Princezna D.

Způsob, jakým Larraín vede Stewart, je pro mě vrcholně nepříjemný až nesnesitelný na sledování. Protože totéž dělal u Portman v Jackie, jsem ochotný připustit, že to je nějaký jeho záměr. Jenže k čemu to fetišistické imitování tak enormně strhávající pozornost a bránící jakémukoliv proniknutí do filmu a zneviditelnění média slouží? Samozřejmě, že existují filmy, kde by dávalo smysl, že má být umělost co nejvíc viditelná, ale proč tady? Napadají mě hypotetická vysvětlení, jako že umělost filmu má reflektovat umělost života, v němž je Diana uvězněna. Podobně vágní vysvětlení jde samozřejmě uvalit na každé blbé rozhodnutí, když má člověk trochu fantazie. Nutno ale dodat, že u Spencer takové čtení funguje mnohem líp než u Jackie, protože celé to klišé uvězněné Diany je pořád relativně nosná věc. Osobně se jen cítím trochu otrávený, když mám sympatizovat s trpícími milionáři - ono to totiž není tak smrtelný. Špatně se vdala, královská rodina jí lezla na nervy, tak se rozvedla... a tím by to bylo vyřešeno. A mezi tím teda sní, aby mohla Vánoce místo královského paláce trávit ve svém rodném paláci. Sad :-(. Filmaři si to zřejmě uvědomují, tak vkládají Dianiny představy a halucinace, aby touhle lacinou berličkou zostřili konflikt, který není sám o sobě zase tak zajímavý, intenzivní ani důležitý. Jako přepjatá performance subjektivního pocitu bezvýchodnosti a uvěznění mě to ale i přes všechno, co píšu, opravdu dokázalo místy zaujmout a strhnout, to uznávám. Rozhodně by se ale dalo říct, že Spencer je takový ekvivalent českého chcípáckého filmu, který je založený na neustálé sebelítosti protagonisty. Tím více živené, že jde o film natolik subjektivní, že "druhá strana" osciluje mezi nepřítomností a monstrozitou, takže Dianu nejde konfrontovat ničím přesahujícím její úhel pohledu. Tahle Diana navíc zřejmě plně odpovídá veřejnému nekomplikovaně trpitelskému obrazu Spencer, který nemá ambici reflektovat skutečnou komplexitu Dianiny osoby - ženy, která tvrdila, že nechce být vnímána jako výjimečná, ale zároveň byla v neustálém kontaktu s médii, informovala je o svém pohybu, aby na ni všude mohli čekat fotografové, a šířila drby z královské rodiny, aby vždy zůstala v čele pozornosti. Je legrační, že tu Dianě neustále někdo vykládá, jak musí budovat svůj obraz, čemuž se ona diví, když skutečná Diana byla asi nejschopnější individuální člověk královské rodiny co do manipulace s médii a veřejným obrazem a dokázala stočit narativ směrem, jakým chtěla, tváří v tvář celé buckinghamské mašině. Respektuju, že tvůrci se tenhle aspekt rozhodli ignorovat ve jménu jednodušší fantazie, je ale na místě říct, že tohle je přesně film, jaký by Diana chtěla, aby o ní vznikl, zobrazující ji jako naivní, nekonečně citlivou a křehkou ničenou ženu. Spencer funguje tako taková manýristická extenze všech těch minisérií a dokusérií o královské rodině, která o ní vypráví tragické příběhy, jaké chceme sledovat, s trochu větší finesou. (26.11.2021)

Ze smutné princezny, kterou si pamatuju z dětství se stala halucinacemi trpící sebestředná bulimička, která děti krmí nezdravým jídlem. Stewartka hraje skvěle jen se mi nelíbí koho. Larraín kopíruje Terrence Malicka, ale nemá na to ani režisérsky ani Lubezkiho. Rozpačité bloumání sychravou Anglií a jako průvodce bláznivá ženská. Ještě že jim k tomu hraje Greenwood hudební podkres k sebevraždě. P.S: Královnina jediná hláška za celý snímek hezky rezonuje. You understand, my dear, that all you are is currency. (05.02.2022)

Seen at the Los Angeles Premiere on 10/27/21. I will tell you this: walking into a Diana "biopic," I did not expect to see a psychological horror with unnerving (and weird!) music and myth-like ghost appearances. It caught me off guard - in the best way possible. I did expect to see beautiful cinematography (reminiscent of the beauty of Portrait of a Lady on Fire), top notch performances and beautiful locations. Spencer, however, misses a little bit of emotional depth and, on the other hand, could use a little less of the metaphorical soap opera. This is a fitting 4.5/5 but for the "Tell them you saw a ghost!" scene, I will grace it with a 5. (28.10.2021)

Britská královská rodina se musela potýkat s černými ovcemi rodu daleko dřív, než se v životě prince Harryho objevila jistá Meghan. Princezna Diana byla miláčkem doslova celého světa, v rodině, do které se přivdala, se ale necítila vítanou. Chilský režisér Pablo Larraín se podobným způsobem věnoval také osudům Jackie Kennedy (a Natalie Portman tehdy za svůj výkon získala oscarovou nominaci). Nyní se tak trochu historie opakuje, na Oscara za hlavní ženský výkon je nyní nominovaná Kristen Stewart. Režisér ji bohužel vedl stejně jako před několika lety Natalii, Kristen sice velmi dobře nastudovala Dianinu dikci, gesta a pohyby (aspoň pokud můžu soudit na základě několika dokumentů), zároveň ale podává velmi stylizovaný až hysterický výkon. V kombinaci se snovými sekvencemi a zdlouhavými záběry bylo pro mě toto drama bohužel velmi těžko stravitelné. (08.03.2022)

Marná sláva, Steven Knight není Peter Morgan, a proto ani Spencer není The Crown. Ztímco v The Crown je Diana i královská rodina vykreslena mnohovrstevnatě, s kladnými i zápornými vlastnostmi, ve Spencer je vše víceméně černobílé. Charles i královna jsou chladné, zlé, neživotné figurky a Diana je zde chudinkou lapenou ve svazujícím životě boháčů plném nesmyslných tradic a bontonu. Nutno ovšem dodat, že Diana pocházela ze šlechtické rodiny, takže velmi dobře znala prostředí vysokých vrstev v Anglii. Byla na něj zvyklá, protože v něm vyrůstala a byla jeho součástí. Nechápu tudíž snahu tvůrců zobrazovat ji jako psychicky nemocnou drama queen, jež je tak zahleděná sama do sebe a své sebelítosti, že není ani schopná obléct se do drahých šatů a dojít včas na opulentní večeři… Pokud odhlédneme od způsobu, jímž je hlavní postava ve Spencer zobrazována, pomalu nám na snímku samém nezbude nic jiného. 85% stopáže totiž tvoří detailní záběry a polocelky na Kristen Stewart, která je herecky jako obvykle ve vypjaté křeči a špatně napodobuje britský přízvuk. Královská rodina je zmíněná jen okrajově, s většinou z ní se divák ani nesetká. Protože to by bylo po všech stránkách náročnější, než oblékat jednu herečku do různých garderob a následovat ji pak kamerou po drahých zdobných chodbách. Za nedlouho se vám do nekonečna se opakující ubrečená a nervózní tvář hlavní postavy začne zajídat, a to, co se zezačátku zdálo jako umělecký, na pocity hlavní postavy zaměřený snímek, vás brzy začne nudit svou monotónností a nikam nesměřujícím dějem. Proto 2*. (02.08.2022)