Romance pro křídlovku

Jistě je to film více než dobrý, leč bohužel naráží na mou lásku ke knize. Romance byla v mých scifistických patnácti letech jednou z prvních vlaštovek velké poezie a od té doby až dosud patří mezi mé nejmilejší básně. Filmové zpracování jsem viděl mnohem později a s mými představami si tolik nerozumělo. Hlavně Terina, která má přece býti nevypodobnitelná, je tu vypodobněna až příliš lidsky pro mé zastydle chlapecké sny. Chyba je samozřejmě ve mně - těm, kdo nejsou ke knize fetišisticky vázáni, nelze film než doporučit. (14.02.2006)

moja zaujímavosť: Na MFF v Moskve 1966 získal film Zvláštnu cenu poroty a Striebornú medailu. (dyfur) Jaromír Hanzlík dostal za úlohu študenta Vojty v roku 1968 cenu Ministerstva kultúry, ktorá bola dotovaná poukazom na auto. Neznamenal peniaze, len prednostné právo na kúpu automobilu z produkcie socialistických štátov. (dyfur) (30.09.2014)

Nuda, nuda a zase nuda. Nemůžu si pomoct, ale tenhle film byl tak nějak o ničem. Hlavní milostná linka vůbec nefungovala, doteky-nedoteky vypadaly strašně uměle. Postava Teriny navíc působila velmi jednoduše a zkrátka protivně. Co bych vyzdvihla, je vztah vnuka a nevnímajícího dědečka, který mi připadal nenucený a v závěru i dojemný. (05.01.2011)

Velké věci si žádáš, ten dar je nad tvoje síly, Faëthone, tvůj chlapecký věk jej nemůže zmoci. Smrtelný jsi, však není smrtelné, čeho si přeješ." Skláním se jak před Františkem Hrubínem, tak před Otakarem Vávrou. Příběh dávné Hrubínovy lásky, prožité, protrpěné a na třicet let upozaděné kamsi do podtextů těch krásných epicko-poetických básnických skladeb let 1933 - 1961. Nehotový mladíček dvou srpnových nocí roku 1930, vyzrálejší, a o to lásky lačnivější mladý muž roku 1933. Strašnou ránou zdrcená postava června 1934 a až poeovsky magicko-osudová noční návštěva zrušeného hrobu. Já, jenž stále jen obletuji vlastní srdce. Přesný, mladičký a prozatím tak krásně nedotčený Jaromír Hanzlík, jehož osud dostal přece jen přehlednější chronologi; který svého Vojtu však nezjednodušil ani o píď. Terina. Vím jenom, že je jí patnáct. Chci si ji vypodobnit, je však nevypodobitelná. Je všechno, co mých dvacet let do mne nanosilo z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona jak z pláství vybrala strašlivé sladkosti. Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt. A je všechno, čím vždycky člověk poprvé vydechne. Milenka ještě ne, na to je jí mnoho. Nevím, kolik má rukou a kolik úst, každým lístkem a každou hvězdou mě žíznivě pije. Jsem vesmírem doteků, až mě mrazí, a přece jsem se plaše dotkli jen jednou. Zuzana Cigánová, která nás musí uchvátit, i když si myslí, že její překrásná tvář se více podobá krásně květině než lapajícímu i lapenému živočichu mořských hlubin. Prsatá Tonka. Ze zaprášených nohou a snědých lýtek vytryskla andělsky bílá stehna. Jen kámen v řece? Jen rozvalující se balvan lající i vodnímu proudu do parchantů? Viktor. Nikdy nesundá čepici s hlavy, štítek je dlouhý, aby se neopovážilo slunce vykousnout stíny z divoké tváře. Střelnice. Puška. Čepice. Ten divoký pohled a především křídlovka a její neodolatelné Herkulovy lázně. Dědeček...Ale ne! Láska a smrt jako ústřední motiv celého díla. Láska, jako to nejkrásnější, co nám život uchystal. A smrt jako ta poslední pravda, která vyřeší všechny otázky. (22.12.2005)

Poetika mládí a smrti. Mladické lásky, která zůstává vinou osudu pro jednoho prázdninovou nejkrásnější epizodou, pro druhého měla tragické následky. Odehrává se příjemný románek letní lásky mezi flákajícím se studentem Vojtou (dobrý Jaromír Hanzlík) a dívkou od kolotočů Terkou (Zuzana Cigánová). Balada o velké lásce, nepřejícím osudu, velké žárlivosti, domluvené svatbě a smrti jako konci lásky i vzpomínek. Další zajímavé postavy: kolotočář Viktor (Štefan Kvietik), který si na Terku dělá laskominy a nárok, neukojená Tonka (Miriam Kantorková), která stále svádí Vojtu a dědeček (Janusz Strachocki), který už žije mimo realitu a je odkázán na Vojtovu péči. Příjemně milostné drama, které začalo celkem nevinně. Velmi působivý přepis Hrubínovi básně. (14.03.2010)