Lištičky

„Jedni svět požírají a druhí přihlížejí...“ Přes nepochybné filmařské kvality jsem spočátku potřeboval jistý čas, než jsem se do světa tohoto postaršího filmu a zasazení ještě staršího příběhu naplno dostal. Přeci jenom vedle způsobu zpracování námětu, které zde nezapře svůj divadelní původ, jde o film ze vzdálené doby a pro mě i vzdáleného prostředí jižanské podnikatelské rodiny s odlišným způsobem života. Lištičky mají zvláštní komorní atmosféru, která vychází z často dlouhých scén i dlouhých záběrů, které nejednou vedle dialogů upoutají i originálním vizuálním snímáním, a také ze stupňujícího se rodinného dusna ve společnosti rázné panoviční mrchy, skvěle zahrané v podání Bette Davis. Jako drama založené na precizním rozehrání charakterů a z nich vyplývajících vypjatých, někdy přímo k záhubě se řítících vztahů na půdě jednoho domu mají v sobě Lištičky univerzální nadčasovost. Nemohu říct, že bych byl stoprocentně nadšen a když si vzpomenu na Dětskou hodinku od stejného režiséra, taktéž podle divadelní hry Lillian Hellmanové, ta mi přinesla určitě silnější zážitek. Čtyři hvězdičky si ale ten film pro své kvality a působivost v nejedné scéně (včetně posledního dialogu mezi Reginou a Alexandrou + ještě působivějšího, vizuálně podmanivého zakončení beze slov) určitě zaslouží a překvapivě to ve mě zanechalo víc, než některé zde mnohem oblíbenější Wylerovy filmy z výrazně pozdějších let. [75%] (10.05.2022)

Jo, viem kto bol vilo Wajler, ale zeby mal nejako extra bujnu fantaziu sa neda povedat. Dobry bol skor v podani filmu ako emotivnej a vaznej dramy s dorazom na medziludske vztahy - dokazom toho je aj oficialny text distributora, kde mal reziser konflikty s vtedy este mladou Bette Davis /Co se vlastne stalo s Baby Jane/. Staci si precitat, nejdem to tu vypisovat. Vyborne su vsak kulisy maleho provincneho mestecka, silnym atributom su perfektne dialogy a herecke koncerty. Mna totiz stale fascinuje ta bohata americka rodinka v provincnom mestecku na zaciatku 20. storocia, a tento film je znamy svojimi dlhymi scenami, ktore plynu hodne pomaly. Ta scena ked dva chlapi komunikuju prostrednictvom zrkadiel vrele doporucujem . 94 % (07.09.2019)

Bette Davis hraje opět jedno ze svých žen-monster, které otravují život všem okolo sebe. Film ani s léty neztratil na přitažlivosti a osloví i dnes. Tu ženskou bych uškrtil po deseti minutách filmu, ale ona to bohužel dožije až do konce. Pojetí tehdejšího životního stylu je nám poněkud cizí, o to však bylo tehdy těžší se svobodně rozhodovat a jít za svými sny. Bez peněz to nešlo a pád na dno byl dlouhý a hrozivý. Proto lidé často skousli i nesnesitelné a byli často vězni druhých, ale i sebe samých. 80% (11.09.2011)

Zase skvělá Bette Davis jako mrcha ve Wylerově filmu podle knihy Lillian Hellman, která je povinnou četbou ve Státech. V téhle poloze na ní nikdo nemá. To musí být vrozený. Jižanská dramata ve skoro divadleních kulisách jsou opravdu americkou klasikou. Silný příběh a pravdivé vystižení ženské mysli a obecně hamižnosti. (09.07.2007)

Jedu na Wylerově vlně, jako režiséra ho mám ráda a Bette zbožňuju, takže jsem jejich poslední spolupráci nemohla vynechat. Tady musím ocenit především práci s mizanscénou - záběry do hloubky, skvělá práce s plánem, podhledy, nadhledy, za vším vidíte momentální rozpoložení postav, jejich momentální nadřazenost/podřazenost... Prostě nic není náhodné, ale cílené, a tak to má být. Bette byla skvělá jako vždy, role potvor jí zkrátka sedí, přizpůsobí tomu vše a je neskutečně autentická. Příběh asi nezaujme všechny, Lillian Hellmanovou znám díky filmu Julia (1977), ale americká klasička u nás jinak známá není. Ten příběh je uzpůsoben spíše Američanům, není tak atraktivní, ale jakási dramatická rovina, která mě zaujala, tu je... Prostě další Wylerův povedený film a moje milovaná Bette, to stojí za to vidět! (13.05.2012)