Mafioso
Obsahy(1)
Alberto Sordi jako spořádaný otec rodiny, který s překvapením zjišťuje, že Cosa Nostra nezapomíná... Zodpovědný pracovník továrny Fiatu Antonio Badalamenti je Sicilan, který už deset let pohodlně žije na severu Itálie se svou rozkošnou manželkou a dcerami. Před odjezdem na vzácnou dvoutýdenní dovolenou na rodnou Sicílii ho jeden z ředitelů závodu pověří, aby osobně předal tajemný dar Donu Vincenzovi, místnímu kmotrovi. Cesta na rodný ostrov se neobejde bez zádrhelů: Ninova manželka Marta prožívá kulturní šok z chudoby a zvyků provinčních Sicilanů, zatímco manželova rodina ji považuje za snobského vetřelce. Na povinné návštěvě Dona Vincenza připomene jeho synovec Don Liborio Ninovi zapomenutou přísahu věrnosti „naší věci“, kterou složil před desítkami let jako naivní osmnáctiletý mladík, aby získal práci u Fiatu. Nino cítí, že nemá jinou možnost než splnit zatím neznámý závazek a přijmout vše co s ním souvisí. To, co následuje, otřese Ninovým bezpečným a spokojeným světem až do samých základů... Zatímco za oceánem byly gangsterky prosperujícím žánrem, film Ve službách mafie režiséra Alberta Lattuady byl teprve druhým italským snímkem s mafiánskou tematikou (ve stejném roce ho předběhl Salvatore Giuliano Francesca Rossiho). Mezi inspirační zdroje svého monumentálního Kmotra ho řadil i Francis Ford Coppola. Sicilské lokace natočil kameraman Armando Nannuzzi se směsí lyrismu a dokumentární citlivosti charakteristickou pro neorealismus, herecký výkon Sordiho a svižná jazzová hudba Piera Piccioniho ale zároveň dodávají filmu spád a divadelní živelnost. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Další Sordiho film, kterému jsem se rozhodl dát šanci. Než jsem se k němu dostal na Netflixu, odvysílala ho se zcela novým dabingem ČT2, takže jsem dal přednost této verzi. Se Sordim mám trochu problém, jeho filmy jsou často avizovány jako komedie, ale výsledek je obyčejně takový zvláštní, melodramatický a málo vtipný. Také u tohoto filmu jde v podstatě o tři žánry v jednom - tragikomedie, melodrama a mafiánský thriller. Děj mi přišel zajímavý, ale příliš rozvláčný. Ocenil jsem patřičně dramatickou hudbu a zajímavé záběry kamery (z nichž nejvíce mě paradoxně zaujaly scény z automobilky), jinak ale tento film za 60 let notně zestárnul, částečně i vzhledem k černobílému formátu. Z naposled viděných Sordiovek (Můj syn Nero, Il diavolo a Vysoká karetní hra) mi tento přišel nejlepší, přesto nemůžu jít výš než na ***. 68 % a jako případný další Sordiho film budu volit raději nějakou čistokrevnou komedii. ()
Tak to je dost průměrný film, je vidět a cítit doba vzniku. Mnohem lepší italské filmy nás teprve čekají. 55%. ()
Je to takový blábol až jsem se bavil .o)) ()