Horký vítr

Tyhle trampoty líného samorosta holiče Šurdy jsem viděl nedávno po 40 letech znovu  a musím tedy konstatovat , že ani taková doba , tomuhle majstrštyku neubrala na kouzlu . Zásadním poznávacím znakem je , že Borivoj léčí svou až příliš  častou migrénu nejjednodušším lékem a tím je poloha  na gauči v leže nezávisle na okolnostech , místu a denní nebo noční době a tím je mi samozřejmě velice sympatický . Prostě tuhle trhlou , vyčůranou a smolařskou postavu si člověk jednoduše musí zamilovat. Navíc jako bonus naprosto skvostný dabing Karla Heřmánka . (05.05.2023)

Předně podotýkám, že v době, kdy tento seriál běžel v TV jsem ho neznal, tudíž nostalgickou stránku do hodnocení započítat nemůžu. Nicméně i tak jsem mu přišel na chuť, třebaže jinak je mi jugoslávská tvorba docela cizí a nevyhledávám ji. Kvalita jednotlivých dílů je kolísavá, nejméně mě zaujaly epizody Taxikář a Vynález, naopak nejvíce mě pobavily díly okolo shánění bytu (zejm. všemožná snaha obelstít komisi pro získání co nejvíce bodů), ilegální nastěhování a soudní spor o byt. Nikdo jiný si u soudu nevynutí proces vleže kvůli nízkému tlaku.:) Zábavný byl rovněž první díl, hlavně u lékařské prohlídky "Doktore, než vy se dočkáte svýho cíle, tak já zhebnu!" nebo "To sluchátko byste si měl zabudovat do hlavy". Humor je postaven především na výřečnosti hlavního hrdiny, ostatní jsou tam víceméně do počtu, i když zajímavé hlášky má občas i Šurdův strýc Firga a kámoš Bob má originální nápady, jak bez práce vydělat prachy.:) Výborný je český dabing - Heřmánek Obermaierová, Hálek, Böhmová, Brabec, Hrušínský a plno dalších ještě oproti originálu zvýšili laťku. Líbí se mi i tklivá titulní píseň "A sad adio, a sad adio, i ko zna gde, i ko zna kad!" Škoda toho zežloutlého obrazu u většiny dílů. Seriál měl lepší i slabší chvilky, takže mi to vychází na slušný nadprůměr 3 *. 65% (12.09.2015)

Vruč vetar (Horúci vietor) bol suverénne najlepší seriál zo socialistickej Juhoslávie, ktorý sme všetci milovali. Ženské publikum navyše milovalo hlavného hrdinu - Bořivoje (Šurdu) Šurdiloviče (píšem to po česky, ako mi to utkvelo z českého dabingu). Moje spolužiačky na strednej dostávali spravidla hysterický záchvat, keby sme ich čímkoľvek zaťažovali v čase tohto seriálu. Raz sme museli kvôli tomu dokonca prekladať triedny večierok. - Eh Karle, boga ti, ovo tipična Jugoslavija – povedal mi položartom jeden známy Juhoslovan, ktorý chodil v osemdesiatych rokoch do Bratislavy a s ktorým som sa bavil, nakoľko je seriál reálny. Zhruba si pamätám, že Šurda nerobil v podstate nič, jeho žena bola doma na plný úväzok, bývali u strýka a jeho manželky, ktorí tiež nerobili nič a žili zo strýkovej penzie. Proste v týchto (od nás južnejších) kultúrach nie je také sociálne zabezpečenie ako u nás, ale človeka drží rodina. Spomínam si tiež na hudbu, ktorá sa mi páčila, hoci stredomorské presladené melódie nemám rád. No a Ljubiša Samardžič je herec špičkový (tam som ho po prvý krát videl v takej veselej úlohe, predtým len ako partizána vo vojnových filmoch), o tom bez debaty. Za spomienky na strednú školu a dobrý film štyri hviezdy. (20.11.2020)

Jednom odletječe ptice, ulice naše ostače bez sunca, čovjek ispratiče ženu, dugo na vjetru još stajače sam! Jednom odlazi svako putem svog života na rastanku samo srce kaže ja ču se vrátiti. Nezapomenutelnou píseň Olivera Dragojeviče "A sad adío i ko zna gdje, i ko zna kad" se Šurdovým tanečkem jsem tančil jako kluk v obýváku před televizí. (01.04.2013)

"Ošklivci točí filmy a zpěváci bez hlasu mají úspěchy, tak proč bych já v tom zmatku nemohl uspět?... Ty? Tak velký zmatek tu snad ještě není!" Ale já myslím, že byl! Tento seriál jsem jsem naposledy viděl jako dítě, takže jsem byl zvědavý, jak tento "jugoslávský socialismus" přijmu teď, ale zklamán jsem nebyl. Ti Balkánci mají jinou náturu, ale bláznivci jsou všude! K tomu s parádním Heřmánkovým dabingem. (07.12.2018)