Jdi a dívej se

Neměl jsem příliš rád sovětské válečné filmy (plné heroismu a propagandy) a ač jich byly plná kina, s úspěchem jsem se jim vyhýbal. Tohle však bylo něco úplně jiného - žádné ideologické podhoubí a působení propagandistických tlaků, pouhá řeč a síla filmového obrazu, filmové memento, sovětská Apokalypsa. Herecký výkon toho malého kluka mě víc než ohromil, úplně mne paralyzoval... Nejsilnější obžaloba války, nelidskosti a šílenství. Jeden z nejexpresivnějších a nejnaturalističtějších světových válečných filmů vůbec... Film - Memento. Film - imperativ! (11.07.2007)

Možná se takovým filmům říká podobenství. Příběh založen na skutečných událostech a scény "jako ze života za války" jsou prokládány momenty jako by ze snu nebo absurdního divadla. Chování chlapce i celý vývoj filmu nemá žádnou soudržnost a v celku nedává žádný smysl. Někteří zde mohou spatřit umění, poetiku, intenzivní emoce. Já měl co dělat, abych u filmu usnul jen dvakrát. (16.07.2010)

Pozoruhodný, úchvatně natočený a velmi působivý film. Narozdíl od ruských přepatetizovaných a přepatriotizovaných heroických válečných velkofilmů, kde ruský voják i po ustřelení všech končetin ještě zuby odjistí granát a flusne ho po nepříteli, Jdi a dívej se nezachycuje boj, nýbrž prohru, podlehnutí hrůzám válečného běsnění bez možnosti jakékoliv obrany. Je svědectvím bezmoci vůči zvěrstvu a šílenství, bezmoci výmluvně ilustrované rychle zmasakrovaným donkichotským partyzánským odbojem. Čekal jsem větší jatka, ale i tak mi z toho nebylo zrovna dvakrát příjemně po těle, obzvlášť u velmi vypjatého konce, kdy po předchozí přehlídce německých zvěrstev konečně nadejde čas zúčtování a Rusové poprvé za celý film přejdou do ofenzívy. Bezútěšnost války je takřka hmatatelná a některé momenty přímo hororové. Nádherná kamera používající často subjektivních pohledů a neméně vynalézavá práce se zvukem vytvářejí impozantní filmový zážitek. Jeden z nejlepších válečných filmů všech dob. A to letadlo na obloze pořád krouží... (20.10.2006)

Konečne sa mi podarilo vidieť film, na ktorý som dlho čakal. Už som si zvykol, že čím dlhšie čakám na nejaký film, tým väčšie sú moje očakávania a tým je aj pravdepodobnejšie, že nebudú naplnené. Klimov nakrútil veľký film a hrozných dejinných udalostiach. Veľký film najmä z filmárskeho hľadiska, keď používané postupy robia z neho takmer študijný materiál. Preto ma prekvapilo, že u niektorých záberov bola prepísknutá ich dĺžka a na práci s komparzom boli zreteľné nedorozumenia. Jedno zabitie je vraždou, tisícka štatistikou. Ani sa nečudujem, že vlečenie hlavnej ženskej postavy ľahostajným Nemcom po blate bolo pre mňa silnejším zážitkom, než upálenie dedinčanov v kostole. V každom prípade považujem Klimovov film za mimoriadny a prelomový, pretože sa v podmienkach rúcajúceho sa sovietskeho impéria dokázal pozrieť na vojnové udalosti prostredníctvom hrôz, ktoré so sebou prináša a bez povinnej heroizácie. (04.06.2015)

Ústřední postavou je dospívající chlapec, jenž o probíhající válce neví, stejně jako divák, téměř nic – pouze to, že „přichází Němci“ a musí přežít. Zcela chybí globální válečná perspektiva, pouze jsme jeho očima svědky hrůz způsobených procházející válkou, které ho postupně přeměňují z lidské bytosti v třesoucí se pytel masa. A po zhlédnutí filmu se mu ani nelze příliš divit, místy jde o opravdu psychotický zážitek. Všude špína, ztrhané obličeje, šílené výrazy a brilantní práce se zvukem, která náramně posiluje pocit přímé účasti a ztotožnení se s hlavním „hrdinou“. Po výbuchu bomby snad několik minut všechno přehlušuje pískot, ve zvucích prostředí (dunění, řev ptáků) se často ztrácejí hlasy okolních postav… A nádherná klasická hudba. Film je to hodně brutální, ale ve své naturalističnosti naprosto přirozený a hlavně dobře promyšlený, nejde o prvoplánový sled násilných a šokujících scén. Kašle na pseudohumanitu a vzletné řeči, ale jedním několikavteřinovým záběrem dokáže říct víc, než o co se Spielberg marně snažil desítky minut. Název opravdu trefně vystihuje obsah – jdi a dívej se. (19.07.2007)