Otomar Korbelář

Otomar Korbelář se narodil 3. listopadu 1899 v Sázavě železničnímu inženýrovi, který záhy zemřel. Podruhé se jeho matka provdala za řeznického mistra. Mladý Otomar vyrůstal v Litoměřicích, České Lípě a Veltrusech. Nejdříve navštěvoval německé školy, poté české a Československou obchodní akademii v Kralupech.

Už od dětství projevoval hudební nadání (dobře hrál na violu a hoboj) a živil se i hudebním doprovázením v biografech. Roku 1916 odešel na hudební Státní konzervatoř v Praze na hru na fagot u profesora F. Dolejše a nakonec vystudoval i dramatické oddělení profesora Jaroslava Hurta (1922). Ještě za studiích si odbýval jevištní křest jako elév Národního divadla (1920 – 1922).

Jako divadelní herec a režisér prošel několika scénami: olomoucké České divadlo (1922 – 1924), Městské divadlo v Plzni (1924 – 1926), opět Olomouc (1926 – 1929), pražské Divadlo na Vinohradech (1929 – 1945), Divadlo 5. května (1945 – 1947), Divadlo města Žižkova (1947 – 1948), Divadlo státního filmu (1948 – 1952), znova Vinohrady (1952 – 1954), Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (1954 až 1955), než odešel zpět na Vinohrady (1956 – 1966) byl ředitelem kladenského Městského divadla (1955 až 1956) a do své smrti byl členem Hudebního divadla v Karlíně (1966 – 1976).

Korbelář byl nejdříve představitelem hrdinných milovníků a později velkých charakterních rolí. Přirozený temperament, široký výrazový rejstřík, statná mužná postava, milovnický zjev a krásný melodický hlas ho přivedl do divadelních úkolů a inscenací „Obrácení Ferdyše Pištory", „Ideální manžel", „Cid", „Jak se vám líbí", „Loupežníci", „Zkrocení zlé ženy", „Princezna Pampeliška", „Noc na Karlštejně", „Námluvy Pelopovy", „Rozrušená zem", „Strakonický dudák", „Caesar a Kleopatra", „Maryša" atd. Už ve 20. letech získal několik nabídek na filmové úlohy.

Poprvé se ale zjevil až ve zvukovém období rolí poručíka Suka v dramatu TŘETÍ ROTA (1931) Svatopluka Innemanna. Následně si zahrál například dělníka Petra (ZLATÉ PTÁČE), Johna Sama (ZLATÁ KATEŘINA), Petra (GRANDHOTEL NEVADA), Ing. Karla Jaroše (DOKUD MÁŠ MAMINKU), plukovníka Švarce (VZDUŠNÉ TORPÉDO 48), kouzelníka Jacka Sheridana (DŮVOD K ROZVODU), zámečníka Svobodu (VČERA NEDĚLA BYLA), mlynáře Lubora (LUCERNA), lesníka Foltýna (SOUD BOŽÍ), MUDr. Partyka (ZLATÝ ČLOVĚK), MUDr. Hegla (PACIENTKA DR. HEGLA), virtuóza Branta (RUKAVIČKA), průmyslníka Jana Klementa (ŠŤASTNOU CESTU), střelmistra Pangráce (SKALNÍ PLEMENO), z nichž nejvýznamnější byly úlohy montéra Franty Macouna v Bromově TULÁK MACOUN (1939), skladatele Františka Kmocha v životopisném TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940) Vladimíra Slavínského, zločince Freda Floka ve Fričově TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA (1941), bývalého soudce a písaře Kypra ve Slavínského ADVOKÁTOVI CHUDÝCH (1941) a dvojrole Jana Sochora a jeho otce v PRSTÝNKU (1944) Martina Friče.

V poválečném období mu již filmaři, kromě několika hlavních rolí, mnoho příležitostí nedali. Zjevil se ve filmech NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (řezník Mikuláš), LAVINA (JUDr. Heran), JAN ROHÁČ Z DUBÉ (titulní postava), VZBOUŘENÍ NA VSI (předseda Kubeš), PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (pytlák Dubský), SLEPICE A KOSTELNÍK (rolník Pěknica), PYŠNÁ PRINCEZNA (hospodář), BRANKÁŘ BYDLÍ V NAŠÍ ULICI (důchodce Šácha), TENKRÁT O VÁNOCÍCH (kapitán Hloušek), slovenský snímek PÁN SI NEŽELAL NIČ (recepční), SARAJEVSKÝ ATENTÁT (František Josef I.) či NÁŠ DĚDEK JOSEF (Šantala).

Taktéž pracoval v rozhlase („Pražský Žid" či „Mnoho povyku pro nic"), dabingu (MRAZÍK, VINNETOU či POŠETILOST MOCNÝCH), televizních inscenacích (CHVÍLE ROZHODNUTÍ, POLKA JEDE DO SVĚTA, O KORUNU A LÁSKU, SAMOTA, LÁSKA VOJENSKÁ, ZNOJEMSKÝ SEN) a seriálech (ELIŠKA A JEJÍ ROD a TAJEMSTVÍ PROUTĚNÉHO KOŠÍKU).

Byl dvakrát ženatý, nejdříve za málo známou herečku Jarmilu Šamalíkovou – Korbelářovou (1903 – 19??) a tanečnici Evu Vrchlickou ml. (1911 – 1996). Jako přesvědčený komunista a dlouholetý člen KSČ pomáhal za normalizace v 70. letech vybudoval Svaz českých dramatických umělců. Za výkon ve filmu TULÁK MACOUN získal Svatováclavskou cenu (1939) a od komunistického režimu titul Zasloužilého umělce (1959). Otomar Korbelář zemřel 30. listopadu 1976 v Praze ve věku sedmdesáti sedmi let. Premiéry svého posledního filmu se ani nedožil...

Jaroslav "krib" Lopour