Poslední vlna

Další magicko-realistický skvost od Petera Weira. Stejně jako v předchozím Picnic at Hanging Rock, i zde mají hlavní roli tajemné síly prastarého australského kontinentu, tentokrát ale zosobněné nikoliv jeho přírodou, nýbrž jeho původními obyvateli. Troufám si tvrdit, že kdo dokáže vnitřně se zklidnit, zastavit myšlenky a nechat se bez předsudků a námitek unášet lehce zlověstným filmovým dějem, bude odměněn hlubokým zážitkem. Oba zmiňované filmy ve mně vyvolaly velkou touhu po dlouhé a důkladné návštěvě téhle zvláštní, odlehlé a čarokrásné země. (24.03.2013)

Zručně natočené a se silnou mysteriózní atmosférou, ale tááákhle natahované. Nudě jsem se opravdu nedokázal ubránit, zvlášť když je jen velmi málo témat, která mě zajímají méně než australští Aboriginálové... Člověk, který mě v profilu filmu Dotek Medusy na Poslední vlnu nalákal slovy "je to podobné a ještě o chlup lepší", musí být blázen. (08.05.2009)

Weir je v tomto filme plný nápadov. Vidno, že sa jednalo o niečo, čo chcel natočiť. Dôraz na atmosféru a jej neustále menenie funguje bezchybne. Problém mám s príbehom. Ten je miestami veľmi nekonzistentný. Motivácia postavy je síce podmienená jeho snami, ale to ako sa správa v určitých momentoch mi prišlo trošku zvláštne. Rovnako aj vzťah medzi Aborigénmi. Čim sme sa viac približovali k pravde, tým viac mi prišla celá tá mystifikácia ohľadom prípadu zbytočná. Koncom sa to pre mňa rozpadlo. Samotné vyústenie je síce logické ale rozhodne k nemu nemala viesť taká strastiplná cesta. Kedysi by sa mi to možno páčilo. Teraz to už nestačí. Jeden z tých filmov, ktoré bohužiaľ zostarli. Chamberlain je tu ale dosť v pohode. (19.03.2021)

Divný film, který je nám tematicky celkem vzdálený, na druhou stranu je možné v něm najít něco, co se nám v současné době ztratilo. A to je propojení s přírodou a jejími mystérii. Pokud jsme ochotni do filmu proniknout, asi je možné v něm najít pořádnou hlubinu myšlenek, ale snímek to rozhodně nijak nezjednodušuje. (27.10.2015)

A chčije a chčije. V roce 1976 přišel Satan, o dva roky později se diváků dotkla Medúza a mezi nimi v roce 1977 je propláchl Weirův příspěvek do této mysteriózní vlny odstartované na počátku sedmdesátek Exorcistou. Patří mezi tyto klasiky nejen "zlem s lidskou tváří", ale především hutnou znepokojivou atmosférou, která stejně jako výše zmínění nahlodává "co kdyby přeci jen..." (24.04.2010)