Maskovaná milenka

Otakar Vávra se prostě i takovéhoto lehkého žánru chopil jako profesionál a vystřihl precizně natočený a výtečně vypravený romanťák. Gustav Nezval na rozdíl od jiných tehdejších milovníků dokázal svou roli zvládnout a Lída Baarová byla zkušeně vedena režisérem. Film , ač s naprosto banální zápletkou, je brilantní referencí žánru. Myslím, že si obecenstvo tehdy v kině dosti poplakalo. 85% (06.01.2012)

Já jsem volná! Chci zůstat vždycky docela volná. Nikdy se žádnému muži nepodaří, aby mě spoutal, říká v jedné z úvodních scén baronka Lenka alias Lída Baarová. Jak výsměšně znějí ta slova v souvislosti s osudovým vztahem Baarové k nacistickému ministru Goebbelsovi, jak podivuhodnou cestu ke svému nitru tu prostřednictvím podobných dialogů musela Baarová absolvovat. Buď jak buď, zůstává Maskovaná milenka fascinujícím příběhem velké lásky, efektním velkofilmem, v němž ambiciózní Otakar Vávra, tehdy již renomovaný režisér a scénárista, realizoval jeden ze svých uměleckých pokusů o historické téma. Zakázku na výpravnou podívanou s radostí přijal Havlův Lucernafilm, poskytujíc tím útočiště i pro nenáviděnou Lídu Baarovou, která se mezitím s opatrností smiřovala se svým neradostným postavením ve společenských kruzích. Film vzbudil nečekaný zájem, přepychové kostýmy pro hlavní představitelku dodala mimo salon Hany Podolské i vídeňská firma Lamberta Hofera a novináři tehdy na stránkách svých deníků psali cosi o pravé knížecí nádheře na Barrandově. Palác Lucerna a barrandovské ateliéry se v těžkých časech nacistické okupace staly centrem činorodosti a důkazem, že český film nechce a neumí kapitulovat. Cožpak taková aktivita a nemalé finanční náklady znamenaly v té době málo? Jaké jiné důkazy měl položit na oltář vlasti filmový podnikatel Miloš Havel? Maskovaná milenka nebyla jen pompézním filmem, jemným rozptýlením v pochmurné době, ale odvážným pokusem, velkou touhou oslavit chybějící radost ze života a složit hold vznešenosti a kráse. (19.07.2009)

Příjemná romance podle Balzaca. Vávra byl už tehdy formálně docela jinde oproti svým kolegům. Baarová a Nezval hrají skvěle a první půle je skutečně znamenitá. Pak už bohužel poněkud začnou docházet baterky a snímek se začne všelijak natahovat. Maskovaná milenka mě však nejvíce zaujala jako silné podobenství tragického osudu Lídy Baarové a jejího vztahu ke dvěma zásadním mužům, a to Gustavu Frohlichovi a Josephu Goebbelsovi. (31.10.2023)

Lehký a načinčaný romantický film sice nedosahuje kvalit Vávrových opusů z let pozdějších, ale s přihlédnutím na protektorátní poměry, které u nás panovaly, můžeme být jen rádi, že vznikaly i odlehčenější a nepropagandistické snímky usilující o uvolnění napjaté atmosféry. Až možná přílišná sentimentální okatost a kýčovitá cajdákovitost je trochu na škodu, avšak samotná předloha Honoré de Balzaca po literárních stránkách není ničím objevná. Milostný vztah mezi kapitánem a milenkou v podání Lídy Baarové a seladonského Gustava Nezvala při natáčení zdaleka nebyl tak uvolněný jako ve snímku samotném. I proto je někdy cítit v jejich vypjatých partech až přílišnou křeč a nevěrohodnost. (12.09.2004)

Z literární předlohy Vávra - mohl ovlivnit její výběr nebo mu byl dán filmovou společností - maximum. Naznačuje to i Marthův komentář citující dobovou reakci kritiky. Bez ohledu na dílčí slabiny patří MILENKA ve Vávrově tvorbě jednoznačně do nadprůměru a nadprůměrem je i v dobové produkci nejen české, ale i evropské. Poněkud divadelní ráz natáčení viditelně omezuje prostor pro projevení se protagonistů hereckého obsazení. Nejvíce na sebe upozorňují Ladislav Pešek a Jiřina Šejbalová; v nadprůměru se pohybuje - nikoliv náhodou, Vávra (29letý) z ní dostává maximum - i Lída Baarová. Jakkoliv MILENKA zůstává úrovní za DÍVKOU V MODRÉM, zachovává si svůj nezaměnitelný ráz a z poněkud unylého syžetu dostává maximum. Na juvenílii v každém případě je to až překvapivě dobrý zážitek. (31.01.2014)