Poslední vlna

Vzhledem k tomu, že jde již o starší film, tak mu rozhodně nelze upřít, že svou nepopiratelnou hodnotu určitě má. Námětově zajímavý, plný mystična, tajemna a hlavně jeden z nejlepších výkonů Richarda Chamberlaina. Jinak ale na mě příliš zdlouhavé a taky mi už nikdo neřekne co se stalo vlastně s Davidovou rodinou. (10.09.2012)

1. Živly: Už neporoučíme větru ani dešti, ale jsme rádi, když přírodní živly spolupracují. Někdy se ovšem chce nějaký živel prosadit na úkor ostatních, a pak tu máme hurikány, zemětřesení nebo tsunami (podle australských domorodců třetí). 2. Sny: Kdysi jsme snům rozuměli, pak se nám přestaly zdát, nyní se vracejí, ale už jim nerozumíme. 3. Mystika: Život bez mystiky, je jakoby bez šťávy, protože jen mystika dokáže propojit celý život (a snad i co bylo před ním a co bude po něm). Mystika ale může být maligní (černá) nebo benigní (bílá). Ta první může končit pádem do nevědomí (neurózy a psychózy), ta druhá může z nevědomí čerpat (a dovést člověka k duchovnímu klidu, což je beze sporu synonymum největšího štěstí)... Peter Weir pozoruhodně kombinuje tyto tři prvky na pozadí rozpadu původní australské kmenové kultury a jejích zákonů (decentralizovanou osou je zarputilost obhájců názoru, že nemůže existovat ve městech, protože - jinak řečeno - by město nebylo civilizované)... Voda dovede být hrozná, ale nepodceňujme ani ten vítr. (30.01.2016)

Weir je v tomto filme plný nápadov. Vidno, že sa jednalo o niečo, čo chcel natočiť. Dôraz na atmosféru a jej neustále menenie funguje bezchybne. Problém mám s príbehom. Ten je miestami veľmi nekonzistentný. Motivácia postavy je síce podmienená jeho snami, ale to ako sa správa v určitých momentoch mi prišlo trošku zvláštne. Rovnako aj vzťah medzi Aborigénmi. Čim sme sa viac približovali k pravde, tým viac mi prišla celá tá mystifikácia ohľadom prípadu zbytočná. Koncom sa to pre mňa rozpadlo. Samotné vyústenie je síce logické ale rozhodne k nemu nemala viesť taká strastiplná cesta. Kedysi by sa mi to možno páčilo. Teraz to už nestačí. Jeden z tých filmov, ktoré bohužiaľ zostarli. Chamberlain je tu ale dosť v pohode. (19.03.2021)

Působivý magický snímek se snovými pasážemi, které nutí hlavního hrdinu, aby vypátral tíživé tajemství spojené s místními domorodci žijícími již několik generací ve velkoměstě. Magie, hrozba smrti, déšť, voda, noc, bouře, svatyně, moře. Doporučuji pokud možno sledovat večer, když do oken bijí kapky deště, pak je atmosféra dokonalá. Výborná kamera, skvělá hudba a bezchybný Chamberlain. Útok vody na dům a sestup do podzemí se mi líbily nejvíce, ale film samozřejmě funguje jako celek. Konfrontace naší civilizace s domorodou dopadá vítězně ve prospěch původních obyvatel, byť ta naše se snaží zničit vše, co minulost připomíná - lidovou slovesnost, rituály, tradice, tanec i kmenové právo. (27.09.2020)

Kvalitní mysteriózní filmy se skutečně fascinující atmosférou začínám vnímat jako vzácné šafrány na filmovém poli a režisérů, kteří by natočili hned několik takových snímků, bude zřejmě velmi málo. K moderním americkým „klasikům“ Lynchovi a Nolanovi jsem si před časem zařadil do této skupiny nedoceněného britského filmového mága Nicolase Roega. Dnes definitivně mohu přidat i jednoho rodáka z Austrálie: Petera Weira. Poslední vlna sice u mě nedokázala vyvolat TO nadšení a tak velké zasažení, jaké ve mě před měsícem způsobil Weirův předchozí kousek Piknik na Hanging Rock a možná podobně jako u Friedkinova Vymítače ďábla mohu tady částečně doplácet i na to, že nejsem zrovna příliš věřícím člověkem a jistou víru k Bohu či nadpřirozeným sílám je asi u podobných filmů k plnému docenění potřeba. Snad i proto o něco víc než Poslední vlna mi sedl v mnoha ohledech podobný snímek Wernera Herzoga Kde sní zelení mravenci, kde střet moderního vzdělaného člověka s náboženskými mýty australských domorodců sledujeme přeci jen z pohledu Středoevropana a pro mě byl tento pohled logicky bližší a přístupnější, než ten od australského rodáka. To však nic nemění na tom, že přinést zajímavý zážitek plný magického nadpřirozena, pohlcující atmosféry, dechberoucí hudby i fascinujících, mrazivých vyústění se Weirovi v mém případě opět povedlo. Navíc čím dál víc k závěru se zmíněnými kvality Weirovi téměř dokonale povedlo i bouřit ve mě ty zmíněné bariéry.. takovou sílu ty závěrečné scény s bloudícím hlavním hrdinou, nacházejícím trpké poznání, mají. Richarda Chamberlaina jsem viděl poprvé a podal skutečně výkon hodný uznávaného herce. [85%] (02.08.2021)