Země

Toto tu už párkrát bolo. Motivácia ľudí vypadnúť niekam na samotu je čím ďalej väčšia, lebo samozrejme "people = SHIT". Sebestačný sedliak = postrach nadnárodných korporácií, ale naša hrdinka sa namiesto pestovania zemiakov a chovu ošípaných mimo civilizácie rozhodne pre lovecko-zberačský prístup. To nie je jednoduché, neporadil si ani Alexander Supertramp. Našťastie sa pritrafí charakterný, vetrom ošľahaný lovec. A horúcu kúpeľ s takým výhľadom by neodmietol asi nik. (13.08.2021)

„Co cítíte?“ - „Cítím, že je pro mě těžké být mezi lidmi, protože chtějí, aby mi bylo líp.“ - „Takže nejste schopná sdílet své pocity s ostatními lidmi?“ - „Zkoušela jsem to, ale pak jsem si říkala, proč bych to měla dělat, proč bych to měla chtít s kýmkoliv sdílet? Stejně mi nepomůžou.“ Zdrcená žena z města, která se nedokáže vyrovnat s obrovskou životní tragédií, se uchýlí do přírody, daleko od lidí, aby znovu nalezla rovnováhu a snad i nový smysl života. Jenže vyrovnávání se se ztrátou a samotou je jedna věc, přežívání v opuštěném srubu uprostřed krásné, ale drsné přírody druhá…Fungovalo to na mě. Bavilo mě sledovat Edee procházející si nesnázemi, které nekorespondují s pohodlným životem ve města, a přitom řešící si vlastní démony. Ani na chvíli mě to nenudilo, a to i navzdory pomalému tempu a jisté míře předvídatelnosti (ta tu ovšem nijak nepřekáží). Závěr už pak byl trochu na hraně, ale vzhledem k předešlému jsem z něho zklamán nebyl, chápal jsem ho stejně jako Edee. Tento celovečerní režijní debut bude ode mě za solidní 4*. (07.03.2021)

Ženský film o psychické bolesti...s velmi silným finále! Robin Wright natočila ženský film se všemi jeho klady i zápory - první půle bylo v podstatě ženské drama o přežití v divočině - a to byly ony zápory - jako divák sleduji ženskou, která se vypraví žít do srubu daleko od civilizace a z kompetencí pro přežití neovládá naprosto nic - neumí lovit, neumí zahrádkařit, nezabezpečí se proti velkým šelmám, nemá dostatečné zásoby jídla na zimu, dokonce ani dřevo na zimu si nepřipraví...na to se mi fakt těžko dívalo a vysloveně jsem trpěl...jenže je jasné, že za takto radikálním rozhodnutím je cosi hlubšího, bolestnějšího...ovšem v druhé půli se snímek překlopí ke kladům žensky pojatého filmu, empatie, emoce, kdosi se objeví a hlavní hrdinka má najednou proč žít...a ten konec mne úplně odboural, normálně jsem si pobrečel... Zajímavý celovečerní režisérský debut známé herečky... (02.04.2021)

Za kameru se během své kariéry postaví snad každý druhý americký herec. Robin Wright dávno není jen tou křehkou dlouhovlasou blondýnkou, která zamotala hlavu Forrestu Gumpovi. Herecky dozrála už dávno, nyní coby režisérka předkládá intimní příběh o jednom radikálním rozhodnutí, za kterým ovšem stojí hluboká ztráta. Jistá Edee se ocitá uprostřed divočiny, zbaví se mobilu i auta a úplně (záměrně) bez lidí osahává neznámé. Zakoušení vlastní odolnosti ovšem záhy narazí, protože dáma z města neumí lovit, zahrádkaření jí sotva něco říká, se zásobami na zimu to zoufale podcenila. Zatímco počin jejího bývalého manžela, Seana Penna, Útěk do divočiny byl víceméně konfrontací různých pohledů na život a z toho plynoucích životních stylů, Edee mnohé (až do určitého momentu) prožívá sama. A my postupně zjišťujeme, co za bránění se civilizaci je. Na debut velmi slušné, uvidíme, zda nepůjde jen o osamělý výstřel. (30.08.2021)

Rodinnou tragédií zdrcená žena utíká přežívat do srubu v (nádherně fotogenické) divočině – s její městskou nešikovností na hraně sebetrýzně až sebevraždy, jelikož si nedokáže naštípat dříví či ulovit potravu, a když jde v mrazu na záchod do kadibudky, nechává dokořán otevřené dveře do (ne)vytopené světnice. Ale přežije, především díky chápavému zálesákovi. Zatímco zpočátku mě spíš iritovala, ve druhé polovině už jsem s vnitřním vyrovnáváním (skvělé) Robin Wright souzněl, silný závěr dokonce vydoloval i hezké emoce. (01.12.2023)