Okupace ve 26 obrazech

Pozoruhodný jugoslávský film se snaží postihnout hlubší souvislosti novodobých chorvatských dějin a jejich klíčového období - druhé světové války. Čarokrásný Dubrovník, oblíbená turistická destinace, ožívá. Ne přeplněnými ulicemi naší současnosti, ale posledními dny prvního období jugoslávské státnosti a posléze zvláštním prolnutím hned pěti politických rovin: německé a italské okupační, ustašovské kolaborantské, srbskočetnické a titovskokomunistické. Motiv tří přátel, které poltící se společenská skutečnost posléze zcela rozděluje, jen umocňuje tyto bolestné krvavé děje. Ztráty, které utrpí jedna strana, jsou vyvažovány odvetou těch, kdo přežijí. Závěrečná scéna, v níž hlavní hrdina, syn z bohaté chorvatské rodiny, zabíjí svého fašismu propadlého italského přítele a švagra, jenž právě "arizuje" jeho domov, i odchod do komunistické ilegality, kterým (dočasně?) zachraňuje život třetího, tentokrát židovského přítele, vypovídá víc než mnohé. O skutečné povaze krvavého italského fašismu, o sadismu ustaši, i o významu a budoucím vítězství v OBRAZECH se formujícího proudu komunistické rezistence. Režisér a spoluscénárista, student pražské FAMU (mj. jeden z mnoha Vávrových žáků), volí chirurgicky chladný, přesný a ve své věcnosti nemilosrdný pohled, který vše ostatní ponechává na svém divákovi. Otevřenost filmu a nesmlouvavá věcnost pohledu je zjevně nadčasová: vypovídá totiž mj. mnohé o postjugoslávské skutečnosti jak počátku devadesátých let, tak o jejím současném stavu. Pro českého diváka se jedná v každém případě o zprávy a souvislosti, které výrazně a pozitivně doplňují jeho vědomosti o doposud nejkrvavějším konfliktu lidských dějin na této planetě. (28.03.2012)

Snaha o vystihnutie hrôz nacistickej ideológie na príklade rozpadu trojkamarátstva mladíkov z ostrova Dubrovník. Mierne tendečné dielo, drukujúce politicky komunistom ako jedinej pozitívnej sile odporu voči ustašovsko nacistickému režimu i okupantom. Film je obrazom situácie národa vymedzujúcemu sa voči novej štruktúre moci (/s výnimkou preslávenej klinco-do-hlavovej scény v autobuse). Poznámka: Množstvo zakomplexovaných Chorvátov sa vplyvom doby a ideológie zmenilo na sadistických poľovníkov na Srbov a Židov. Analógie prístupu ustašovcov v desnom zaobchádzaní k spoluobčanom počas II. svetovej vojny sú ale v strednej Európe pomerne časté. Dva príklady: politická strana Šípové kríže v Maďarsku, ktorej hlavným cieľom bolo vyvraždiť všetkých živých Židov, či pohotovostné oddiely Hlinkovej gardy na Slovensku aktívne pomáhajúce SS, likvidujúce partizánov i civilistov. (02.08.2012)

V Okupácii v obrazoch sa miesi taliansky a francúzsky melodramatický prístup k téme druhej svetovej vojny prostredníctvom citových vzťahov na začiatku predstavených hrdinov a ten taliansky nekompromisný v Passoliniho štýle. Ono sa to vôbec nemusí biť, práve naopak, v momente keď sa spustí masaker v autobuse, sme ešte viac šokovaní zobrazeným. Zafranovič predstavuje dejiny svojho národa bez príkras. Nám, stredoeurópanom zvyknutým na produkciu zaoberajúcu sa prevažne Nemcami, Talianmi, Američanmi a Britmi tak môže pripadať tento film ako príjemné spestrenie ošúchanej témy a ako dve príťažlivé hodiny dejepisu chorvátskych dejín. Zafranovičov zámer určite nebol ukázať komunizmus v negatívnom svetle (skôr naopak, ale bohvie), ale z dnešného pohľadu práve mnoho fašistických praktík ukázaných v jeho filme túto ďalšiu zhovadilú ideológiu v mnohom pripomína. (24.02.2014)

Skvělá válečná freska. Pro zajímavost - ten film běžel v kinech nadvakrát (a vždy krátce). Poprvé nevystříhaný a až dadatečně soudruzi cenzoři zjistili, copak to poslali pracujícímu lidu do kin. A podruhé v upravené podobě, jak se v té době patřilo..... Co kdyby pracující člověk měl jiný názor, než oficiálně prezentovaný chod válečných událostí.... (22.03.2005)

,,Ten, kdo není s námi, dostane kulku!" Byl jsem překvapen, jak i po letech na mne znovu film zapůsobil, možná více, než kdysi. Freska o světě, který je vykolejen válkou. Bratr nezná sestru, dcera otce a přátelé se stanou nepřáteli na život a na smrt. V poetických kulisách starobylého Dubrovníku je klid. Zlo se probouzí, ale zdejší obyvatelé se zatím nezávazně baví a užívají života. Dramatické události na sebe nedají dlouho čekat a záhy ukážou pravou tvář každého v zrcadle války. Obraz i výběr postav silně připomínají italské filmy, což vidím jako velké plus. Nejdrastičtější scéna v autobuse připomene Pasoliniho drastickou alegorii Saló. Také zde jsou lidé brutálně vražděni za zvuků harmoniky, aby nebyl slyšet nelidský řev obětí. Dekadence fašistické smetánky (bordel, alkohol, nacionalismus...) je v protikladu k sílícímu odbojovému hnutí. Přesto režisér nikomu nestraní a většina postav si nezíská sympatie diváka. Ukazuje se, že válka absolutně rozvrátí charaktery a převrátí lidské hodnoty... (18.04.2012)