Reklama

Reklama

Obsahy(1)

„Nesnášel, jak vypadám, jak mluvím, jak se pohybuji, nesnášel můj přednes dialogů, mé falešné řasy – prostě nic z mé interpretace mu nebylo vhod. Jeho sžíravým poznámkám nic neuniklo. Byla jsem na pokraji nervového zhroucení. Můj oblíbený a nejobdivovanější režisér se mnou bojoval o každou píď mého pojetí. Vůbec se mi nechtělo pokračovat,“ tak vzpomíná Bette Davisová na natáčení Lištiček, poslední spolupráci s Williamem Wylerem, kdy v jejich pracovním vztahu převládla nad někdejší samozřejmou shodou názorů vzdorovitost. Příčinou jejich sporů se stala interpretace hlavní postavy Reginy, při jejímž ztvárnění se Davisová podvědomě poměřovala s expresivním výkonem divadelní představitelky Tallulah Bankheadové. Wyler si však Reginu nepředstavoval jako chamtivou ženu s pocitem křivdy z nenaplněného života, nýbrž jako osobnost zároveň okouzlující i cynicky vypočítavou. Jakkoli se však film nerodil v harmonické shodě, Lištičky se proměnily v dílo, představující výrazný příklad estetické tendence hluboké ostrosti a dlouhého záběru. Námětem se stala divadelní hra Lillian Hellmanové z prostředí provinčního města na přelomu minulého století. Pro podnikatelskou rodinu Hubbardů je finanční zisk nade vše, byť by měl být dosažen za cenu podvodu, proto jsou také jejich vzájemné vztahy bezcitně bezohledné. Aby dosáhla svého cíle, neváhá Regina napomoci i smrti manžela. Scénu, v níž dva muži komunikují prostřednictvím svých obrazů v zrcadlech, považoval Sergej Ejzenštejn za „dílo génia“. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (18)

Aleee89 

všechny recenze uživatele

Jedu na Wylerově vlně, jako režiséra ho mám ráda a Bette zbožňuju, takže jsem jejich poslední spolupráci nemohla vynechat. Tady musím ocenit především práci s mizanscénou - záběry do hloubky, skvělá práce s plánem, podhledy, nadhledy, za vším vidíte momentální rozpoložení postav, jejich momentální nadřazenost/podřazenost... Prostě nic není náhodné, ale cílené, a tak to má být. Bette byla skvělá jako vždy, role potvor jí zkrátka sedí, přizpůsobí tomu vše a je neskutečně autentická. Příběh asi nezaujme všechny, Lillian Hellmanovou znám díky filmu Julia (1977), ale americká klasička u nás jinak známá není. Ten příběh je uzpůsoben spíše Američanům, není tak atraktivní, ale jakási dramatická rovina, která mě zaujala, tu je... Prostě další Wylerův povedený film a moje milovaná Bette, to stojí za to vidět! ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Bette Davis hraje opět jedno ze svých žen-monster, které otravují život všem okolo sebe. Film ani s léty neztratil na přitažlivosti a osloví i dnes. Tu ženskou bych uškrtil po deseti minutách filmu, ale ona to bohužel dožije až do konce. Pojetí tehdejšího životního stylu je nám poněkud cizí, o to však bylo tehdy těžší se svobodně rozhodovat a jít za svými sny. Bez peněz to nešlo a pád na dno byl dlouhý a hrozivý. Proto lidé často skousli i nesnesitelné a byli často vězni druhých, ale i sebe samých. 80% ()

Reklama

Douglas 

všechny recenze uživatele

Snímek Lištičky možná nemá stejně atraktivní příběh jako jiné Wylerovy filmy, protože v melodramatickém duchu rekonstruuje specifickou situaci zámožné americké rodiny v roce 1900, přičemž klade důraz na dramatickou rovinu a snaží se v rámci vyprávění co nejvíce sjednotit čas vyprávění s časem projekce. Film je totiž dramaticky postaven na několika rozsáhlých a precizně inscenovaných dlouhých scénách. Ty se odlišují od tradičního hollywoodského inscenačního modelu té doby. Dění není rytmizováno a dramatizovány primárně prostřednictvím pečlivě navazující montáže motivovaných celků, polocelků a detailů, které by pomáhaly zaměřovat diváckou pozornost na konkrétní body v obraze a v řeči postav. Až na několik prostřihů jsou naopak často inscenovány v dlouhých záběrech, kdy je veškeré napětí a formální ozvláštnění postaveno na místy až neuvěřitelně propracovaném pohybu postav v obraze. ___ Z hlediska tohoto nazírání tak není příkladná ona legendární scéna holení, kdy je obraz vrstven a zmnožován prostřednictvím odrazů v zrcadlech. Mnohem exemplárnější jsou momenty, kdy je prostor organizován v několika vertikálních i horizontálních plánech. Dominantou interiéru, kde se většina filmu odehrává, je totiž velké schodiště a horní patro, takže postavy mohou scházet dolů, odcházet dozadu a přicházet z různých stran. Klíčová je ale sekvence, kdy je postava nemocného nepohyblivého otce v centru scény a Bette Davisová s ním dlouze hovoří. Celé napětí je postaveno na pohybu Davisové v prostoru, který je z hlediska realistické motivovanosti naprosto nepřirozený, ale kompoziční motivace ho beze zbytku obhajuje a upozorňuje na něj. Neviditelnost stylu je tak postavena na samou hranici možností a pouze emocionální působivost scény a Davisové ohromující herectví diváka nevytrhává ze sledování příběhu do stavu fascinace z opojnosti filmového stylu. ____ Tento krátký text samozřejmě není recenzí, nýbrž souborem poznámek nad formální genialitou filmu, o kterém se neví tolik jako o jiných Wylerových filmech, ačkoli Andé Bazin kdysi věnoval jeho analýze celou jednu část své knihy Co je to film?.. ()

Atron 

všechny recenze uživatele

Vždycky, když vidím nějaký film s Bette Davis, tak si vzpomenu na písničku Bette Davis Eyes od Kim Carnes. Takhle pichlavé oči žádná herečka nikdy neměla. Taky mi dělá upřímně řečeno problém na ni koukat, i když uznávám, že herečka to byla vynikající. A tady byla přesná. Ostatní mi ale přišli takoví teatrální, nepřirození. ()

LuckyK 

všechny recenze uživatele

Zase skvělá Bette Davis jako mrcha ve Wylerově filmu podle knihy Lillian Hellman, která je povinnou četbou ve Státech. V téhle poloze na ní nikdo nemá. To musí být vrozený. Jižanská dramata ve skoro divadleních kulisách jsou opravdu americkou klasikou. Silný příběh a pravdivé vystižení ženské mysli a obecně hamižnosti. ()

Galerie (24)

Zajímavosti (6)

  • Bette Davis byla údajně zapůjčena Warner Bros. od společnosti RKO jako dluh za karetní prohru mezi hlavouny obou studií. (Terva)
  • Regina Giddens (Bette Davis) byla Americkým filmovým institutem AFI zařazen v žebříčku nejzápornějších postav v dějinách amerického filmu na 43. příčku. (TheDude)

Reklama

Reklama