Režie:
Tod BrowningKamera:
Merritt B. GerstadHrají:
Wallace Ford, Leila Hyams, Olga Baclanova, Roscoe Ates, Harry Earles, Daisy Earles, Schlitze, Daisy Hilton, Violet Hilton, Josephine Joseph, Johnny Eck (více)Obsahy(1)
Legendárna šokáreň Toda Browninga (DRACULA, 1931), ktorá nás polodokumentaristickým spôsobom zavádza do dejiska v zákulisí cirkusu a predstavuje nám skupinku liliputánov a fyzicky handicapovaných ľudí, stavaných do konfliktov s nenávistným a falošným "zdravým" osadenstvom cirkusu. Najkontroverznejšie filmové dielo svojej doby. (POMO)
(více)Videa (1)
Recenze (235)
Ve své době hodně odvážný film, u kterého si vlastně neumím představit, že by si ho někdo troufl a dokázal s takto autentickým obsazením, bez triků, natočit i dnes. Z dnešního pohledu již Tod Browning není zdaleka jediným režisérem, který si naplnil svůj film hromadou postižených postav, příp. hercemi s nějakou tou odchylkou (za všechny zmiňme Herzoga a jeho „Trpaslíky“ :o)), ale takto pestré panoptikum lidských tvorů s nejrůznějšími druhy fyzických anomálií a postižení se jen tak nevidí... výjimečně fyzicky normální muž v cirkuse zase vtipně koktá! ...a pohled spolu s prostředím, dějem filmu i jeho podáním je to často nesmírně zajímavý. Jednou až groteskně milý, když vidíme zručně skákajícího muže bez nohou po rukou po schodech s veselým nadhledem a projevem, jednou lehce dojemný u dívání se na řádění šťastné sešlosti „divných tvorů“ na louce, jindy naopak zamrazí, třeba u plazícího se člověka bez rukou i nohou (což bylo na pohled až nepříjemné) i nad samotnou myšlenkou o lidském pohrdání odlišností a netolerancí vedoucí až k nenávisti a špatným úmyslům. Možná, že horror v běžném současném vnímání už dnes Zrůdy moc nepřinesou, za mě ale skvěle reprezentují nejen dobu vzniku, ale hlavně ještě o něco starší epochu, která před rozvojem horrorového žánru ve filmu přinášela „děsivé senzace“ často jinými způsoby, třeba v podobě pouťových atrakcí, jež také rámují tento film. Hlavní herečka, za jejíž postavou se nakonec skrývá ta skutečná zrůda, je místy svým afektem až nesnesitelná, ale mimo to účinek z filmu je pro mě i v roce 2024 podnětný, poutavý, pořád originální, hodinová stopáž ve vztahu k jednoduché zápletce akorátní a poslední třetina hodně napínavá! [80%] ()
Nakonec se těmi největšími zrůdami stali lidé bez handicapu! Všichni zúčastnění neherci u mě mají neuvěřitelný respekt, protože zahrát něco podobného asi nebylo zrovna dvakrát lehké. Film, při kterém si uvědomíte, jak moc je těžké žít s podobnými proporcemi a že vy si vlastně nemáte na co stěžovat. 85% ()
Slonieho muža som videl prvýkrát asi v roku 2005, keď sa u nás v rámci Projektu 100 vrátil do kín, a v tej dobe som ho považoval za najlepší film vôbec. To len okrajovo, pretože sa chystám porovnávať, a aby to nevyznelo tak, že sa mi nepáčil. Niečo podobné som čakal od Freaks, ibaže oni vlastne rovnakú myšlienku zobrali z úplne iného konca. Sloní muž sa (byť umierneným) lynchovským spôsobom snažil rozprávať o tom, že všetci sme ľudia, a že aj v tej najškaredšej telesnej schránke môže žiť pekný človek. Zrůdy zostali pritom, že všetci sme ľudia, a to znamená, že všetci máme kopu negatívnych vlastností; žiarlime, podliezame, ide nám o peniaze, pomstu... To je proste dokonalý prístup! Čakal som aspoň nejaké moralizovanie a nič, ani na sekundu. Browning a jeho Freaks o päťdesiat rokov skorej prišli s vyspelejším obsahom ako David vo svojom opuse, čo je obdivuhodné, nielen na dobu vzniku. Pár výhrad samozrejme mám, SPOILER! (teda ak sa to pri 80 rokov starom diele píše) hlavne k výslednej podobe Cleo na konci filmu Koniec SPOILERU, ale to nič nemení na tom, že keď film končí liliputánskym vyznaním lásky a nepôsobí to smiešne, ale neuveriteľne dojemne, a zároveň je to stále funkčný horor, tých päť silných hviezd si proste zaslúži. ()
Legendární klasika, kterou má smysl posuzovat v dobovém kontextu a která i dnes nicméně překvapí slušným řemeslem tehdejšího filmového štábu, režie i hereckých výkonů. Z hlediska dramatické zápletky poměrně konvenční záležitost, ale vzhledem k zdůraznění lidské stránky tělesně postižených a jejich práva na důstojnost výrazný film s etickým přesahem. Celkový dojem: 80 %. ()
Nečekaně skvělý film, který (nejen) ze studijních důvodů určitě stojí za vidění. Ze začátku mě to moc nebavilo, ale od svatby už se film správně rozjel, a posledních 10 minut je naprosto výborných (pouze ty by snesly označení "horor", a to ještě s přimhouřenými očima a s ohledem na rok vzniku filmu). Osobně mi hlava moc nebere, proč si film musel projít všemi těmi peripetiemi se zakazováním apod. - osobně mě pohled na ty chudáky nijak nepohoršuje a neshledávám nic problematického ani na myšlence dát jim roli ve filmu (nějak jsem moc ani nepochopil smysl úvodních titulků, které vysvětlují postavení mrzáků a tělesně postižených lidí v minulosti). Osobně mi to naopak přijde jako skvělý nápad, který by geniálně fungoval i dnes, stačilo by dát dohromady dobrý scénář, náležitý rozpočet a odpovídající casting podobně postižených nešťastníků, a mohl by vzniknout naprosto velkolepý horor. Je ale otázka, jestli by něco takového bylo v dnešní éře politcké korektnosti možné a jestli vůbec kdy v historii byla doba, která by přála vzniku takového filmu. Natočit ho tehdy by si po stránce odvahy možná nezadalo s tím přivést takový film na svět dnes (tehdy pohoršoval samotný pohled na ty mrzáky, dnes by pro změnu pohoršovala už jen myšlenka nechat je hrát v hororu nebo je nedejbože předvádět jako atrakci v cirkusu). V každém případě Browning velmi příjemně překvapil - jeho Dracula mě k smrti uspává, ale Zrůdy mi neobyčejně sedly. Snad jen škoda toho nudného rozjezdu a dodatečných úprav vycházejících vstříc dobovému publiku - měli to nechat s tím původním koncem a už na to nešahat, každé takovéto "zmírňovací" zásahy do hotového filmu jsou zlo. ()
Galerie (69)
Zajímavosti (39)
- Siamská dvojčata Violet a Daisy Hilton žily v letech 1908 - 1969. Violet byla jednou vdaná, Daisy se dvakrát rozvedla. Objevily se ještě ve filmu Chained for life (1951). (Kulmon)
- V roce 1967 se film promítal v newyorském Muzeu moderního umění. V roce 1986 film s pýchou vydalo centrum domácího videa společnosti MGM-UA. (Zetwenka)
- Studio MGM nakonec film stáhlo po pouhých dvou týdnech promítání. Komerční neúspěch znamenal v podstatě konec hollywoodské kariéry pro Toda Browninga, který nějakou dobu nesměl režírovat a již nemohl realizovat žádný významný a odvážný projekt. (Zetwenka)
Reklama