Quarrymen
Režie:
Václav WassermanScénář:
Václav WassermanKamera:
Jaroslav BlažekHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Ladislav Herbert Struna, Eman Fiala, Jan Richter, Oscar Marion, Jaroslav Marvan, Josef Rovenský, Hana Jenčíková, Hana Vítová, Jan W. Speerger, Karel Beníško, Jarmila Bechyňová, Antonín Jirsa (více)Obsahy(1)
Postavení dělníků, v předminulém století živořících na stavbě železničních tratí, zaujalo už Jana Nerudu - a po něm i režiséra Václava Wassermanna, jenž ve stísněných produkčních podmínkách vytvořil působivý, sociálně laděný příběh o osudech těch nejbědnějších. I mezi trhany, vykreslenými ve výrazných charakterizačních zkratkách, se vyskytovali poctivé lidé stejně jako ničemové, svádějící ty důvěřivé na scestí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (14)
Děj nás zavádí do života těžce pracujících dělníků, kteří zažívají jedno protivenství za druhým. Film se nevyhne tak závažným tématům jako je alkoholismus nebo sebevražda. Kvůli nedokonalým technickým možnostem se nedařilo o kvalitní synchronizaci zvuku a obrazu, proto kamera často zabírá hrdiny, aniž by divákovi ukázala jejich ústa a velká část informací je sdělována pomocí dopisů a jiných zápisků. ()
Václav Wasserman si oblíbil Nerudu už v dobách němého filmu, což je poměrně signifikantní, vzhledem k formální stránce Trhanů. Je radost zabývat se Trhany v kontextu soudobé tvorby, které vévodil lehčí žánr a nikoli tento syrový před-malostranský Neruda. Velmi ráda se tu shledávám se Strunou, Marionem a zejména Slávkou Doležalovou. Melancholická nálada, odlišné tempo vyprávění a obecně zcela jiný (a nepříjemný) námět Trhanů z nich zřejmě nikdy neudělá pamětnický hit, ale pro milovníky českých 30. let by měli být samozřejmostí. ()
Jeden ze snímků se sociální tematikou, již podtrhuje i způsob vzniku. Vyšší rozpočet a s ním spojené technické možnosti by určitě nepůsobily nepatřičně, nicméně tato forma podstatu trhanství více podtrhuje. Možná je škoda, že nezůstalo u němého uvedení, to částečné ozvučení mě vytrhovalo z děje - nejen proto, že je lipsync dost nepodařený... ()
Sociální drama o těžkém životě dělníků při stavbě železnice. Aby mohl dát člověk dvě hvězdičky musí přimhouřit obě oči a najít pár omluv pro toto zvláštní dílo. Tak předně režisér Wasserman si film financoval sám a od této skutečnosti se odvíjely všechny nedostatky filmu. Tak předně zvuk. Mluvené slovo je obsaženo v celém filmu tak v 5 procentech, což je znak zvukového filmu z počátku třicátých let. Mluvený dialog byl použit jen tam, kde nešlo děj posunout jiným způsobem, tedy gestikulací, či písemným projevem. Ten se používal velmi často. Těžko říct, zda je to způsobeno přesvícením, nekvalitním levným materiálem, či stářím filmu, ale na většině papíru se písemný projev nedá přečíst, takže se člověk občas v ději začne ztrácet. V dramatických okamžicích filmů nám zní do uší hudba jak z americké grotesky. Jediné, za co lze režiséra pochválit, je herecké obsazení. Těžko říct, zda záměrně, ale do hlavních rolí použil Wasserman herce, kteří měli velké zkušenosti z němým filmem (Struna, Fiala, Speerger), což mělo vliv na dobré herecké výkony a částečně tak vylepšilo celkový dojem z filmu. ()
Tento film opravdu není pro každého. Jde proti proudu tehdejší komerční produkce. Natočen je z části jako němý, což byla ovšem vlastně nutnost, neboť o dělnický námět neměli bohatí podnikatelé zájem, a tak se výroby ujal Favoritfilm, jehož ateliér ovšem neměl zvukovou aparaturu. Náklady snímku dosáhly asi pětiny běžné částky a i tak se na nich museli podílet členové štábu i hereckého ansámblu. Scény, které se bez dialogu nemohly obejít, natočil režisér Wasserman tak, aby postsynchron působil co nejmenší potíže. ()
Reklama