve filmu dost možná mimoděk nabídli přesnou mapu mytologie 50. let, do níž se vejdou všechna klíčová témata a kterou formují všechny typické ideologické mechanismy. Faktem je, že prvotní znechucení z filmu u mě vystřídalo cosi jako respekt pro jeho portrét doby... Není to z mého pohledu žádný stranický výblitek sestrojený najatými nevolníky, ale velmi autentické zachycení patosu mladé generace, která v nadcházejících letech viděla ideál Nového světa. Dnes, na poněkolikáté, hledím na stopy minulosti v Zítra se bude tančit všude se zaujetím, protože tenhle film o podstatě komunistické ideologie vypovídá mnohem více než všechny ty novo-svazácké odsudky současných diváků. Diváků, kteří si sotva kdy uvědomí, že mechanismům manipulace, jaké v Zítra se bude tančit všude hystericky odsuzují, sami den co den ochotně podléhají. (17.12.2006)

Svým způsobem zajímavý až bizarně svůdný film, který si i přes nesporné filmařské chyby, nezaslouží až tak negativní hodnocení. Nemyslím si, že by se jednalo o nebezpečný a morálně odsouzení hodný film, je jen hodně naivní. Můžu jen souhlasit s Marigoldem, jedná se o hodně odvážný pokus skloubit folklór a muzikálový žánr ve stylu socialistického realismu - je to šílené, ale zároveň přitažlivé. Řekl bych, že stále lepší než nudné normalizační fláky :) (11.12.2010)