Předtucha

Zlí ľudia sú a boli v každej dobe a v každej spoločnosti. V tomto smere to mladučký Hrušínsky zvládol bravúrne, miestami išiel z neho až strach. Slizký ako uslintaný buldog...Aj ďalší herci milo prekvapili, hlavne Vinklář, ktorého som takmer ani nespoznal. Nuž, čas nezastavíš... Príbeh síce taký jednoduchší, škoda, že sa tá predtucha nepretavila do niečoho dramatickejšieho, ale nevadí... zaujímavé aj tak. A tiež ide o krásny príklad toho, ako niekedy môže naivita privierať oči. Slušný nadpriemer. 80/100 (04.12.2019)

Jádro nedorozumění spočívá viditelně v historických reáliích. Byla doba, kdy děti - i dospělé - rodičům vykaly, byla také doba Třetí republiky, do níž je Vávrův film situován, a jinak žili a stýkali se mladí lidé; nacházeli se kdesi uprostřed mezi upjatou puritánskou morálkou ještě počátku minulého století a tzv. sexuální revolucí šedesátých a sedmdesátých let. Toto období zachycuje Vávra znamenitě i prostřednictvím přediva vnitrorodinných vztahů a sílícího, ale zdaleka ne plně emancipovaného ženství, jak je ve třech generacích ztělesňují Brzková, Brožová a Tanská. PŘEDTUCHA je mezičlánkem v časové řadě filmů ŘEKA - OHNIVÉ LÉTO - TURBINA - PACIENTKA DR. HEGLA a navazuje na STŘÍBRNÝ VÍTR a MĚSÍC NAD ŘEKOU. Je to zajímavá a pro historii naší kinematografie hraného filmu šťastná a úspěšná epizoda. (24.10.2023)

Veľmi krásne zobrazené dospievanie. Hlavne jazyk a správanie mladých hrdinov vyznieva autenticky. A to sa nestáva často vo filmoch o mladých. => neznižujú hodnotu diela zveličením alebo infantilnosťou. Je krásne vidieť súdržnosť mladých vo vtedajšej dobe, pri dnešnej tendencii k individuálnosti. Som rada, že dej nezrýchľovali ale nechali nás trápiť sa spolu s rodinou. Trápiť sa ponad zábery búrky, psa, nálady. A tak sa mi to páčilo. (V prípade, že sa vžijem do príbehu, tak som rada, za koniec dievčatinho príbehu. Že našla svoju cestu a samu seba a nepoddáva sa iným.) (11.01.2013)

Veliká škoda, že Nataša Tanská hrála jen pár filmových rolí. Předtucha je jejím třetím filmem a její půvab režisér Vávra s kameramanem Stallichem dokonale využili. Rudla Hrušínský už jako mladík předvádí perfektní přesvědčivý výkon v lovci žen, které oblbuje svými namyšlenými slovy a vymyšlenými příběhy. Dokonce má na předloktí tetování, které si prý nechal udělat v Brazílii. Takovej pan Kopfrkingl za mlada, fakt mazec! Ostatní role taky super, mlaďoch Josef Vinklář už jasně dával najevo, že v něm herectví je, nebo Alena Kreuzmannová, která za mlada byla pěkná kočena. Příběh se točí kolem rodiny, která tráví prázdninový čas na letním bytě u paní Cilky (Terezie Brzková) a otec s matkou (František Smolík a Marie Brožová) se vydají na deset dní do Itálie na kongres filologie, kde má mít otec přednášku. Ve vlaku má matka předtuchu, že se něco doma stalo s Jarmilou (Tanská) a ta má zase předtuchu, že se s rodiči stalo neštěstí. Tahle osa vyprávění sice zavání melodramatem, ale ve výsledku film hlavně díky zákeřnému Toufarovi (Hrušínský) stojí určitě za vidění. (19.06.2019)

Ze začátku mě film i přes jistou dávku naivity dost bavil, zvláště tajemný až démonický Toufar mě hodně zajímal, ale fajn byl i rola mladého Vinkláře nebo Tanské. Jenže brzo se z filmu vyklubala morální (což by ještě tolik nevadilo) a později, a o to hůře, socialistická agitka. Nešlo by tak ani o tu jak jinak než kolektivisticky pojatou brigádu jako spíš „skutečné“ vykreslení postavy Toufara (Brazílie, imperialistické desky, podlé útočení zezadu atd.). Moc nepřispěly ani ženské silně vyvinuté šesté smysly či velmi dobře italsky rozumějící mladí kluci. Celkově slabší 3*, navíc škoda docela nevyužitého Smolíka. (09.12.2012)