Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Alexander HackenschmiedHudba:
E. F. BurianHrají:
Fritz Klippel, Jiřina Čermáková, Zvonimir Rogoz, Marie Oliaková, Marie Häusslerová, Maria TauberováObsahy(1)
V tramvaji se setkává muž se ženou. Před šesti lety si byli blízcí. Muž však tehdy odešel a žena o něm víc už neslyšela. Vypráví ženě, že se oženil, že má úspěchy v práci a že působí i v politice. Až nyní se omlouvá, že se ženě neozval. Žena je také vdaná. Posléze se oba rozloučí. Muž vystupuje a přichází do podniku. Tam předává vizitku a po dlouhém čekání je pozván do kanceláře. Ředitel z jeho dokladů poznává, že muž je už rok bez práce a posílá ho za budoucím nadřízeným. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Další důkaz (po Světlo proniká tmou), jak pozoruhodným mohl být Vávra filmařem, kdyby nezačal přitakávat konvenci a upřednostnil svá avantgardní východiska. Scenáristicky jde o klasickou zápletku, malinko fušersky přímočarou, ale právě v napjetí mezi banalitou dialogů a řečí hereckého gesta se skrývá pravá síla tohohle filmu. Když připočtu spojení dvou velkých talentů v práci s filmovou řečí, tedy Vávry a Hackenschmieda, jde o výjmečnej experimentální kraťas, využívající naplno možností těkavé kamery, práce s kompozicí (typicky nezvyklé Hackenschmiedovy úhly) a práce s detailem. ()
Příběh z Prahy protřený dialogy Edvarda Valenty a samotným scénářem O. Vávry. Z. Rogoz herec a režisér původem z Jugoslávie který pro většinu lidí není zas až ta známý z éry filmů 30 let, do roku 35' se ale nějakou měrou podílel na 15 filmech a který se dožil opravdu požehnaného věku. Ve filmu zazní i tehdy populární písnička ,"Dám ti klíček od srdíčka'' v podání Marie Tauberové. Přjemná podívaná a jeden z prvotních Vávrových počinů v kinematografii. Lepší 3,5/5. ()
Miniaturka, ze které už tehdy bylo znát, že Otakar Vávra bude jednou velký režisér. Je zapotřebí mít na paměri rok vzniku, dnes už i technickou zchátralost, ale nelze upřít několik výtečných režiijních i scénáristických nápadů vtěsnaných na extrémně malou plochu. ()
Jeden z prvních hraných filmů Otakara Vávry, pohybujícího se tehdy teprve mezi dvacátým a třicátým rokem života, je lyricky laděným intermezzem, vyprávějícím o náhodném setkání bývalých milenců. Prolínají se tu vzpomínky na někdejší citové vztahy dvou lidí s realitou prázdných společenských konvencí uprostřed tísnivé melancholie listopadového dne. Na filmu se podíleli významní příslušníci pražské avantgardní scény, kameraman Alexander Hackenschmied a režisér a hudební skladatel E. F. Burian, ale také významný spisovatel a prozaik Edvard Valenta. Listopad zcela nepochybně náleží k zázračným vrcholům české zakladatelské experimentální a kameramanské školy třicátých let a je mmj. jedním, ne-li posledním, z fatálně nedoceněných děl rozmanité filmové tvorby nestora české kinematografie Otakara Vávry. ()
Příběh knoflíku srovnává město a venkov, sny a realitu. Hezké symboly - knoflík, drak, loď. Pěkné záběry kamery. Napětí vydrží i v závěru. O. Vávra spolupracoval s E. Valentou i na scénáři. ()
Přišlo mi to spíš jako školní cvičení, kde si tvůrce zkouší úhly kamery, světlo, hudbu, střih, dokonce i animaci. Ta mi zde přišla mimořádně hloupá, protože vypadá jak z pohádky Míček Flíček. Jinak samozřejmě chápu - chlápek je budižkničemu a lhář k tomu, ale ona ho má stejně ráda (knoflík), jenže on si své štěstí nechal ujet. Jenže mi přijde, že se k tomu propracováváme poněkud klopýtavě, přičemž o postavách bych chtěl vědět víc. Některé symboly snad byly klišé i v tehdejší době (potápějící se loďka). Navíc je to vlastně depka a té holky mi bylo líto, jen jsem se divil, že se nakonec nerozbrečela. ()
V čem je to mysteriózní moc nechápu, přišlo mi to hlavně poetické + ty žánry, co už tu jsou. Nicméně zajímavé to bylo, ale ne tolik, abych z toho měl nějaký silnější prožitek. Ten jsem měl u jednotlivých scén, ale jako celek to ve mě moc bohužel nezanechalo. Lepší 3* ()
Keď padajú listy a kvapky, vlasy a nádeje, spomienky bývajú vždy plačlivé... nech už sa ľudia pred druhými tvária akokoľvek. ()
Můj nejoblíbenější Vávrův kraťas. ()
Hackenschmied vs. Vávra: 2 : 1 ()
Náhodné setkání dávných lásek protkané vzpomínkami na šest let starou podzimní romanci a pábitelským zkreslováním nelichotivé současnosti. Krátkometrážní symbolická romantika pod režijním dohledem začínajícího Otakara Vávry s dialogy básníka, prozaika a publicisty Edvarda Valenty. ()
Film krátký a se zvláštní atmosférou, stojí za zamyšlení, už tehdá Vávra natočil poměrně slušný krátký film. Hodnocení: 65 % ()
Reklama