Delikatesa

Velice příjemný komorní historický film s absolutně perfektní kamerou (tak nádherné záběry jsem dlouho neviděl) a dlouhým ale poutavým a zajímavým příběhem. Co je luxusní, tak že si všechny postavy a místa zapamatujete, že po polovině filmu si budete připadat jakože jste tam už doma. Rozhodně ending byl moc fajn a potěšil a osobně si myslím, že je škoda že se dnes takové komorní historické filmy netočí. Téma šlechty mi hned připomnělo anime Moriarty the Patriot a kámo, oba snímky to zvládli historicky skvěle. 7,5/10 (14.05.2023)

Filmy o varení mám rád - tie z prítomnosti, ale aj z minulosti (ako napr. tento). Atmosféra 18.storočia ma v tomto podaní veľmi bavila, len škoda, že dejovo to bolo také nevyvážené. Skvelý úvod aj záver, ale tá prostredná časť - tá až taká vydarená nebola, a miestami sa skutočne nič extra nedialo. Ale napriek tomu to rozhodne nebola žiadna nuda a príbeh o vzniku prvej verejnej gurmánskej reštaurácie ma bavil. Aj keď v podstate vznikla "z pomsty". 3* (03.11.2023)

Krásný malý francouzský film o vaření a o lidech. Vůbec bych se to nebál nazvat Dobrým ročníkem místo vína o jídle z 18. století.  Překvapil mne silnější společensko-historický přesah než jsem čekal a vůbec ne tak na sílu jako z Hollywoodu.  Už dlouho jsem tu nebrečel, proč se takový film nenatočí u nás, tak tady to máme. Odehrává se to asi ve dvou kulisách, kterých je u nás v historickém provedení habaděj. Snad se jednou dočkám doby, kdy se v nich budou točit takovéto milé žánrovky, kde se nekozí Kerekes nebo tam není Langmaier někomu nevěrný. 8/10 (22.05.2022)

Filmy, jejichž ústředním tématem je vaření, nemám zrovna moc v oblibě, ale tohle lehce komediální drama na mě opravdu zapůsobilo a i když si říkám, že to nejpodstatnější tady už bylo napsáno, stejně mi to nedá, abych něco nepřipsala. Podle mého mínění Delikatesa nabízí vybrané pokrmy, které nasytí a uspokojí nejen tělo náhodných poutníků (mezi něž se počítám), ale také jejich duši. A aby toho nebylo málo, tak zároveň lahodí oku. (80%) (17.04.2023)

Musím přiznat, že jsem se na tuto trnitou cestu za historicky první michelinskou hvězdou těšil. Výsledný dojem ale za mými očekáváními výrazně zaostal. Tvůrci sice poukázali na vztah šlechty k poddaným, ale kromě toho vypadalo všechno ostatní jako naivní selanka. Život prostého člověka v předrevoluční Francii skýtal mnohem strašlivější obraz. Tam nešlo o to, že měli chudí lidé chleba jen tehdy, když ho ukradli, problém byl v tom, že ho neměli kde ukrást, a proto často spásali mech, kůru a kořínky. No, ale zase mohli jíst ty koláče, že ano? Což o to, zboží by bylo, ale aby se dostalo na místo určení, musel by za něj někdo zaplatit. A ať jsem Dumas, jak jsem Dumas, nevydumal jsem, kde bral hlavní hrdina na to své vyvařování prostředky (zvlášť, když k tomu všemu ještě vedl svůj sociální program). Tvůrci se ale v rámci zachování hybnosti svého projektu rozhodli ignorovat takové podružné detaily a pustili se do příběhu restauratéra- průkopníka a skutečného otce- zakladatele reklamního průmyslu, který se neváhal postavit vrchnosti a položil tak základy Velké francouzské revoluce. Nemuselo to být špatné, ale tato forma byla poněkud chabá. / Poučení: Řekni to bramborou. 2*+ (20.01.2023)