Reklama

Reklama

Byly to pouhé čtyři takty z Herkulových lázní na křídlovku, které přiměly hosta odcházejícího pozdě večer z venkovské hospody, aby si pozorněji prohlédl hráče. Tak se po třiceti letech setkají dva muži, jež před lety spojovala láska k dívce od kolotočů. Někdejší student Vojta, nyní zestárlý ředitel místní školy, žádá Viktora, který se do vesnice vrátil opět s pouťovými atrakcemi, o setkání s Terinou. Viktor ho zaveze k hřbitovu a Vojta se dovídá, že dívka zemřela. Melodie Herkulových lázní, kterou hraje na křídlovku Viktor, vrací hrdiny do minulosti. Jejich příběh se udál jedno prázdninové venkovské léto, plné vůní trav a květin a letních zvuků české vesnice. Student Vojta, který pečoval o velmi starého dědečka, hovořícího už jen s mrtvými, a který čelil svodům divoké Tonky, se setkal na pouti u kolotoče s Terinou. Mezi mladými lidmi vznikla dětsky naivní, ale osudová láska. Do příprav jejich útěku od rodin zasáhla smrt Vojtova dědečka. Student minul schůzku s dívkou, aby v rozhodné chvíli posloužil mrtvému. Terina, šokovaná myšlenkou na Vojtovu "zradu", neměla sílu bránit se Viktorovi, majiteli střelnice, který ji zatáhl jako budoucí ženu do své maringotky. Ráno zastihl Vojta vozy světských již na cestě z vesnice. Bolem oněmělá Terina seděla vedle Viktora, který se po studentovi ohnal bičem. Po létech se Vojta dozvídá od Viktora, že dívka po dvou měsících zemřela na záškrt, a také, že si přála umřít...

Film vznikl převodem stejnojmenné básně a získal kromě řady domácích ocenění i Zvláštní cenu poroty a Stříbrnou medaili na MFF v Moskvě 1967 a Stříbrnou sirénu na Přehlídce čs. filmů v Sorrentu 1969. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (156)

Rob Roy 

všechny recenze uživatele

Plytké to není, spíše jen konvenčně natočené. Od 60. let, zlaté éry naší kinematgrafie by člověk čekal přece jen něco víc. Příjemný smutný poetický příběh, ale do hloubky nezasáhne. Je vidět, že Otakar Vávra je stará garda, žádná nová vlna se tady nekoná. Navíc má místy problémy s tempem příběhu. Ale dědovo putování je vážně roztomilé a herecké výkon příjemné. ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Vávra ukázal svou netušenou polohu a natočil skutečně poetický příběh, jemuž vládne mladý Hanzlík. Ve vzduchu je cítit erotično a divák se dostává do svých mladých let. Režisér netlačí na pilu, nechá příběh jaksi plynout, ale pouze k dobru věci. Souhlasím, že se jedná o jeden z Vávrových nejlepších filmů. ()

Reklama

Radyo 

všechny recenze uživatele

Velice, ale opravdu velice zajímavý snímek z české produkce 60. let, kdy probíhala zlatá éra českého filmu. Tak trochu jinak natočená romance s vynikajícími Hanzlíkem, Cigánovou a Kantorkovou. Otakar Vávra je holt pan režisér a umí natočit skvěle takřka jakýkoliv námět. A i hudební part hraný na křídlovku se hodně podílí na vytvoření správné atmosféry. Nevím proč, ale ty staré filmy ze 60. let mají v sobě ještě nějaké filmařské kouzlo (ne všechny, samozřejmě, ale většina). A to kouzlo se s neustále zdokonalovanou filmařskou technikou, spoustou triků a horentními honoráři pro všechny tvůrce v posledních cca 10 letech začalo kamsi vytrácet. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Velké věci si žádáš, ten dar je nad tvoje síly, Faëthone, tvůj chlapecký věk jej nemůže zmoci. Smrtelný jsi, však není smrtelné, čeho si přeješ." Skláním se jak před Františkem Hrubínem, tak před Otakarem Vávrou. Příběh dávné Hrubínovy lásky, prožité, protrpěné a na třicet let upozaděné kamsi do podtextů těch krásných epicko-poetických básnických skladeb let 1933 - 1961. Nehotový mladíček dvou srpnových nocí roku 1930, vyzrálejší, a o to lásky lačnivější mladý muž roku 1933. Strašnou ránou zdrcená postava června 1934 a až poeovsky magicko-osudová noční návštěva zrušeného hrobu. Já, jenž stále jen obletuji vlastní srdce. Přesný, mladičký a prozatím tak krásně nedotčený Jaromír Hanzlík, jehož osud dostal přece jen přehlednější chronologi; který svého Vojtu však nezjednodušil ani o píď. Terina. Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašlivé sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí mnoho. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsem se plaše dotkli jen jednou. Zuzana Cigánová, která nás musí uchvátit, i když si myslí, že její překrásná tvář se více podobá krásně květině než lapajícímu i lapenému živočichu mořských hlubin. Prsatá Tonka. Ze zaprášených nohou a snědých lýtek vytryskla andělsky bílá stehna. Jen kámen v řece? Jen rozvalující se balvan lající i vodnímu proudu do parchantů? Viktor. Nikdy nesundá čepici s hlavy, štítek je dlouhý, aby se neopovážilo slunce vykousnout stíny z divoké tváře. Střelnice. Puška. Čepice. Ten divoký pohled a především křídlovka a její neodolatelné Herkulovy lázně. Dědeček...Ale ne! Láska a smrt jako ústřední motiv celého díla. Láska, jako to nejkrásnější, co nám život uchystal. A smrt jako ta poslední pravda, která vyřeší všechny otázky. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Podle mínění mnohých nejlepší snímek Otakara Vávry. Což o to, Vávra je nějaký pojem a Hrubín coby autor básnické předlohy, to je přímo instituce. Jenže co naplat, i když považuju Romanci pro křídlovku za nadprůměrný kousek naší kinematografie, tolik dojmů, abych jí nadělil 4. hvězdičku, přece jen ve mně nevyvolala. Dějově řídké, příliš poetické. Vávra na mě udělal větší dojem např. Krakatitem. Špičkové řemeslo se tomu nedá upřít a solidní herecké obsazení taky ne. Tématicky je to ale hodně ohrané, je jen velmi málo námětů, které by se objevovaly tak často jako příběhy o nezralé nenaplněné lásce. Stojí za to se zamyslet, co by se stalo, kdyby v rozhodující moment u Vojty nezafungoval pocit povinnosti k vlastní rodině a došlo k útěku obou milenců - kam vlastně? Jak brzy by se rozplynula přehnaná očekávání, romantické naivní představy a jak moc by bolela přízemní realita běžného života a stereotyp partnerského vztahu? Celkový dojem: 65 %. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (13)

  • Jaromír Hanzlík dostal roli Vojty, protože měl velké uši, stejně jako František Hrubín. (jenik71)
  • K napsání básně přiměli Františka Hrubína jeho přátelé, spisovatel Ludvík Aškenazy a malíř Zdeněk Seydl, kterým Hrubín tuto svou romanci převyprávěl. Báseň je z roku 1962. (mchnk)

Související novinky

Otakar Vávra: 1911 - 2011

Otakar Vávra: 1911 - 2011

16.09.2011

Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného…

Reklama

Reklama