Triumf vůle

Megalomanstvo NSDAP nemalo vo svojej dobe obdoby ( a to svet ešte netušil, aké megalomanské plány táto strana mala do budúcnosti ). Ohromné masy vojakov, robotníkov na ohromných štadiónoch a uliciach. To všetko zachytila Leni Riefenstahl s razanciou profíka a vo všetkej paráde. Škoda, že tématické pozadie dokumentu je veľké manipulovanie s davmi, ktoré vyústilo až ku gumovaniu mozgov a nakoniec k najhoršej vojenskej mašinérii v histórii ľudstva. (29.09.2014)

"Už v dobách, kdy naše Strana měla jenom sedm členů, jsme měli dvě zásady. Za prvé, budeme mít Stranu s pevnou ideologií. Za druhé, bude to bezpodmínečně hlavní a jediná síla v Německu." - A to se povedlo, konstatuje nadšeně Hitler při svém závěrečném projevu na stranickém sjezdu v Norimbergu roku 1934. Leni Riefenstahl se celkem umně daří zakrýt, že na této akci se krom podobných veselých projevů nic nedělo - samozřejmě krom toho, že půlka národa přijela servilně složit Vůdci poklonu. Přesto je tento dokument vzhledem k obsahu neúměrně dlouhý - a dobrá propaganda má být svižná a akurátní. Nicméně je zde několik slavných momentů, které stojí za to shlédnout i poněkolikáté - např. záběr pochodujích hajlujících vojáků z ptačí perspektivy nebo několik davových scén, jak vystřižených ze spartakiády. (02.11.2005)

Naozaj neoceniteľný dokument o dobe a atmosfére v Hitlerovom Nemecku 30. rokov. Netrúfam si však hodnotiť. Čomu by som dala hviezdičky? Na tú dobu vynikajúcemu režijnému spracovaniu, zaujímavej kamere a perfektne premyslenému strihu? (i keď pri konci som sa už nudila, ako dokument propagandy je to na jednotku!) Alebo obludnosti fanatizmu státisícov (+ nie práve zúčastnených miliónov) naočkovaných Nemcov, takých nadšených, že môžu zvelebovať svojho nového boha? Hitlerovým rečiam, ktoré boli väčšinou typicky politicky vágne, avšak úderné, nadšené a do bodky vypočítané? ...Tisíce vlajok, svastiky, kamenní orli, štandardy, vojenské hodnosti, euforický národ a nadšene hajlujúce davy - hystéria z kultu jednej osobnosti. Nedokážem sa úplne odosobniť a nevidieť to, čo nasledovalo o pár rokov neskôr... A keď som sa dívala na tých blonďavých chlapcov z Hitler Jugend, vybavila sa mi fotografia, kde tesne pred koncom vojny Hitler (na dvore pri bunkri) osobne povzbudzuje 12-14 ročných chlapcov, aby šli bojovať o Berlín. On, starý hnusný hajzel, ktorý to všetko spôsobil a nehanbil sa dívať do očí tým deťom, ktoré umierali za jeho tisícročnú ríšu, pretože už nemal kto iný!!! "A keď sa naša strana skladala ešte iba zo siedmych členov, už mala dva princípy. Prvý, že bude stranou s pravou ideológiou. A druhý, že bude nekompromisne prvou a jedinou vládou v Nemecku." Toto je ozajstné, monštruózne víťazstvo vôle... (19.04.2009)

Ambiciózní dokumentaristé si často troufají. Jejich sny a touhy jsou omezené pouze a jen možnými prostředky, jinak by si dovolili nemožné. Ale co když je zadavatelem agresivní ideologie, co se potřebuje zviditelnit? Pak můžete všechno. Stříhat na tisíc kousíčků mohutné zástupy, zabírat politiky ze všech stran, vidět věčně nadšené tváře davů a další sny megalomana. Ďábelsky talentovaná Leni Riefenstahl dává lekci všem tehdejším fádním dokumentaristům a zároveň sepisuje příručku pro pozdější naopak krajně levicovou filmařskou obec padesátých let. Triumf vůle může být dvojím pojítkem a tím je zásadní i dnes. Ukazuje z hlediska nacistů moc a nepopsatelnou charismatičnost jejich vůdce. A zpětně je možná ještě daleko významnější. Dokonale obnažuje šílený fanatismus mas a nelidskost Hitlerových projevů. Leni možná nechtěně vytvořila největší zbraň pro obranu mladých generací před nacismem. Její dokument mě zhrozil a utvrdil, že je silnější než desítky moderních rekonstrukcí, které zpravidla zvedají kazatelský prst a přísně varují. A koho Triumf vůle ovlivní negativně? Tomu zřejmě není pomoci, je to v něm a probudilo by se to třeba někde jinde. Už jen proto, že propaganda je tu i dnes a její síla rozhodně neklesá. (30.10.2009)

Triumf vůle je i filmovým triumfem nacistické propagandy. Kam se na něj hrabou komunistické agitační filmy z poválečných let, a to jak provedením, tak svým praktickým účinkem. Leni Riefenstahlová natočila hrůzný autentický dokument masového vymývání mozků. Nutno říci, že na tehdejší dobu k tomu měla takřka neomezené možnosti. Promyšlené a strhující projevy ke konkrétním cílovým skupinám působí i dnes velmi podmanivě. Mnoho témat, která zde zazní, pálí i dnešní společnost. Když přihlédneme k situaci, ve které se tehdejší Německo a jeho obyvatelstvo nacházelo, nelze se divit, že většina lidí podlehla davové atmosféře. Ti z mála, kteří prokoukli, buď mlčeli, nebo byli umlčeni. Střídavými empatickými výlevy citů národní pospolitosti a zloby proti opozici Hitler dojímal krom nadšených diváků i sám sebe. Stejně jako řešil situaci vnitrostátní, začal v podobném duchu o pár let později řešit i situaci mezinárodní. Hitler byl skvělý řečník a politický demagog navenek maskující své skutečné cíle a motivace. On si vytvořil svůj vlastní svět, kterému věřil a naučil věřit všechny okolo. Hitlera považuji za vnitřně rozpolcenou osobnost řešící svůj komplex méněcennosti hrou na velikášství. Vnější tvrdost, rozhodnost a nekompromisnost, kterou se prezentuje, je důsledek strachu z odhalení jeho vnitřní slabosti okolím. Celý Mein Kampf jak jsem ho četl, je jen snůška neutříděných výkřiků duševně vyšinutého člověka, opírající se víc než o reálné základy o vnitřní pocity a vize, které jsou prezentovány v duchu jakéhosi mesiášství. Všechny úvahy vychází z životních zkušeností plných frustrace ze společenského útlaku vlastní osoby. Těžko věřit, že tato myšlenková kompozice začala ještě v první půlce 20. století nabývat reálného charakteru. S propracovanou utopickou vizí Marxismu-Leninismu nesnese srovnání. Hitler je tragická postava lidských dějin, která se vyskytla ve špatný čas na špatném místě. Rozhodně to ale není tak, že za všechno zlo může Hitler, jak se někdy prezentuje. Společnost byla nezdravá a mezinárodněpolitická situace nestabilní. Hitler byl jen jeden z pěšáků, který se rychle prodral do první linie a začal střílet bez varování. Nebýt okolností, dnes nikdo nezná Hitlera. „Hitler ist Deuschland und Deutschland ist Hitler.“ Štěstí že tato rovnice platila jen něco málo přes 10 let. Stálo to ale všechny hodně. Německo nejvíc. Tento film budiž trvalým varováním a ukázkou slabosti demokracie jako systému. (26.10.2010)