Režie:
Jindřich ProcházkaScénář:
Marek DohnalKamera:
Petr KožušníkHrají:
Michal David, Lou Fanánek Hagen (průvodce), Rudy Linka, Karel Vágner, Sagvan Tofi, Monika Absolonová, Jana Koubková (a.z.), Marcela Davidová, Jiří Šlégr, Jaroslav Machek, Josef VlčekVOD (1)
Obsahy(1)
Michal David, pravým jménem Vladimír Štancl, chlapec s napůl cirkusáckým a napůl buržoazním původem, vyrůstal v pražské Krči sám s maminkou kabaretní tanečnicí a bez tatínka emigranta. Hudební talent v něm v jeho osmi letech objevila matka představená v klášterní škole poblíž Milána, kde malý Vladimír strávil dva roky během matčina uměleckého turné po Itálii. Po návratu do Československa dostali Štanclovi od příbuzných darem klavír a o tom, co z Vladimíra jednou bude, bylo rozhodnuto. V pubertě hrál v jazzových a rockových kapelách a na konzervatoři kromě hry na piano studoval skladbu. Osudovým dnem pro jeho profesní dráhu bylo vystoupení jeho amatérské skupiny „Čtyři“ na Pražských jazzových dnech v roce 1976, kde kapelu porota ocenila titulem Talent roku. Z kariéry uznávaného jazzového pianisty ale sešlo dřív, než vůbec začala, jelikož v tentýž den a na stejném místě dostal nabídku od skupiny Kroky Františka Janečka. Tehdy se začalo jeho přání – živit se muzikou – měnit ze snu ve skutečnost. Následovala éra popové hvězdy, krále diskoték a idolu dívčích srdcí let osmdesátých. Po ní přišla pro Michala Davida coby symbolu normalizační zábavy dekáda mediálního zatracení a života v ústraní. V roce 1998 se odehrál jeho velký comeback spojený s triumfem hokejistů v Naganu. Od té doby se opět těší přízni svých fanoušků. V posledních dvaceti letech je navíc úspěšným autorem muzikálů, které plní nikoli pouze jeho domovské Divadlo Broadway, ale také například hlediště v Jižní Koreji... Nejen o těchto zlomových momentech a obdobích Davidovy kariéry hovoří v dokumentu kromě samotného protagonisty také jeho příbuzní – matka Edita, sestra Michaela, manželka Marcela, dcera Klára, ale i ti, kdo je spolu s ním prožívali – Rudy Linka, Karel Vágner, Sagvan Tofi, Monika Absolonová a další. Dokument o Michalu Davidovi vznikal v roce 2020, v roce jeho šedesátých narozenin. Plány na velkolepou oslavu jubilea na vyprodaných koncertech v pražské O2 aréně však musel kvůli koronavirové pandemii odložit. Bilancujícího umělce se podařilo zachytit například při práci v Divadle Broadway, či na jednom z jeho mála povolených letních open air koncertů. Tvůrce dokumentu nechal zpěvák nahlédnout také do svého soukromí. Role průvodce příběhem Michala Davida se ujal textař a hudebník Lou Fanánek Hagen, jehož se slavným kolegou pojí dlouhodobá umělecká spolupráce na písních a muzikálech, ale také hudební a ideový antagonismus pankáče a popíkáře z dob předrevolučních. (Česká televize)
(více)Recenze (66)
Bolševická mrdka, které Fany cucá kejbord si vysnila dokument sama o sobě a neváhá se pasovat do role KRÁLE BURAN PUPU. Na vesnicí za těchto písních stále pichají sourozenci a jedí se psi s pjětima knedlama Ya? Sorry a ještě je tam Segvej Toffi.... ()
"Každý národ má takovou pop music, jakou si zaslouží." "...vekslácký pop s italským nádechem..." Dvě hlášky, který vystihují fenomén Majkla Dejvida. Jo, jsou to hrozný sračky, co dělá a ano pro prachy udělá cokoliv. Lidi za to zaplatěj, tak je asi všechno v pořádku a ČT může o umělci natočit i dokument. Na druhou stranu, bolševickej režim by byl shit i bez Janečkova cirkusu a v estrádách by radostně křepčili jiný kkti. Jen ty hokejky v Naganu mohly poslouchat něco jinýho.... ()
kokot ()
Rozhodně nepovažuji Michala Davida za jednoznačně zápornou persónu, ale tenhle oslavný dokument, ukázal, jak by se tento žánr neměl točit. Ukazuje totiž daného úmělce takřka bez poskvrny, někdy dokonce jako oběť a to není rozhodně pravda. Můžu mít k němu úctu jako k profesionálovi a jako člověku, který si svou hudbou umí velice slušně vydělat na živobití. Ovšem nemůžu si ho vážit jako člověka, který pro podbízení se masovému vkusu, zcela zahodil svůj talent a který ,když to napíšu hodně eufemisticky, opravdu nebyl za bývalého režimu žádný disident. ()
Nic proti Michalu Davidovi. Ačkoli mám na něj svůj názor, tak je pravda, že toho dokázal v české pop-music opravdu hodně. Nicméně tento dokument se mi svým pojetím vůbec nelíbil, spousta scén byla k nevydržení. Určitě bych uvítal komentáře širšího publika kolegů z hudební branže, ne takových pseudoumělců jako je Sagvan Tofi. Jako samooslava ovšem skvělé. ()
60% ()
Ač zrovna mne lze těžko podezírat z nějakého ortodoxního fandovství vůči Michalu Davidovi, nepopírám, že ve své době byl velkým idolem pro dospívající mládež (tenkrát ještě u nás neexistovalo slovo teenager) a některé jeho hity jsou nesmrtelné. Z této pozice jsem byl zvědav, jakým způsobem bude dokument o samozvaném "králi diskoték" pojat. Zpívající socialistický pomníček anebo jen shoda okolností a nesporný hudební talent zapříčinily velkou slávu Vladimíra Štancela? Lou Fanánek Hagen (?) se snaží dobrat odpovědi na všechna palčivá životní témata tohoto, dříve prominentního, zpěváka. Bohužel došlo jen k náznakům a celá stopáž působí spíše jako pronajatý čas ke glorifikaci (zejména) klávesového umělce. A to je škoda. ()
Celý dokument je o tom, jak se vychvaluje co všechno má..jo, já mu to nezávidím, měl/má zajímavý život, ale pocit po shlédnutí je, že je to happy blb, kam vítr, tam plášť :) 30% ()
Od mládí chlubílek a teď nevkusnej světskej chlubil, bez špetky vkusu. Pamatuju že za komoušů ho na dobrých pražských dýzách hráli až kolem půlnoci, kdy byli všichni pod parou a tolik neprotestovali..... jako třeba v Lochotíně kde ho vyprovodili házením odpadků. Ale rozumím, že se může někomu jeho tvorba líbit. ()
Dobře udělané dokument. Naprosto skvělej a osvícenej člověk. Ač jsem byl vždy za mlada spíš fanouškem undergroundu a jeho styl se mi nelíbil, ke stáru objektivně vidím, že je to svým způsobem génius. ()
Slabší tři. Vždycky, když dokument zabrousí na potenciálně opravdu zajímavé a třaskavé téma (Janečkovy metody, poplatnost režimu, hluché roky po revoluci), tak cukne a nechá to víceméně viset ve vzduchu. Což je fakt smůla, protože tady právě čouhala přidaná hodnota, která zůstala nevytěžena. Jinak je to standardní dokumentární práce, kterou si David tak trochu staví podle sebe, protože sebevědomí mu opravu nechybí a dává dostatečně najevo, že titul "Žít tak, jak se má" ve svých očích naplnil beze zbytku. S čímž jakožto divák, ani jako člověk, který se narodil na začátku 80. let, nemám nejmenší problém. ()
jako neříkám, že jeho hudbu vyhledávám, ale že něco dokázal to je fakt, ale to jak se v dokumentu bije furt do prsou je strašný, a průvodce Fanánek mi k tomu nějak nešel, zkoukla jsem to, ale od dokumentu čekám víc ()
Je to autentické a nejde o reportáž. I když bych chtěl vidět dokument bez opěrných berliček 3 sester (ale na tom nesejde) - je to upřímné, opravdové a uvěřitelné. Střihač se ale nadřel. ()
Michala a jeho hity mám rád, je to moje mládí a ikdyž více točím jinou muziku a skoro všech žánrů, je nálada, že si ho pustím. Většina hitů je pozitivní, snad krom pár jako Máma neboli Mám řeč s mámou, což od jisté doby na mne působí nevalně. Krom toho si rád pustím filmy jako Láska z pasáže apod. právě kvůli jeho hudbě. A nestydím se za to jako někteří. ... No, jeho muzikály jsou jako přes kopírák a nejen proto jdou dost kvalitativně dolů. Kleopatru mám rád, tam se asi více snažil (a nejen on), byl to jeho první opravdový muzikál a také hlavně díky textům, na kterých je velmi dobře poznat (cca u 1/3) Pana textaře Borovce. Některé texty Lou Fanánka nejsou někdy špatné, ale to co předvádí v Davidových muzikálech by zvládl kdekdo a jde to také hodně dolů ... No ale tento dokument jsem si dal asi naposled. Myslím, že některé lidi spíš naštve, než přiláká (což jistě nebylo záměrem) a naopak utvrdí k nechutenství k Davidovo "umění" :-) ... Sorry Michale, ale tohle mě přišlo něco jako Kočkův pohřeb. Prostě styl nezapře, ale to je jeho věc. Proč ne? Nemusíme se na to dívat, pár zajímavostí tam bylo, jednou stačilo, zapomenu a výše uvedený svůj vztah k jeho hudbě nezměním, protože musím přiznat, že i mě dává občas radost. Dík za to! ()
Zbytečný film,Štancl,je arogantní a jen se naparuje,jak je nejlepší na světě a jedna z nejduležitějších věcí,jako u každého světského,jsou pe.níze a výše majetku. ()
David ODPAD, dokument O.K. ()
Jeho hudba nikdy nebyla, není a nebude můj šálek kávy.... zjevně je v jeho genech něco ze života světských předků a náchylnost k lidovým odrhovačkám. Mrhat takovým talentem kvůli prachům a světské slávě je trestuhodné. V budoucím životě bude určitě za trest sádrovým zahradním trpaslíkem. Myslím, že už teď - i přes vychloubání v něm jako v muzikantovi hlodá pochybnost o zvoleném směru kariéry. Ale dokument dobrý. ()
Super dokument popisující život Michala Davida, který patří mezi naše největší zpěváky a hvězdy... Je jasné, že tady hromada prská, ale je to normální, protože se u nás úspěch a peníze neodpouští...! Jeho hity jsou věčné a zná je prakticky každý... ()
Přijde mi ubohý, že se tu objevili hodnocení "odpad" ještě před prezentací filmu. Asi by to chtělo dospět a přiznat, že i když (jako v mém případě) David není nic pro mě, existuje a film samotný je dobře zpracovaný. A i když jsem na jeho muziku alergický, prožil zajímavej život a rozhodně ho samotného nemám za odpad. ()
Celý dokument byl jako obhajoba, že nebyl komunistická loutka, a že je úžasnej muzikant. Ano, překvapilo mě, že umí hrát jazz, toť vše. A ano, byl, je a bude symbol socialistické populární hudby, bylo by lepší, kdyby si to přiznal. Jeho hudba nemá krásné texty, pouze chytlavé melodie. Tvořil hudbu tak, aby nevadila režimu, navíc ještě ty Poupata... Tohoto "umělce" neposlouchám, z dětství se mi ty melodie dostaly do uší pouze z poutí a kolotočů, kam skutečně patřily. Nechápu, jak si jej někdo může platit, aby "zpíval" na večírku. Lidi, co chodí na jeho koncerty, mají značně omezený vkus. ()