Tajemství

Křehký a přes fantastičnost zápletky kouzelně civilní příběh nejen o lásce, ztrátě, bolesti a naději. Dojemný a přece úsměvný, kde všechny drobné nedostatky vyhlazuje okouzlující Ryoko Hirosue v roli Naoko/Monami. A přestože příběh těžce selhává když téměř ignoruje pocity rodičů ze ztráty dcery, podaří se mu postupně chytit balanc a vtáhnout diváka do netradičně komplikovaného vztahu, rozehraného s pomocí zcela přirozených a věrohodných pocitů a reakcí Heisukeho i Naoko. A ten závěr.. Jak mě v prvním okamžiku naštval, tak mě posléze nadchl i když bych raději bral jemnější narážku. (21.06.2010)

Ten začiatok sa mi veľmi páčil, krásna zimná krajina a "cesta do neznáma" vo mne hneď nahodili úsmev na tvári. Postava otca mi ale prišla trošku nevýrazná, beriem síce na vedomie, že ťažko sa dá vyrovnať zo stratou tela manželky a duše dcéry, ale i tak, dajako mi tam chýbali emócie a slzy. Postava dcéry / manželky / sa mi ale páčila, v mladom tele sa rozhodla, že si bude opäť užívať život, i keď popri tom tiež nevie ako sa má k svojmu manželovi / otcovi / správať. Celé mi to ale prišlo opäť neskutočne pomalé a naťahované a tá posledná polhodinka mi vôbec neprišla dajako dojemná ... (07.11.2013)

Bohužel mi nepřišlo, že by se tady Rjóko nějak zvlášť předvedla (rozdíl mezi dcerou a matkou kromě pár velmi výrazných gest - např. škrábání otce pod bradou - a oblečení prostě nebyl vůbec vidět) a bohužel jsem se nerozplývala nad tím, jak jí to ale sluší. Navíc film mi přišel neskutečně dlouhý a téměř o ničem, absolutně jsem z něj nic necítila a to je chyba, protože nastalá situace je přece velmi psychicky náročná, ne? Jenomže z jejich podání mi to vůbec nepřišlo. Další slabinou trochu bylo, že jsem tak nějak tušila, o co tam jde celou dobu a jak se to bude vyvíjet. A ono fakt jo. EDIT.: Byla jsem na tom v kině v rámci Eiga-sai. Musím zvednout o hvězdičku víc - kvalitní titulky opravdu dělají zázraky. Nebo možná velké plátno. Každopádně mi to přišlo o něco lepší než při prvním zhlédnutí, ačkoliv stále to na mě působilo až moc roztahaně. (02.01.2015)

„JE TI PŘES 40. DOKÁŽEŠ BÝT ZASE ŠKOLAČKA?…“ /// … a duše její se vrátila… A vlezla do těla dcery. Vydělat by na tom mohl fotřík… Nečekejte blbinu ve stylu Mezi námi děvčaty. Tady jde spíš o takový logický vyústění situace… takže by se dalo říct (s trochou nadsázky), že je to ze života. A vlastně nevím, jestli je to vtipný. Nebo smutný. Postupně se to přemění v citlivý citový drama, který pochopěj tátové i manželé, snad i ženy a dcery. Jistě, je to mírně asijsky ujetý, páč tahle „trojka“ je divnější než ta „švédská“. Ve který je víc štěstí, to posuďte radši sami. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ze starý se stala moje dcera (to zní divně…). 2.) Z dcery se stala moje stará … (tak tohle je úchylný!). 3.) Thx za titule ,,entitka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (11.05.2015)

Námet ma zaujal, ale vôbec mi nesadol smer akým sa dej odvíjal. Potom čo pri nehode autobusu prizabije matku s dcérou, tak sa duša matky presunie do tela dcéry, ktorá to prežije a telo matky zomiera. Ako sa s touto situáciou vyrovná a ako k tomu pristúpi jej manžel? To je námet hodný na poriadne smutnú drámu. Ale tvorcovia k filmu pristúpili ako ku komédii. Matka v tele dcéry sa so stratou dcéry vyrovná behom minúty filmu a začne rozmýšľať ako si užije nový život. Manžel zase premýšľa nad tým, či si to má s manželkou v tele dcéry rozdať alebo nie. A ja som si celý čas hovoril WTF? Správanie postáv mi vôbec nesedelo. Línia so synom vodiča osudného autobusu a jej vyústenie na mňa bola až príliš nepravdepodobná. Proste smerovanie príbehu ma celý čas sralo. Vtipné scény mi pripadali nemiestne a občasné snahy o zdramatizovanie u mňa tiež nefungovali. Film zachraňujú aspoň herci. Ako vždy roztomilá Rjóko Hirosue v úlohe matky/dcéry a sympaťák Kaoru Kobajaši v úlohe otca. Znova si to ale rozhodne nepozriem a film je pre mňa skôr sklamaním. 5/10. (25.07.2019)