Jdi a dívej se

Jdi a dívej se je jeden z nejdepresivnějších, ne-li vůbec nejdepresivnější film, který jsem kdy viděl. Od začátku se filmem rozlézá bezmoc, ale v posledních cca 50 minutách již vidíme něco, co snad lze nazvat peklem na zemi, či absolutním rozkladem lidskosti. Účinek je brutální. Podobný zážitek jsem měl při sledování jednoho z triptychů Hieronyma Bosche. Obrovská koncentrace hemžícíh se detailů plných hnusu.Takový jsou obrazy Bosche a takové jsou i záběry tohoto filmu, jimž nechybí místy až absurdní rozměr. Tak působivé dílo jsem již dlouho neviděl a myslím, že na tento film do smrti nezapomenu. Řekl bych, že největší zásluhu na působivosti tohoto díla má asi kameraman. Tím, že svou kamerou často své postavy doslova pronásleduje, navozuje pocit neodbytné hrůzy. Ale dobrou práci odvedli všichni. Režie, produkce, herci, úzkostná zvuková kulisa, to vše zaleze pod kůži a zůstane pachuť a znechucení. Takovéto filmy jsou třeba. (26.05.2009)

Scénář: Ales Adamovich, Elem Klimov .. Závěrečná mozaika chlapcova zoufalství, v rychlém střihu protkaná dobovými záběry Adolfa Hitlera a nacistické fanatizace je dokonalá. Předcházející děj má k tomuto označení velmi blízko. Hutný, velmi drsný zážitek totiž kazí utahanější první třetina, kdy jsou některé pasáže hůře stravitelné. Jinak téměř bezchybné, výborně zrežírované. Německá genocida tvrdě zasáhla venkovské obyvatelstvo zejména v sovětském svazu, kde byla líheň na komunisty. Filmové podání Elem Klimova nahlíží na zlomek z celkových 628 hrůzných činů.. (06.05.2006)

Postupně se proměňující válečné drama o chlapci, který se vlivem války mění k nepoznání a z citlivého chlapce nakonec zůstane jen emocionálně vyprázdněná skořápka. Depresivní film dosahuje intenzity působení na diváka především častou aplikací subjektivizujících prvků a falešných hlediskových záběrů, přičemž obé využívá nejen v tradiční rovině obrazu, ale především ve zvukové stopě, kterou divák vnímá sice méně uvědoměle, ale o to intenzivněji. Klimov neustupuje před ničím a jeho film je působivý především ve svém nepolevujícím cynizmu s jakým zobrazuje scény nejhoršího násilí. Jedinou "hodnotící" optikou je sám hrdina, který však válečnému peklu natolik podléhá, že se nakonec stává jen objektem, do něhož divák projektuje své vlastní emoce. (12.06.2006)

Hodně surový, emocionálně silný a realisticky podaný film, který se nebojí ukázat trvdší scény, ale i ty, které neukáže, ale jen naznačí letmým pohledem kamery, mají na diváka stejný účinek. Výborné herecké výkony (hlavní představitel byl neuvěřitelně uvěřitelný), režie, hudba, kamera a kostýmy. Nic se nepřikrášovalo, všechno bylo ukázáno zhruba tak, jak to mohlo být ve skutečnosti. Vřele doporučuju všem (ale zvláště těm, kteří se vyžívají ve válečných filmech) a nezbývá mi než ohodnotit plným počtem. (28.09.2008)

Velmi krutý, realistický, podmanivý a ošklivý film, na který hned tak zaručeně nezapomenete. Vše už tu bylo napsáno, tak nebudu nic dodávat, snad jen to, že je třeba si uvědomit, že film natočili sověti - ti, kteří mimo jiné chladnokrevně vyvraždili 25 000 polských důstojníků a příslušníků inteligence v Katyni !!!!! To je jeden z důvodů, proč nemůžu dát filmu pět*****, ačkoliv z "filmového" hlediska je perfektní a je dobře ho vidět. (08.04.2008)