Pasqualino Sedmikráska

Pasqualino je elegán a povalač, s ktorým sa život prestal maznať, keď zastrelil známeho pasáka. Dostane sa do vazenia, blázinca a keďže sa píše rok 1940 a dezertuje z armády, napokon aj do nemeckého koncentračného tábora. Životné peripetie sú síce šialené, ale Line Wertmüller sa podarilo film udržať pohromade aj pomocou retrospektív. Keby však fešák Pasqualino vedel, čo ho čaká v koncentráku, kde v snahe prežiť dostane "ponuku", ktorú nemohol odmietnuť. Snímok ide na hranu, záverečná polhodina je v zobrazení zúfalej snahy prežiť za každú cenu drsná a posobivá a Giancarlo Giannini podáva jeden zo svojich najlepších výkonov kariéry. (05.07.2014)

Komentář, který tvrdí, že je tento film "mimo mé chápání", který se tu vyskytl je, jak vidět z ostatních hodnoceních, jen (výjimečně) ojedinělým nepochopením (za což ale “může” zatím nízký počet hodnocení). Pasqualino je narozdíl od Benigniho filmu, s kterým tu byl srovnán (ne docela omylem, I když podobnost je v zásadě pouze v tom, že se hlavní hrdina ocitne v koncentračním táboru) spíše drama, protože těch míst pro zasmání tam je opravdu pomálu. Drama je to ale výtečné. Pasqualino je typ člověka, který miluje život (a ženy především, neboť jeho filozofie je: “žena je život”) za všech okolností, tedy I za těch pro život nejméně příznivých, v koncentračním táboře, a proto i v nacistické "zrůdě" chce najít “stopy” člověka, pokřiveného sice, ale při vzpomínce na poučení od své matky, které si vštípil v dětství, totiž že "I ve zlé ženě je něco dobrého" se rozhodne k “drastickému” rozhodnutí. Scéna, kdy se vysílený a zubožený koncetráčník rozhodne svést (i fyzicky) odpudivou Němku (ve které částečně taky vidí „matku“), patří k nejsilnějším a nejpůsobivějším, co jsem měl možnost vidět. "Na oplátku" mu ona Němka dá pocítit, jaké to je být katem a rozhodnout o lidském životě. Dochází tak k zajímavému "prohození" rolí a i naivní a dobrotivý Pasqualino pocítí, jaké to je "dotknout se zla", kterážto zkušenost ho zásadně promění. Celkově je to velmi ojedinělý film, dívající se na téma "koncentráků" vyhraněně subjektivním a originálním způsobem a (minimálně) herecký výkon GG v hlavní roli, stejně jako originální režie by si ty Oscary, na něž mu uživatel “mimo mé chápání” nároky upírá, právem zasloužily. (03.09.2011)

Film začína dokumentárnymi zábermi z obdobia fašizmu a druhej svetovej vojny, ktoré sú zvýraznené citátmi z nemeckého filmu „Jedermann“ (2000). Ale film nie je o fašizme, nie je o vojne, je to komédia v ktorej nás desí nočná mora vojny, jej ťaživá hrozba a túžba toto všetko prežiť. Hlavným hrdinom filmu je Pasqualino a jeho sedem „krásnych“ sestier (názov filmu pochádza odtiaľto "Pasqualino a sedem krások"). Prezývajú ho Pasqualino Settebellezze (v žiadnom prípade to nemôže byť Pasqualino Sedmikráska to je nezmysel). Film je rozdelený do dvoch časových pásiem, pred vojnou keď bol jediným obhajcom cti svojich sestier a pri obhajobe jednej z nich zabije jej pasáka. Aby sa vyhol väzeniu simuluje nepríčetnosť. Dostáva sa do blázinca. A druhé pásmo počas vojny, táto téma a zapojenie Talianska do vojny sa prezentuje hneď od začiatku, je tu Mussoliniho prejav. Dostáva sa do víru týchto udalosti podpisuje vojnu, ako dobrovoľník a odchádza na východný front. Vlak bol bombardovaný a utečie od svojej jednotky a putuje spoločne s Francescom Nemeckom, nakoniec sú zadržaní a umiestnení v zajateckom tábore. A keďže mal talent na prežitie a mal úspech u žien, podarilo sa mu prežiť aj vojnu v koncentračnom tábore a vrátil sa po vojne do Neapola. Film nám dáva pocítiť a uvedomiť si závislosť každého jedného ľudského života od totalitného systému a od osudu národa ako celku. Aj slabým charakterom, kolaborantom a odpadlíkom sa v tomto systéme darí úspešne prežiť. (02.11.2020)

Wertmüller zase ukazuje jak umí život s člověkem zamávat, záleží jen na době, státu a situaci, a tohle je asi vrchol. Lidský plémě rodí armády politiků, filosofů a moralistů a "po bitvě generálů", ale když dojde na lámání chleba, tak se většina z nich posere bez rozdílu. Pud přežití vítězí... Pasqualino sice není žádnej svatoušek, ale ruku na srdce - kdo z nás nebyl někdy alespoň v policejní vazbě??... na druhou stranu - ta Shirley Stoler byla docela žabka, ne? (26.01.2022)

Bohužel shlédnuta kopie s příšerným (!) anglickým dabingem, který mi bral potěšení z italského temperamentu i herectví Gianniniho. První půlka filmu by taky byla max za *** - potíž vidím hlavně v tom, že spousta zápletek na tohle téma se stala časem klišé anebo i dobrou dojnou krávou. Byla generace filmů (Nuit et brouillard), z jejichž autenticity mrazí dodnes. Tohle už jen rozmělňuje věčné pacifistické pravdy a dramaturgicky se to posouvá ke stejným křižovatkám, za jaké měla za pár let Meryl vyinkasovat Oscar (r). Dobrá, dobrá, furt milejší kombinovat hrůzu s cynismem, než se sladkobolností anebo hrou na dokument a počítat si vzadu, kolik mi to vynese schindlerů (r). Film je slušně udělaný (děsná hudba, laciné animirky, nedokonalé komparzy - co už). Shirley Stoler mazéééc!!! Takovou Němku, aby pohledal - musim na ní dát tip své lesbické známé-). Ke komentáři Kobejna - Pasqualino NENÍ dobrotivý. Je to podobný typ, jako náš starý známý Dítě z Obsluhoval jsem anglického krále - veze se s dobou, je to blb, vlastně i doscela dost hajzl. Kecy o tom, jak kdo miluje život jsou podle mě nemístné, protože jestli tenhle film něco váží, pak je to hodnota vysmáté cti a oproti ní hodnota zkušenosti, která na čest rezignovala. (03.07.2013)