Zrůdy

Neskutečný film o skupině lidí, ke kterým se osud zachoval krutě. Lidé se jim posmívají, urážejí je. Ale mezi sebou rovnocenné, i přes všechny překážky veselé společenství, které má své vlastní zákony - urazit jednoho znamená urazit všechny..... v životě bych neřekl, že mě může 3/4 století starý film takto zaujmout. Tolik lidského neštěstí v jednom cirkuse. Ten konec v dešti působil opravdu děsivě. (02.05.2008)

We accept you, one of us! Gooble Gobble! Banální melodrama se šťastným koncem a morálním ponaučením ční nad ostatními melodramaty své doby obsazením skutečných „zrůd“, čili lidí, kterým příroda něco ubrala, ba naopak nadělila navíc. Ti režisérovi neslouží jenom jako zdroj děsu (to především v poslední a výtečné hororové třetině), ale rovněž jako živé důkazy o nesmyslnosti slučování lidské duše a zevnějšku. Na obyčejných každodenních úkonech nám Tod Browning názorně předvádí, že ta zvláštní stvoření mají stejné touhy, přání a sny jako normální lidé. Zde paradoxně lidé až na čestné výjimky mravně zkažení, což bylo v třicátých letech 20. století, zvlášť pro puritánskou americkou společnost, nadmíru pobuřující. Možná právě neustále zkracování z původních 90 minut do přijatelnější podoby způsobilo občasnou zbrklost a zkratkovitost (mít finální msta o pár minut více, ještě se klepu hrůzou). Vůbec by mi nevadilo strávit v (alespoň zpočátku) přátelském společenství těch… těch lidí, to je to správné slovo, ještě pár desítek minut. 75% Zajímavé komentáře: POMO, dzej dzej, 5150 (02.04.2008)

Zrůdy. Jsou to ti, co vypadají jako monstra nebo ti, co se tak chovají? V tomto filmu naleznete odpověď. Handicapovaní lidé se snaží zapojit do "normálního" světa. Někteří je přijmou a jiní zneužívají. Bizardnější na tom je, že se film odehrává v cirkuse, kde se pro nás diváky stává vše atrakcí. Po celou dobu je příběh v dramatickém sledu až na poslední čtvrthodinu, kde se vše obrátí naruby a je z toho horrorová podívaná, kdy posledních pět minut sledujete se zatajeným dechem. O jednu hvězdičku jsem musel ubrat, kvůli jistým místům, kde se film vleče. Ale jako celek, to působí dobře. (05.09.2008)

Tak rozhodně to chtělo trochu odvahy a drzosti, natočit v novorozeném světovém filmovém studiu takovýto film. Rozhodně to není pouze horor. Vlastně od začátku, až po svatební hostinu, je to komedie. Komedie s hlavně fyzicky, ale i psychicky, retardovanýma cirkusákama. Pochopitelně jsou zde také zcela zdraví lidé, kteří většinou mají za svých zrůdných spolucirkusáků srandu. Legraci mají i z malého Hanse, který je ovšem malý jen vzrůstem. Jak sám o sobě tvrdí, je to normální muž, který má city a své potřeby. Jeho city a potřeby ho zaženou do spárů všehoschopné a majetku chtivé Cleopatry. Cleopatra je ovšem také dosti neopatrná a nedočkavá, a proto jí stihne osud horší než smrt, protože se zapletla se zákonem zrůd. Perfektní pohled na cirkus začátkem 20tého století. (19.04.2012)

Zrůdy nejsou klasickým hororem z éry počátku zvukového filmu - jsou totiž něčím mnohem víc. Filmařsky netradiční, sebevědomě převyprávěná kritika zkaženého lidství, kde geneticky zdraví jedinci odcházejí v pozici skutečných zrůd, nese nejen chvályhodnou a brilantně znázorněnou myšlenku, ale především se opírá, nutno dodat bez bázně a hany, o natolik bizarní motivy ohledně přirozeností a životních zásad fyzicky či duševně znetvořených lidských bytostí, až to z filmu dělá daleko důležitější a především psychologicky hodnotnější podívanou než jakýkoli jiný žánrový snímek té doby. Věrohodně načrtnutá a myšlenkově dráždivá lekce z psychologie pro pokročilé, která sice v dnešní době nemá filmovým fanouškům opakovaně co říci a zaujme už výhradně svým šokujícím castingem, ale napoprvé by jí měl každý pozorně naslouchat... 85% (19.08.2015)