Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (více)Obsahy(1)
Petr Čepek v příběhu z doby, která nepřála ani lásce, ani soucitu. Do severomoravského pohraničí těsně po druhé světové válce přijíždí příslušník zahraničního odboje Viktor Chotovický. Ve zchátralém sídle, jehož správou byl pověřen, se setká s dcerou majitele továrny, Němkou Adelheid Heidenmannovou, která zde čeká na odsun. Rozporuplná doba však nepřeje ani jejich lásce, ani soucitu...
První barevný film režiséra Františka Vláčila podle stejnojmenné novely Vladimíra Körnera je hlubokou sondou do vztahu mezi mužem a ženou, kteří nejsou schopni komunikovat, domluvit se. Příběh sám i režisérova virtuozita, založená na vytříbeném výtvarném vidění, řadí tento snímek k tomu nejlepšímu, co bylo o poválečné době natočeno. Vrcholné herecké výkony předvedli Petr Čepek a Emma Černá v hlavních rolích.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (250)
Jak jednoduché to vypadá: jeden rozlehlý dům, dva (občas až čtyři) herci a ono to úplně stačí. Výborně navozená atmosféra, kterou mají na svědomí zejména kameraman František Uldrich a pak také pánové Strauss a Bach, jejichž hudba je tu převážně použita. O mistrovství Františka Vláčila tehdy nebylo třeba pochybovat, a o Petru Čepkovi vlastně platí totéž. Vladimír Körner se k odsunu Němců ještě párkrát vrátil, ale nikdy už nebyl výsledek takto silný. Pro režiséra to bohužel byl z rozhodnutí soudruhů konec jeho zlatého období. ()
V první polovině dokonale poetická,jemně tklivá filmová báseň o dvou zničených a osamělých lidských duších,která odsuzuje válku bez jediného výstřelu.A když ten výstřel přijde...začne Adelheid působit rozahaným a nepřístupným dojmem.Pořád stíhá fascinovat Čepkovým zamlklým intelektuálem a obrazy,které Vláčil komponuje,ale emocionální síla prvních desítek minut se někam vytratí.Přesto fascinující portrét poválečné doby,kdy deziluzi propadali jak poražení,tak i vítězové. 85 % ()
Vladimír Körner je důsledným sledovatelem trransferu a posledních dnů okupace v odtržených pohraničních územích. Vláčil byl jeho nejlepším režisérem. I v tvorbě tak výjimečného umělce představuje ADELHEID obtížně zopakovatelný vrchol. Dusná atmosféra, velké plochy podmalovávané hudbou, mluvené slovo spíše vzácné než časté, němá hovornost kamery. Asi tak lze charakterizovat atmosféru Vláčilova filmu. Čepkův výkon je mimo diskusi; zvláštní pozornost ve své životní úloze zaslouží Emma Černá; škoda, že jí nebylo dopřáno dalších srovnatelných úloh. Počátek je i vrcholem její sporé filmografie. Uchopení tématu, v době vzniku filmu u nás neslýchané, nezaujaté pozorování na obě strany, tlak na divákovu obraznost i myšlení, to všechno vybuzovalo ranou normalizaci k perzekuci tvůrce a ztrezorování jeho díla. Nic z toho se sice naštěstí nestalo, ale festivalovou pouť skvělého filmu to zřejmě zcela znemožnilo. Tragédie příkrých bariér a lidských životů tohoto vznešeného poselství i podobenství v jednom však zůstala a přežívá. Jako každé skutečně velké umění. ()
Když jsem viděl v telce nějaké ukázky, zaujal mě herecký zjev Emmy Černé, a dostal jsem chuť to vidět, protože mi přišlo, že by to mohlo být něco jako Kočár do Vídně - příběh o milostném sbližování Čecha s Němkou v tu nejblbější dobu, kterou si pro to ti dva mohli vybrat (mám rád tyhle milostné příběhy à la Romeo a Julie). Žel, ten film byl dost jiný, než jsem si myslel, a bohužel jsem si opět potvrdil, že mě filmy podle Körnerových scénářů nikdy nedokázaly více oslovit. Františka Vláčila mám v nejhlubší úctě a herectví Petra Čepka bezvýhradně zbožňuji, ale zde mě prostě nic nezasáhlo tak, jak by mělo - ten film mě nebavil, ve většině scén mi přišel příliš tmavý obraz, že tam skoro nebylo nic vidět, u scén s německými dialogy jsem postrádal české titulky (předchozí dvě výtky mohou jít na vrub blbé verzi, kterou jsem zhlédl), a Emma Černá mi přišla předabovaná strašně tvrdým německým hlasem nějaké starší ženy, který se k ní vůbec nehodil. Emočně mě to minulo a netrpělivě jsem vyhlížel konec - smutné, že s výše zmíněným Kachyňovým Kočárem do Vídně jsem to měl skoro podobně. Zdá se, že i mnohé ze skvělých českých filmů z 60. let mě navzdory svým kvalitám nedokáží více oslovit - zvláštní. ()
„DĚLEJTE SI CO CHCETE, HLAVNĚ TO ALE NEBERTE VÁŽNĚ...“ /// Körnerovo sólo pro Vláčila, kterej ve filmový poetice nadrasový lásky, která (pochopitelně) směřuje k tragédii, vyzval k tanci Čepka. Že je Čepek pan herec jsem věděl, ale že dokáže bejt i sympaťák…? Důkaz, že i povídka může mít celovečerní rozměr. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou novelu, kterou v roce 1967 napsal Vladimír Körner, neznám. 2.) Když zkonfiskuju barák, nezajímá mě, kdo všechno má klíče. 3.) Starou jsem koupil za dvě flašky koňaku. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Galerie (35)
Zajímavosti (8)
- První barevný film režiséra Františka Vláčila. (me116)
- Režisér i samotný snímek upadli v nemilost normalizačních cenzorů. Film putoval pod zámek a František Vláčil přesídlil do světa dokumentaristiky tehdejších studií Gottwaldov. (Olík)
- Film byl v roce 2015 digitálně restaurován. (M.B)
Reklama