Srdce je osamělý lovec

Takový hloupý, hluchoněmý Honza páchá dobré skutky v království rasové nespravedlnosti a nerovných sociálních podmínek, za pomocí mnoha dalších, přeidealizovaných postav, za které by se nemusela stydět ani Božena Němcová, to vše v pohádkově předvídatelných situacích, jejichž poučný význam zhatil konec, ve kterém klíčové persony žily jen do své smrti, ochuzeny o synonyma slůvka "šťastně". Možná však došlo k úniku podstatného v momentech, kdy jsem opakovaně vsazovala vypadnuté sirky zpět do očí, aby mně nakonec nedal usnout ani předtitulkový dovětek, že veškerá podobnost se skutečností je čistě náhodná - k nevíře! (21.04.2013)

Kartička... John Singer. Som hluchonemý a viem odčítať z pier. Prosím, nekričte. Takto sa prezentuje mladý muž, keď niekam príde... Je to človek, ktorý pomáha druhým, pritom nikto sa nestará, čo jeho trápi... PROSTREDIE, kde sa práve nachádza, je plné predsudkov, voči černochom, postihnutým, alkoholikom, MIXUJE sa tu viacero príbehov, ktoré zapadajú do jedného celistvého celku so šokujúcim záverom, ktorý ma položil na kolená so zvláštnym pocitom na srdci, z niečoho maximálne výstižného. Brilantne kryštalický výkon Alana Arkina, ktorý nepovie ani slovo, používa neverbálnu komunikáciu. Geniálny herecký výkon ! Zručne mu sekunduje Sondra Locke v úlohe mladej, citovo nevyrovnanej, rodinným životom poznačenej ženy. Silná dráma, ktorá každého racionálne uvažujúceho človeka dostane tak, aby sa nad ňou dostatočne zamyslel, čo to vlastne videl... (20.11.2016)

V průběhu sledování tohoto snímku se mi vybavila řada scén a já si uvědomil, že snad od dětství s těmi hrdiny žiji, že se poznovu rodí a umírají, dospívají, stárnou, nemocní… a já mezi nimi zrcadlím jejich úsměvy, gesta i zmlknutí. Po celý život tíhnu k okraji a tento film odhaluje, že ta hráz je všudypřítomná. V každém, nejútlejším místečku tohoto světa je někdo sám, nemůže se postavit ani vzepřít se, vyslovit se, natož očekávat porozumění, a tento snímek krásně zachycuje, jak se svět dokáže změnit jediným soustrastným skloněním, byť nedokonalého, posmívaného a opovrženého. Je obrovským štěstím vstoupit na ty dvě hodiny do blízkosti někoho, kdo nezaváhá otevřít se, a učit se znovu znakovku, protože s ní se domluvíme s neslyšícími, psy, kameny a stromy. Co ale cítí ti, kteří mluví jinak, protože jsou jinací, a co vlastně říkají? Snad něco podobného tomuto: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/une-tigresse-dans-la-peau-d-une-hirondelle-2 (23.06.2018)

Budu se opakovat, ale opravdu krásný, dojemný, lidský a taky smutný film. Herecký koncert Alana Arkina, kde Sondra Locke vůbec nezaostává. Však ty nominace na Oscara nebyly pro nic za nic. Jenom škoda, že je tento snímek tak opomíjený a to nejen u nás, ale podle počtu hodnocení na IMDb také ve světě. (04.03.2009)

Tenhle snímek je zcela jistě o vhodném načasování a patřičné náladě a já měl to štěstí , že se mi do ní podařilo naprosto trefit. Také jsem si dával hodně načas. Jako obrovský životabudič na mě tento snímek zafungoval. Pokud prožíváte hektické období ( kdo vlastně ne v této době :o), tenhle snímek vás ( alespoň po dobu 123min ) v tom shonu (po)zastaví a vaše myšlenky začnou jentak volně klouzat a plynout. Kdybych měl popsat o čem, že samotný snímek je ( mimochodem, ten samotný název je více než výstižný ), vypůjčil bych si slova mladičké ženské představitelky Sandry Locke ( mimochodem dotyčná zde předvádí naprosto přirozený, nenucený herecký výkon ) popisující hluchoněmému Alanu Arkinovi ( o jehož hereckém výkonu myslím netřeba komentáře, tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná ) coby J. Singerovi Mozartovu symfonii (mimochodem jedná se o jeden z vrcholů celého snímku ). Je pomalý a vlažný jako staré paní, když jdou do kostela, ale zní jako slunce za horkého dne. Je jako voda tekoucí z kopce nebo jako listy, těsně než začne pršet, když fouká vítr. Především je to ale snímek o přátelství ( o tom, jak těžké je žít bez nich ), lidských předsudcích, cti, hrdosti a v neposlední řadě o tom, jak důležité (cenné) a "těžké" je naslouchat ( a tím rozhodně nemyslím sobě samému ) a nikoliv pouze žvanit. Samotný konec ( ikdyž rozhodně né povzbudivý ) mi tak nějak k celému snímku sedne a vychází jako " jediné možné ukončení ". ( ikdyž s ním člověk třeba nesouhlasí). NÁDHERNÝ zážitek, tady slova nestačí, to se musí vidět , " zažívat, cítit ". (09.11.2010)