Zákon lásky

Velmi jednostranný dokument, který poměrně jasně fandí iniciativě Jsme fér. Jejíž název tedy upřímně moc nechápu (to jako že někdo kdo to může vidět trošku jinak fér není? A fér je to co si myslím já?) Odpověď zda a jak moc je česká společnosti nakloněna manželství pro všechny, myslím trošku zodpověděly parlamentní volby na podzim 2021, kdy úplně vyhořela Pirátská strana. Takže si myslím že v příštích 4 letech budou mít aktivisté pro sňatky stejnopohlavních párů paradoxně horší pozici. Tedy z tohoto pohledu si nemyslím že by byla podpora věřejnosti zase tak velká, jak dokument deklaruje. Na druhou stranu dokument poměrně hezky znázorňuje zapálenost iniciativy a v kontrastu proti nim jsou i taková "esa" jako Okamura či Volný. Ovšem je potřeba zmínit, že nejen oni. 40% (23.02.2022)

Dokument, který vám o palčivé problematice neřekne nic nového, tedy alespoň pokud máte mezi blízkými přáteli homosexuální pár. Film je také poněkud jednostranně a doslova černobíle vyprávěný, kdy je druhá "nepřátelská" strana sporu vyobrazena až zesměšňujícím způsobem, což objektivitě dokumentu trochu ubližuje. (20.12.2021)

Pobavil mě sestřih projevů, které připomínaly rapové souboje. Co mě ale úplně bylo do očí zastánci tradiční rodiny jsou zde představováni zásadně v kostele při mši a druhá strana z hnutí Jsme fér se zde představuje jako moderní rozesmátí lidi setkávající se  v hospodě. Jedna strana své oponenty uráží, druhá je lituje za jejich omezenost. O co vlastně jde vysvětlí až lesbická žena. Již fungující registrované partnerství neumožňuje na rozdíl od manželství zabezpečení její partnerky po její smrti a dítě jí může být odebráno. Politické žvanění časem unavuje. Tvůrci se zřejmě snažili o společenskou tragikomedii. Zajímaly mě pohledy do soukromí i když i zde to tvůrci pojali jednostranně. Tento problém je v nejnižších diskusních arénách jako hospody i v té nejvyšší parlamentu obklopeném experty tak hlučný, že zastínil projednávání jiných zákonů. Já osobně bych jako dítě dva tatínky místo maminky nechtěl. V USA kde vládne Bůh Dolar nyní malí kluci chtějí být gayové, protože nemusí dávat peníze na výchovu dětí  a mají jich tak více. (11.02.2024)

Truchlivý příběh o tom, jak se věci (ne)mají. Mnozí zákonodárci se před kamerou bez nejmenších skrupulí předhánějí v tuposti, omezenosti, opatrnosti, oplzlostech a urážkách, domnívajíc se přitom, že hájí zuby nehty tisíciletou tradici. A zatímco na západ od nás je manželství pro všechny dávno vyřešená věc, v českých poslaneckých lavicích se neustále dumá, přemítá, uvažuje a naslouchá Jochovým, církvi a jim podobným zpátečníkům. Všem, kteří se podíleli a podílejí na tomto vyčerpávajícím boji náleží velké poděkování i obdiv. Za trpělivost a statečnost, s níž se, i za cenu nemalých fyzických a psychických ztrát, perou za práva nás, utlačovaných. (04.11.2022)

Čas od času se probudím a znovu si otráveně uvědomím, že ani v roce 2021 lidi nemají stejný práva jen díky tomu, že chtějí píchat s jinýma lidma než ti, co jim to zakazujou. A opět mi dojde, že se kvůli tomu budu muset další léta dívat na nové filmy, přednášky a dokumenty o tomto tématu, které jsou natočené pro lidi v mé bublině, kteří jsou o rovnoprávnosti přesvědčeni. Ty filmy budou mluvit stále naším jazykem, naprosto nehrozí, že se dostanou k některému z odpůrců, takže utvrzení se tak ještě přiutvrdí, přiutvrzení začnou být flustrovanější, flustrovanější vyhořelejší a celý tenhle krysí závod půjde dál a dál, dokud konečně neoprášíme ty gilotiny, protože si přiznejme, že ten experiment s vlastním státem nám prostě hrubě nevyšel a stejně jako malý dítě potřebujeme zjevně někoho, aby nám holt pořád připomínal, abychom to psí hovno nejedli. Zákon lásky nejvíce funguje jako potvrzení deziluze z české podoby zastupitelské demokracie. Sledovat ty pologramotný hovna v oblecích plácající neskutečný píčoviny do poloprázdného sálu apatických ksichtů zírajících do displejů nutí k obdivu vůči každému, kdo má pocit, že jde situace změnit v rámci systému (inherentně postaveném na opresi a přidělování rolí). Smutně výstižný moment ukazuje scéna z přijetí spolku Jsme fér u zdánlivě progresivnějších Pirátů, jejichž vedení během řeči povětšinou též strnule zírá do svých monitorů, aby pak Bartoš začal nesmyslně žvatlat generický monolog o tom, jak Babiš-man bad. (03.11.2021)