Hard Boiled

20 % - Když jsem takhle jednou někde zahlédl plakát se zakrváceným chlapem, jak má v jedné ruce zbraň a ve druhé mimino, napadlo mě, že to bude asi nějaká parodie. Když jsem pak film viděl, nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo brečet… Celý projekt je postaven na akčních scénách, které ovšem postrádají jakékoli napětí. Víme totiž, že výrazní kladní hrdinové jsou téměř nesmrtelní, a že nevýrazní padouši i nevýrazní nevinní lidé (ach ano, tento film se skutečně s čínskou přelidněností nemaže…) jsou zde od toho, aby obratně ve výskoku chytli několik smrtících projektilů mezi žebra, a při dopadu pokud možno rozbili vše co je po ruce, nejlépe sklo. Hard Boiled postrádá vše, co dělá dobrý film dobrým filmem. Samoúčelná střílečka, kterou trumfne kdejaká počítačová hra pro začínající pařany. Jednu hvězdu vytahuji spíše ze škodolibosti, než z touhy něco ocenit… (05.12.2006)

Perfekcionistický, všetky ostatné akčné filmy zatieňujúci biják. To snád ani nie je možné, aby tak dlhý a strielačkami nacpaný film nepôsobil preplácane a kŕčovito, a po čase nenudil. A on pôsobí úplne naopak. Posledná polhodina je dôkazom toho, že John Woo nie je z tejto planéty. (11.11.2003)

Po přečtení několika zdejších komentářů jsem si k projekci nejprve obstaral kbelík a dvě ruličky toaleťáku, to kdybych se z toho náhodou posral... a po úvodních deseti minutách jsem vynesl hned tři plný kýble! Teda, tohle byl totální hukot, kam se na to hrabe Matrixova čistka tichomořského ostrova. John Woo je definitivně šílenec. Chow Yun-Fat je boží, ať už se jako tarzan spouští ze stropu loděnice, proměňuje nepřátelské motorkáře v Ghost Ridery, fackuje se, ochraňuje novorozeně nebo prostě jen posílá náboje ze svých bezedných zásobníků vstříc protivníkům. A že jich je fakt požehnaně. Pokud netrpíte chronickou mnohoprstostí jako poručík Kuře, na prstech obou rukou mrtvé nespočítáte. Bodycount je stoprocentně trojciferné číslo a začíná minimálně číslovkou 2. Velmi zajímavý je i scénář, stejně jako hudba, Tony Leung, jednooký killer nebo Yun-Fatovo handrkování se s policejním šéfem. Vše vrcholí kulervoucím dostaveníčkem v útrobách nemocnice a naprosto omračující brutální sekvencí bez jediného střihu, kdy oba hrdinové kosí všechno živé, co se jen v záběru pohne. Když poté borci vkročí do výtahu a zavřou se za nimi dveře, máte pocit, že jste viděli nejlepší střeleckou scénu, co kdy byla natočena bez jediného prostřižení. Jenže dveře výtahu se po chvíli otvírají v jiném patře a jatka pokračují... Dvěma slovy: Naprosto neskutečné! (08.09.2007)

Tohle je film, kterému odpustím úplně všechnu pitomost a hloupost, protože děj je tu až druhořadý. Hlavní je akční řežba, která snad nemá v historii filmu obdoby. Bodycount = nepočítaně, nulová korektnost. V poslední půlhodinové přestřelce je nemilosrdně likvidováno všechno co se hýbe. Bezbranní civilisti, policisté i gangsteři jsou koseni po stovkách. John Woo je megaloman. (18.02.2007)

Jestli v The Killer opulentní akční scény pouze rámovaly emotivní příběh o lásce a mužském přátelství, v Hard Boiled je tomu obráceně a přátelský vztah mezi policistou Tequillou a gangsterem, ze kterého se vyklube tajný policista Tony, je jen jednou ze součástí monumentálního filmu, ve kterém je před kamerou zastřeleno na tři sta lidí a jedna obrovská akční scéna je překonána druhou, a ta třetí. Film začíná přestřelkou v restauraci (během níž jsme svého času s kamarády napočítali 33 mrtvých) a vrcholí (po řadě dalších akčních sekvencí) čtyřicetiminutovým finále v nemocnici, během něhož umírají policisté, gangsteři, lékaři i pacienti (přežijí beze zbytku jenom batolata, i když jen o vlásek). Choreografie akčních scén je vystavěná jako balet, zpomalovaná, zrychlovaná a zastavovaná... Kompozice mizanscény přitom nikdy nevytváří prostorové mezery, a tak nemáme problém se v prostorách orientovat. (10.07.2002)